Lidi jsou děsně vybíraví a většinou nakonec vždycky ukáží na jedno, kterému dají přednost před druhým. Ale jsou i tací, kterým to jedno prostě nestačí.
Jsou lidé, kteří potřebují obě obroučky, tedy binokl.
Jsou lidé, kteří raději jezdí na dvou kolech, tedy na bicyklu.
To je celkem většinové. Tedy binokl už ani ne, nahradily ho brýle. Ale bicykl je.
A pak jsou lidé, kteří potřebují obojetné i, tedy y s tečkou. Nebo jim nestačí mít manický či depresivní syndrom a musejí se z nich stát bipoláři. Jsou lidé, jimž nestačí jedna manželka či jeden manžel, máme tady bigamisty. No a jsou lidé, kterým nestačí jedno pohlaví a máme tu bisexuály. A všechno to vypadá na nějakou poruchu či odchylku od běžně přijímané skutečnosti.
Obojetné i je známka toho, že člověk neumí gramatiku.
Bipolární porucha je známka psychické nemoci a nevyrovnanosti.
Bigamisté jsou zase známkou toho, že neuznávají morální ani právní zásady, pokud mají dvě manželství, a mají pokřivený pohled na společenské normy.
A bisexuálové asi taky budou mít nějakou odchylku, tentokrát v sexuálních preferencích.
Často se spekuluje, jestli bisexualita doopravdy existuje. Že nakonec se stejně člověk přikloní k jedinému pohlaví, kterému dá přednost. Ale na druhou stranu jsou lidé, kteří stále neví přesně, jestli radši chlapa nebo ženskou.
Nemyslím si, že to je v pořádku.
Homosexualita je téma jiné. Nemůžu napsat, že homosexuál je normální, protože za normální se všeobecně uznává to, co je většinové. Ale z mého pohledu je homosexuál v pořádku. Bisexualita už ani tak ne.
Vždyť ženy a muži jsou rozdílní.
Mají rozdílné vlastnosti, ať už fyzické či duševní, které protějšek přitahují. A pokud se najde někdo, kterého přitahuje obojí, je to zvláštní a zdá se mi, že takový člověk potom nemůže mít jasno v tom, co vlastně chce.
Když někoho přitahují ženy, asi ho přitahuje, jak vypadají. Ať už ho přitahují velká či malá prsa, velký či malý zadek, jejich větší či menší emancipovanost či cílevědomost, podřízenost nebo dominance, pořád je to žena, která se od muže velice liší. A naopak. Kdo radši muže, nejspíš radši úplně jiné tělesné proporce a vybavení, stejně jako úplně jiné duševní vybavení. Jak tedy někdo může na úplně stejnou míru chtít oboje? Protože tak by to bisexuál měl mít. Musí přece jednomu dávat větší přednost před druhým. Žena nemůže poskytnout partnerovi totéž, co muž, a naopak to také nefunguje.
Vždyť když se objeví možnost vyjet za stejné peníze na Aljašku a na rovník, taky je to pořád možnost exotické dovolené, ale nemůžu chtít na obě dvě naprosto stejně, vždycky se najde někdo, kdo dá přednost spíš Aljašce, protože rád hory a zimu a kdo spíš Sahaře, protože rád teplo. Nebo mléko. Pořád je to mléko, ale někdo má rád teplé a někdo by se jiného než studeného nenapil. Může chtít zkusit oboje, ale jedno stejně nakonec vyhraje a sáhne po něm raději. A není to jen o teplém a studeném, je to ve všech lidských volbách. Člověk může zkusit oboje, může mu vyhovovat oboje, ale jedno stejně vždycky zvítězí pro lepší vlastnosti. A muži a ženy jsou také svůj protipól. Nejsou totéž.
Pokud tedy bisexualita existuje, je to podle mě přechodová fáze, kdy člověk hledá, jestli radši na hory nebo na poušť.
A ten zbytek často bývá jen moderní póza, protože člověk, kdo má rád kamarádku/kamaráda natolik, že ho bez ostychu čapne za ruku nebo mu dá pusu, se hned prohlašuje za bi, což je vážně hodně přitažené za vlasy. Ono je totiž dost důležité si uvědomit, že když se mi líbí nějaký člověk tím, jak vypadá, nemusí to znamenat, že se orientuji na pohlaví, jaké má. Já vím, že se mi spousta ženských opravdu líbí. Ale taky vím, že jsem určitě na chlapy.
Článek na téma Bisexualita
Žádné komentáře:
Okomentovat