Šestý smysl

Originální název: The Sixth Sense

Země: USA

Rok: 1999

Psycholog Malcolm Crowe má za sebou traumatizující zážitek. Jeho bývalý pacient se mu vloupal do domu a než sám spáchal sebevraždu, postřelil ho za to, že mu nedokázal pomoci. Zotavit se z tohoto těžkého zranění mu ale trvalo víc než půl roku, a tak, když se příští podzim znovu vrhl do práce, snažil se dohnat vše, co zameškal, plně se do ní pohroužil a víc než své manželce, s kterou si byli stále vzdálenější, se začal věnovat novému zvláštnímu pacientovi.

Osmiletý chlapec jménem Cole Sear vidí v těch nejneočekávanějších chvílích duchy s děsivým zevnějškem. Oběšence, sebevražedkyně, chlapce s hlavou prostřelenou brokovnicí… a jeho matka mu to samozřejmě nevěří, všechny doprovodné podivné události připisuje chlapcovu zlobení a sama z něj začíná být na prášky. Jemu samotnému to přitom ale velmi ubližuje, protože se zjevení bojí a zároveň, když se pomocí nich občas dozví nějaké informace, dostane se i do průšvihů ve škole.

I doktor Crowe je racionální skeptik, a tak si z počátku vůbec nemyslí, že jde o cokoli nadpřirozeného. Chlapce má za trpícího psychickou poruchou a sociální vyloučeností. Ale po zkušenosti s podobně postiženým pacientem z loňského roku se snaží nevynášet unáhlené závěry a dá vyděšenému, věčně ledovému hochovi šanci na vysvětlení. Jenže on ho nemá. Proč by se mu zjevovali duchové? A kdyby si vymýšlel, jak jinak by se dostal ke spoustě informací, které nemůže odnikud znát? Že by ho opravdu vyhledávali, aby ho strašili? Nebo snad potřebují pomoc? Že by mezi nebem a zemí opravdu existovalo něco, co se před ostatními skrývá? Ostatně to, že Cole skutečně vidí existující duchy, není to největší překvapení, které na Malcolma čeká. Možná, že právě Cole je klíčem k jeho vlastním problémům a rozluštění toho, proč už nekomunikuje se svou ženou. Proč je pro ostatní snad neviditelný. A proč už pro něj nikde není místo.

Tenhle film se tak spolu s dalšími řadí do skupiny snímků, na které se způsob nahlížení diváka odvíjí od toho, jestli ho vidí poprvé. Poprvé, kdy ještě netuší, v čem spočívá hlavní zápletka, je totiž většinu děje veden k příběhu chlapce s děsivou schopností a milého a dobrého psychologa, jemuž se hroutí osobní život, až nastane šokující závěr, jenž všechno převrátí naruby. Ale poté, když už ví, jak se věci mají, se většina diváků snaží sledovat detaily a hledat náznaky ukazující už od začátku, co doopravdy stojí za jejich podivným poutem a Malcolmovým chátráním.

Zároveň ale, ať se na něj divák dívá poprvé nebo ne, většinou udržuje dobře vybudovanou mrazivou a napínavou atmosféru. Zjevování mrtvých Coleovi nejsou typické lekačky. Někdy dlouhá scéna jasně uvádí, že se každou chvíli objeví, jindy je to náhlé zjevení za rohem nebo v podobě kolemjdoucího, ale ne vždy to doprovází typický hlasitý vpád hudby, který ve skutečnosti vyděsí víc než obraz, a proto to působí o dost přirozeněji a někdy, hlavně k závěru, jako by šlo o běžnou událost. A naopak, když je účelem děsit, nejde jen o krátký vteřinový záběr na ducha, ale buď o jasné zobrazení toho, co Cole vidí, nebo o skutečnou interakci mezi ním a mrtvým.

Líbí se mi také, že tyhle události mají na Cola velký dopad, je z něj vystrašený chlapec, jemuž to divák věří, chodí do kostela, a už k nikomu nemá důvěru a i Malcolm si ji musí pomalu získávat. Proto hned nebylo poznat, že jeho nedůvěra a odtažitost má i jiný důvod, než jen, že s lidmi zrovna moc nevychází, a když se to celé odhalilo, skvěle fungovalo i překvapení, šok a tak trochu doják. Ostatně Haley Osment zvládl svou roli výborně a Bruce Willis je prověřený a spolehlivý herec, takže nebylo proč šlápnout vedle.

Trochu mi v tomhle filmu vadí snad jenom Malcolmovo manželství. Podzápletka jeho chladného vztahu se ženou, s kterou prakticky nemluví, její flirtování s cizími muži a naprosté odcizení je sice pochopitelné a výborně udržuje diváka v nevědomosti a zároveň nechává drobečky, ale myslím, že by se dalo obejít i bez ní. A když na konci Malcolm pochopí, o co jde, přijde za ní a my konečně vidíme skutečnou interakci beze snahy zakrýt, co je Malcolm zač, je to jako vystřižené z romantického filmu, div ne červené knihovny. A to vážně není můj styl.

Jinak si ale nestěžuji, právem tento snímek patří mezi ty nejlepší a třeba ve mně zanechal takový dojem, až jsem se potýkala s noční můrou. Dělala jsem totiž psychologa těm mrtvým a pomáhala jim. Přesvědčovala jsem třeba jednoho mohutného černošského učitele, kterého někdo zastřelil, že je mrtvý. Přímo uprostřed "jeho hodiny". Taky za mnou přišel nějaký vysoký bledý blonďák, který byl udušený. Vždycky se také stalo přesně to, co ve filmu - hrozná zima a podivné zjevení. Nebo jsme třeba našli tělo mladé holky. Abych jí pomohla, musela jsem skočit do vody, abych viděla, jak se ona utopila. A skoro jsem se utopila taky, ale ona mě vytáhla ven a objala, protože mohla jít konečně dál. Vážně... děsivé.

Foto: ČSFD

Mé hodnocení: