Ann Taylor: Interview s upírem

Originální název: Interview with the Vampire: The Vampire Chronicles

Země: USA

Rok: 1994

Film natočený podle knihy Anne Rice je jedna ze světlých výjimek, kdy mi přijde filmová verze o dost lepší, i když je to trochu zvláštní, protože Anne Rice napsala i scénář. Kniha totiž obsahuje spoustu toho, čemu říkám upíří filozofie, ale film je to pravé napětí, strach, krev, děs, ale i city, které přikovají k obrazovce spolu se slavnými hollywoodskými jmény. Zkrátka atmosféra.

Atmosféra budovaná od začátku, kdy jedné noci v San Franciscu čeká zdejšího novináře zvláštní setkání. Interview mu poskytne muž jménem Louis, který tvrdí, že žije už dvě stě let. Vypráví mu také o dvou svých nejbližších. O Lestatovi, svém stvořiteli, a malé Claudii, pro kterou je zabíjení jenom dětská hra. Ti tři se nenávidí, milují i potřebují, proto spolu žijí a cestují po světě. Louis totiž touží najít bytosti stejného druhu a po čase i zbavit se Lestata, který se ukáže jako úplně jiný, než on sám.

A spolu s tím, jak vypráví, se na obrazovce začne jeho příběh i odvíjet. Od chvíle, kdy se jako mladý šlechtic v New Orleans stal upírem, přes první krůčky v krvi a zabíjení, nenávidění sama sebe i upírství, ale neschopnost vzdát se toho, přes stvoření malé Claudie, plány proti Lestatovi, cestu z Ameriky do Evropy a do Paříže, kde konečně najde to, po čem tak toužil, přes další zklamání, když se ostatní upíři ukáží jako něco, s čím vlastně nechce žít, přes ztrátu všeho, co mu bylo drahé, až k návratu do Států a zakotvení v současnosti v San Francisku. Všechno to přitom má vlastní důvod, vlastní atmosféru, která je vždy ponurá a děsivá, ale přesto vždycky trochu odlišná a hlavně plná událostí a hereckého umu.

O tomto filmu tak můžu říct, že je fenomenální. Nadchl mě, místy odpuzoval, místy jsem nevědomky otevírala pusu překvapením, zhnusením a úlekem, místy jsem se musela smát absolutně nevtipnému Lestatovu jednání. Upřímně říkám, že je to film, na němž nevidím chyby. Už začátek znějící jmény Brad Pitt, Tom Cruise, Kristen Dunst, Antonio Banderas mě velmi nalákal a byla jsem nadšená. Scény, kdy Louis s Lestatem a později s Claudií vraždí, pijí krev, mění další na upíry a vůbec proces přeměny na upíra, jenž není romantickou záležitostí, kdy vidíte pouze rty přisát se ke krku, ale je zde zrůdný a krvavý, zkrátka vše upírské jak být má.

Jen Louis se mi vzhledově moc nelíbí ani jako člověk ani jako upír a jeho povaha je dost zvláštní. Na rozdíl od Lestata, který je v určitých chvílích velmi půvabný, ale je to rozmařilec, egoista, narcis, až na malou Claudii a Louise ho nikdo nezajímá a ani oni by ho nezajímali, kdyby je nepotřeboval pro svůj jinak příliš osamělý život. Louis i Claudie hledají odpovědi na otázky, hledají smysl upírů, hledají je samotné, ale Lestata tohle nezajímá. Pořád se utápí v tom, že on si nemohl vybrat a sám sebe přesvědčuje, že to není důležité. On i Louis se přitom této své osobnosti drží a Clauide se naopak vyvíjí. Nejdřív je bezcitný vrah pod taktovkou Lestata, poté se ho pokusí zabít a uteče s Louisem do Evropy a je z ní velmi citlivá slečna, která trpí tím, že nikdy nedospěje. A poslední slavné jméno, Antonio Banderas coby upír, mi připomínal jednoho českého herce, jehož jméno si teď nevybavuji. A ty vlasy mu příliš nesedly. Ale byl to zvláštní upír, jehož roli jsem příliš nechápala, ale okouzlila mě. Zprvu odměřený, chladný, potom nechal celé společenství tolik zranit Louise, potom nechal Louise vyvraždit celé společenství, následně ho zachránil, dokonce dvakrát, a když už si myslíte, že po něm bude vyžadovat svou společnost, nechá ho odjet zpět do Ameriky.

Ale ať se vám to zdá zmatené nebo příliš nabyté událostmi a prožíváním, jedno je jisté. Nebudete se nudit. I když budete chtít místy film vypnout či odvrátit zrak, neuděláte to a budete chtít vědět, co dál, do dál, povstane znovu Lestat? Najdou Louis a Claudie alespoň jednoho upíra? Jak to všechno dopadne? Jaké jsou odpovědi na ony otázky prostupující celým filmem? A jakou roli v tom všem má americký mladík zpovídající Louise? A co konec? Konec, jenž je trochu jako komedie, trochu jako neuzavřená záležitost, trochu jako historie se opakuje. A minimálně knižně vlastně koncem vůbec není.