Zelená míle

Originální název: The Green Mile

Země: USA

Rok: 1999

Příběh začíná scénami se starým šedivým pánem v domově důchodců - Paulem Edgecombem, který začne vzpomínat na svá mladá léta a zaměstnání ve věznici pro odsouzené k smrti. Zavede nás se svými vzpomínkami do roku 1935, kdy mu přivedli nového vězně, obrovitého černocha Johna Coffeyho odsouzeného za vraždu dvou malých dívek, jenž dost změnil jeho život. Proč?

Paul i ostatní dozorci hned poznají, že se od ostatních vězňů dost liší. Bojí se tmy, je klidný, mírný, spřátelí se s malou myší a působí, jako by nedokázal ublížit ani mouše, přesto je odsouzeným vrahem a čeká ho elektrické křeslo. Ale Paul si s tím zprvu hlavu příliš neláme - má spoustu jiných starostí. Trápí ho infekční nemoc močových cest, záludná smrtelná choroba manželky jeho dobrého přítele a neschopný a brutální podřízený, jenž se k jeho bloku dostal díky protekci. Brzy však přijde na to, že alespoň něčemu jde pomoci.

John totiž není obyčejný člověk a vůbec není vrah. Dokáže převzít utrpení Paula i nemocné ženy na sebe a dokáže je vyléčit tak, že se zdá, že snad umí způsobovat zázraky. Paul tak poznává, že za mřížemi sedí nepravý, ale nedá se nic dělat. Jeho poprava se nezadržitelně blíží a ani jeden z dozorců, kteří konečně pochopí, že před sebou mají něco jako anděla seslaného na Zemi, nemůžou ničemu zabránit. A tak se alespoň pokusí zpříjemnit mu poslední dny života, jak je to jenom možné.

Pro mě je tento příběh atraktivní nejen tím, že v něm hraje Gary Sinise a Tom Hanks (i když bych pořadí měla vzhledem k důležitosti rolí obrátit), ale také tím, že svým způsobem ukazuje, jak moc nebezpečný a nespravedlivý může trest smrti být. Zvláště v tomto případě, kdy popraví nevinného, sympatického prosťáčka s božskou mocí, za kterou by kdokoli jiný dal úplně všechno. Ale John o ni neprosil, ani sám neví, co dělá, neví, kde se vzal, nebo to alespoň tvrdí, nechápe svět, pouze svůj omezený pohled na něj, a prostě jen dělá to, co považuje za správné, a trpí víc, než všechny oběti, když někomu nedokáže pomoct.

Kromě něj, hlavní postavy, ve filmu ale figuruje a zemře víc vězňů tvořící také dost zajímavý náhled do lidských duší. O některých nevíme nic a je nám to lhostejné, ale někteří naopak silně podkopávají naši přirozenou touhu popravit těžké zločince a ukazují je v úplném světle. Jako chudáky, kteří udělali chybu, a my s nimi musíme sympatizovat, protože si je ve vražedném šílenství ani nedokážeme představit - například vězeň Delacroix, který se za mřížemi choval velmi vzorně, mile, až s dětinskou povahou, vzorně pečoval o myšku a jeho největší starost před smrtí byla, aby se o ni dobře postarali. Ten sejde kvůli krutosti a pomstychtivosti mladého ambiciozního bachaře neskutečně krutým způsobem a i ten, kdo by si přál znovuzavedení trestu smrti a nejvíc křičí při brutálních zločinech, by tu chtěl pomstou za vraha zakroutit protekčnímu spratkovi krkem. Najdeme tam ale na druhou stranu i psychicky velmi narušeného vězně, který je skutečným viníkem Johnových domnělých zločinů a který si svůj osud možná zaslouží, takže proporcionalita zůstává docela zachována.

Nakonec, nejdůležitější je stejně opravdu příběh Johna, který ti ostatní jen doplňují a dokreslují tak nutnost zamyslet se nad pojmy jako je lidskost, pravda, unáhlené odsudky, posuzování na základě vzhledu či nad možností, že ani dlouholeté zkušenosti neznamenají stoprocentní jistotu, že taková neopakovatelná výjimka jako byl John se nemůže vyskytnout a jen zaslepeností lidí sejít nepovštimnutě či s nenávistí v zádech ze světa místo toho, aby učinila mnohem víc dobra, než jí bylo dopřáno.

A jak už jsem zmínila, malou roli advokáta si zahrál můj oblíbený Gary Sinise, který se v tomto filmu s Tomem Hanksem nesetkal poprvé ani naposledy. 

Není to film oplývající efekty, akčními scénami či sexy a přitažlivými herci. On to ale ani nepotřebuje. Naprosto tu dostačuje jedno dominantní prostředí, kterým je věznice, a občasný exkurz do domu Paula k tomu, aby divák celou dobu plně vnímal, a aby byl donucen přemýšlet. Nejen díky knižní předloze Stephena Kinga jsou totiž všechny postavy tak hlubokými charaktery, že každý z nich, z obyčejných lidí se svými přednostmi, slabostmi a zvrácenostmi, vystačí za tunu počítačových kouzel a ohlušující soundtrack.

Foto: ČSFD

Ann Taylor

Mé hodnocení: