Ne tak docela, samozřejmě. Pár nových věcí se událo, i když s "přelomovým" rokem 2010 se to srovnávat nedá.
Když to vezmu hezky od začátku...
Začátek roku byl pořád ještě v prvním semestru.
První ústní zkouška (když nepočítám maturitu), jakou jsem si mohla vyzkoušet. A úspěšná. Stejně, jako ty další. Zároveň první opakování zápočtu, je asi naprosto jasné, že ne naposledy. Ale zároveň taky volný měsíc, kdy jsem měla "prázdniny." A také první měsíc, kdy jsem začala nadávat na ČD ohledně ignorování nepoměru počtu cestujících na počet míst v přeplněných vlacích. Na tu cestu ze zkoušky z rodinného práva zkrátka nezapomenu.
V únoru pak začínal první letní semestr na vysoké škole. Také jsem se tehdy definitivně rozhodla a dala přihlášku na druhý obor, magisterské studium právo a právní věda. A také se přihlásila na první SCIA, která byla nutná. Spolu s tím jsem zahájila studium prvního předmětu, který mě doopravdy bavil, psychopatologie. Čím to je, že ty zajímavé a zábavné věci jsou v letním semestru? Teď taky, forenzní a sociální psychologie mě čeká až v letňáku. Ona ta kriminalistika totiž tak zábavná nakonec nebyla. Možná kdyby byla pojata trošku jinak.
Květen a červen, to jsem psala SCIA. Výsledky jsem měla vždy tak nějak srovnatelné s loňskými a zdálo se mi, že to opravdu stačit nebude, tak jsem na ně šla dvakrát, chtěla jsem jít třikrát, ale napotřetí mi to nějak nevyšlo. Ale pořád se neodehrávalo nic zvláštního. Také vám přijde, že letošek je oproti loňsku tak hrozně hrozně nudný? Nu, začátek roku zkrátka byl.
Také bylo další zkouškové. Těžší, měla jsem toho mnohem víc, k ústním zkouškám jsem chodila téměř pořád, ale až na jeden písemný zápočet jsem je všechny dala napoprvé a velmi dobře. Tedy spíš výborně. Jenže červen se také nesl s tím, že jsem umírala v příšerném horku, které už velmi trápilo i teplomily, a navíc mě nevzali na práva a nedali mi kolej. Na poslední zkoušky jsem tedy chodila sice ve společenském, ale jako všichni stejně upoceném oblečení, a o stěhování domů ani nemluvě. Bylo to první větší stěhování, které jsem musela podniknout vlastními silami, a bylo hrozné. Taková kvanta věcí, co se během roku na koleji nastřádaly, se najednou odvážely velmi těžko. Vlakem.
Kolej jsem navíc musela zařizovat přes SKM, protože fakulta se rozhodla, že ji nepotřebuji, což byl první problém mého studia, ale docela snadno vyřešitelný.
V červenci, o prázdninách, mi totiž přišel dopis, že mi nakonec pokoj přidělili, a to jen o pár dveří dál, než byl můj předchozí.
Červenec taky pro mě znamenal únavnou brigádu, protože tento typ práce zkrátka nemám ráda. A to by stačila jediná věc, abych tam mohla mít židli. A hned by to bylo lepší. Nu, nechme být, aspoň jsem se nemusela trápit se směnami a po třetí hodině byla doma. A také jsem viděla pár lidí, které jsem už velmi dlouho neviděla, a nemůžu říct, že jsem se tam nikdy nebavila. V červenci ale také přišlo období velkých bouřek a pak večer, kdy nám blesk přímým zásahem vypálil telefon, internet a velkou část elektrospotřebičů. Jak to probíhalo, o tom jsem tu už podrobně psala. Ale brzy to bylo vyřešené, i když čekat na pojišťováka bylo jako čekat letos na sníh. Taky přišel, až když bylo skoro pozdě.
Srpen to ale docela vynahradil. I když byl zase neuvěřitelně horký. Poslala jsem totiž odvolání a byla dodatečně přijata na právo. Měla jsem obrovskou radost, ale zároveň začal jeden velký kolotoč. Jestli si myslíte, že prostě se přeorientovat na právo a veřejnou správu nechat jen tak ladem je snadné, jste na omylu.
