Případ číslo 39

Originální název: Case 39

Země: USA, Kanada

Rok: 2009

Velmi známý horor s Renée Zellweger a "holčičkou ze Silent Hill" v hlavní roli je zajímavým osvěžením v obvyklých scénářích o posedlých domech nebo lidech, které na konci zachrání nebo alespoň zbaví démonů. Celé pojetí tohoto filmu a především posedlosti, nebo spíš démona, je originální a zajímavé. Rozhodně se u něj člověk nenudí.

Film totiž vypráví příběh sociální pracovnice Emily Jenkins, která pracuje s dětmi v nefunkčních rodinách. Neustále se tak musí plácat mezi rodiči tyrany, rodiči bez zájmu, rodiči kriminálníky a především rodiči, kteří rozhodně nechtějí, aby se v jejich chování vrtaly úřady. Práce tak má až nad hlavu, řeší 38 aktivních případů a dobrat se jejich konce je vždy na extra dlouhé lokte, a navíc jí přiřadí ještě 39. případ, desetiletou dívku Lilith Sullivan, která je odtažitá, má problémy s jídlem, podlitiny a její rodiče působí velmi divně a uzavřeně. A jak se brzy ukáže, urputně se dívku pokouší zabít, takže se Emily rázně zasadí o to, aby byla Lilith z tohoto hororu vysvobozená, a zatímco rodiče putují do vězení a do blázince, ona se jí ujme sama.

Tím ale začne ten pravý horor. Až nepříjemně brzo Emily dojde, že rodiče Lilith nebyli ani blázni ani tyrani, ale skutečný, nadpřirozený a téměř nezničitelný tyran se právě nachází v její péči. Lilith totiž není tak nevinná holčička, jak se tváří. Je to démon, který vidí, čeho se lidé kolem bojí, který ví, jak zlikvidovat je a jejich milované, který týrá celé své okolí a slabé jedince snadno dovede k ošklivým činům, nebo, pokud se vzpírají, zabije je sám.

Jenže dlouho nikdo další Emily samozřejmě nevěří a myslí si, že jí všechno přerostlo přes hlavu a péči o Lilith nezvládá. Brzy proto přijde o veškerou podporu a musí se pokusit se zlem vypořádat sama, jenže jak, když ono ví? Jak, když bude muset zavraždit démona v těle holčičky? Přemůže vlastní mateřské instinkty a vypořádá se s ním jednou provždy, nebo podlehne a stane se další z řady obětí sladkého kukuče?

Tento film se mi líbí především proto, že pokud ho sleduje někdo nepodezřívavý nebo někdo, kdo prostě jen sleduje, a nebo někdo, kdo nad tím nepřemýšlí do hloubky a nehledá, v čem se asi bude skrývat zápletka, připadá mu to jasné. Ďábelští rodiče se pokouší brutálně zavraždit svou dceru, protože jsou divní. Jsou to psychopati nebo posedlí nebo cokoli a dost hororové jsou už i ostatní nenadpřirozené příběhy, které musí Emily řešit. A může mít dojem, že budou celou dobu sledovat děsivou snahu rodičů Lilith zabít a Emilinu snahu ji zachránit, případně ještě přetahování s úřady a soudy. A protože je to horor, tak to nebude tak snadné.

Jenže pak se ukáže něco jiného. Ukáže se, že rodiče byli naprosto v právu, a i když to vypadalo hrozně a brutálně, nakonec divák pochopí, spolu s pomalým a poutavým zjišťováním Emily, že rodiče neomezovali Lilith, ale chránili sebe, že jim měl přát úspěch a zničení toho netvora, jenž se z holčičky vyklube, a celé to nabere úplně nový směr. A mně se dost líbí zoufalá chladnokrevnost, s kterou se pokoušeli Lilith zabít, a odsuzování Emily, které se úplně převrátí, když pochopí pravdu a začne od nich zjišťovat, jak jejich práci dokončit. A nejlepší je samozřejmě finále, kdy už Emily zlomí hůl a rozhodne se pro nejjistější krok - jít přes mrtvoly k té jedné vytoužené.

Skvělé ale také je, že Lilith samotná vypadá podezřele a divně a vyvolává pochyby a ve scénách, kdy manipuluje s lidmi, nebo se projevuje její skutečná podstata, je děsivá i bez masek, pouze díky výrazu v obličeji. A když vyvolá různé síly, které vraždí, třeba když zničí Emilina přítele, je to skutečná nechutná hororová scéna. Navíc ne jediná, takže nemyslím, že by tu bylo něco, co chybí. Naopak, nutnost nakonec zabít roztomilou holčičku příjemně přebývá daleko nad průměrem.

Foto: Ann Taylor

Mé hodnocení: