Ann Taylor: Cesta do fantazie

Originální název: Sen to Chihiro no kamikakushi (千と千尋の神隠し)

Země: Japonsko

Rok: 2001

Chihiro je desetileté japonské děvče, které je nešťastné, že se musí s rodiči odstěhovat od všech svých přátel do nového bydliště, a dává to najevo, a to hlavně při své první cestě k novému domu, když jejich auto zabloudí na opuštěnou lesní cestu vedoucí k záhadnému tunelu. Chihiro by jednoduše nejraději jela zpátky, protože jí celé okolí přijde až strašidelné, ale rodiče se rozhodnou podívat se dovnitř a objeví cosi, co považují za opuštěný lunapark. S chutí si ho proto prohlédnou a pustí se i do jídla, které v něm najdou, ale v tu chvíli se všechno promění.

Setmí se, oba se změní v obrovské vepře, panikařící Chihiro náhle naráží na samé zvláštní duchy a nakonec ji chytí chlapec jménem Haku a tvrdí, že aby přežila a pomohla rodičům, musí se s ním vydat do tajemných lázní. Opuštěný lunapark totiž vůbec není opuštěný a už vůbec lunapark, ale lázeňský komplex pro desetitisíce nejrůznějších bohů.

Chihiro nezbývá, než Hakuovi uvěřit, a řídit se jeho instrukcemi. Tajnými cestami se dostane až do hlavního hotelu, tam se seznámí s Kamajim, jakýmsi lidským pavoukem ovládajícím kotle, a s jednou z pokojských, a pak až do nejvyššího podlaží ke staré čarodějnici s malým tělem a velkou hlavou - Yubabě - jíž lázně patří a u níž musí děvče žádat o práci, jinak by ji zabili. Ačkoli se Yubaba vzpírá, malá Chihiro ji nakonec přesvědčí, že by mohla být vhodným dalším otrokem v lázeňských okovech, a nakonec ji pošle zpátky mezi ostatní pokojské, ať pracuje s nimi. A aby děsivých změn v jejím desetiletém životě nebylo málo, Chihiro zjišťuje, že práce je to těžká, že jí nikdo nehodlá nic usnadnit, všichni si z ní dělají legraci, a i Haku, který jí tak obětavě pomohl, je najednou zlý a panovačný. Jenže jestli chce zachránit rodiče, musí se v tomto světě naučit orientovat a zjistit, jak.

A já tuhle pohádku jednoduše miluju. Anime není můj žánr, Japonsko je obecně těžko pochopitelná země, takže jeho filmový průmysl zvlášť, ale Cesta do fantazie je něco tak kouzelného a má to tak neuvěřitelnou atmosféru, že to nejde cítit jinak. Už když spustí geniální soundtrack (Studio Ghibli je nepřekonatelné!), divák musí začít cítit takovou zvláštní pohodu a nasávat pocit čaje, páry, exotických vůní a vůbec přítomnosti v japonských lázních, a zároveň vnímat cinkání kouzel a předtuchy něčeho nedobrého, ale pořád jemného a úchvatného. Ano, jemně kouzelné a úchvatné, to je asi nejvýstižnější popis toho, co ve mně při každém shlédnutí tato pohádka navozuje, a také důvod, proč si ji pouštím jako první, když je něco špatně.

Jenže ono kouzlo není jen v náladě a výborném zpracování včetně hudby, ale i v desítkách různých výkladů, které se objevují, a tak i mlhou zahaleném významu, kdy si každý může vybrat takový, jaký se mu líbí nejvíc. Pro západní společnost jde nepochybně o poučení, že oddanost a láska by měla být v životě to hlavní, že honba za penězi a mocí nikdy nikoho neudělá šťastným a že poctivost a slušné zacházení je mnohem lepší a účinnější než strach a vyhrožování. A že dostatečná odvaha desetileté holčičky, která projde tvrdou prací, útěkem přes neznámé moře k neznámému cíli, pozná nejrůznější strašidelné duchy, bohy a démony, a nakonec se vrátí, může porazit i zlou čarodějnici, a dítě je spokojené.

Ale pak jsem narazila i na asijský folklór a zvyky a najednou se otevírá další svět možných vysvětlení. Jde o symbolický přerod dítěte v dívku, tedy fantasticky a nadpřirozeně pojaté dospívání? Jde o barevné a zajímavé upozornění na problematiku vykořisťování dětí a otrocké práce ve východní Asii? Jde o odkaz na obchodování s lidmi? Jde o zamaskovaný příběh gejš, společnic a sexuálních služek, ve které jsou vychovávané už malé holčičky ve speciálních domech pro bohaté klienty? Každá taková teorie má ve filmu nějaké opodstatnění a důkaz. Ať už jde o pozici Yubaby či nejrůznější jména, která se shodují s existujícími domy na výchovu společnic, ať už jde o detaily poukazující na zvůli zaměstnavatele, nebo jiné zmínky potvrzující zase něco jiného, a i když nevím, která teorie je pravdivá a s jakým úmyslem režisér tento film natočil, zdá se mi opravdu geniální, že stvořil pohádku, nad níž lze tolik hloubat a kromě užívání si filmového zážitku také porovnávat s japonskou kulturou a nacházet další a další odkazy na nečekaně závažná témata.