V srpnu jsem musela posílat kdejaké poplatky za index a za zápis a shánět fotky na zápis, dobrá. Ale posledního srpna, kdy jsem se rozhodla otravovat jednoho doktora, aby mi zapsal zápočet do indexu, protože jinak by mi možná ten předmět "propadl" a jelikož byl áčkový, to opravdu ne, navíc bych si ho nemohla nechat uznat, jsem čelila už vážnějšímu problému ve studiu. Jeden docent, u něhož jsem složila jiný zápočet z předmětu čistě pro veřejnou správu, mi ho zapsal do indexu, ale na stagu se pořád nic nedělo. Tak jsem toho třicátého šla na studijní, jelikož jsem se rozhodla nechat si uznat předměty, a spolu s výpisem známek se ptala na toto. Byla jsem odkázána na sekretářku katedry. Tak jsem šla za ní a protrpěla si "seřvání" a obviňování z podvodu, jelikož moje jméno nikde neměla napsané a tak jednoduše došla k závěru, že jsem ten zápočet vůbec nepsala. No nevím, psala a podle docenta úspěšně. Tak jak to asi mohlo být? Už jsem to ten den a měsíc nevyřešila, jelikož jsem zkrátka neměla čas.
V září, když nastoupil podzim, to ale ještě pokračovalo. A to tím, že jsem přerušovala studium veřejné správy a zároveň si nechávala uznat předměty na právo. Nejprve nám bylo řečeno, že postačí onen výpis za 160 Kč. Ale následně nám řekli, že musíme přiložit buď jednu žádost na všechny předměty, nebo na každý zvlášť, ale každý předmět zvlášť musíme tak jako tak zaplatit 50 Kč. Pro mě to znamenalo 550 Kč a to s nejistotou, zda mi to uznají. Samozřejmě i přerušení studia nebylo zadarmo, museli jsme ho zaplatit, museli jsme na studijní podepisovat, že se vzdáváme práva na odvolání, pak jsme museli na jiné studijní s žádostí o uznání a následně nastoupit do školy. Ale s tím, že nemáme zapsané předměty druháku, ale jen absolvovaného prváku, takže jsme do té školy vlastně chodili - nechodili. Září tedy bylo měsícem nejistoty. Nevěděli jsme, na jaké předměty k jakým učitelům se nakonec vejdeme, nevěděli jsme, co nám uznají a co budeme muset absolvovat znovu, na nějakou docházku u seminářů jsme mohli zapomenout, protože nás nikdo neměl napsané, nevěděli jsme, jak to bude se státnicemi. Ještě že účast na hodinách u nás není nikde povinná.
Uznali nám všechno až v říjnu a my si mohli tedy po měsíci a půl dozapsat co jsme potřebovali. Takže teď už jsme do školy na naše předměty chodili oficiálně.
Konečně se zdálo, že řešení je na dosah, ale ještě vůbec ne.
V listopadu totiž byla imatrikulace. Pro mě už druhá, ale přece jen o něco zábavnější než ta první. Jelikož jsem seděla v poslední řadě, strašlivě jsme se s pány kolegy nudili, a tak jsme si přirozeně hledali zábavu, kde se dalo. Od kritizování ostatních studentů po kritizování středních škol. A potom už jen znovu na studijní a nechat si orazítkovat předměty, uznané předměty, v indexu. Tak. Tahle dlouhá kapitola tedy v listopadu došla od léta završení.
Ale ještě jsme museli řešit státnice, protože jsme mysleli, že když máme hotové předměty, z kterých se dělají, půjdeme k nim v zimě. Omyl. Nemáme tři áčkové z prváku. OD 1, OD 2 a ÚSP. Přičemž OD 2 je z letního semestru a zkoušky se smí dělat pouze v tom semestru, kdy se předmět vyučuje, takže státnice pá pá. Pro nás to znamenalo totálně odpočinkový semestr s nohama nahoře, ale zároveň nás díky tomu čeká v únoru přesvědčování, abychom mohli OD 2 splnit v březnu a v dubnu a v květnu se začít zabývat státnicemi. Chaos. Poměrně chaos.
K tomu samozřejmě přičtěte, že mi bylo 4. 20, a že jsme také brali s humorem zmizení našeho děkana, který bude v brzké době nahrazen někým jiným (jsem velmi zvědavá kým).
Prosinec už byl ale klidnější. Odevzdala jsem seminárku, napsala všechny zápočty (OD 1, PAE 1, ŘP 2, ČD2, KRA) napoprvé, radovala se z Vánoc a zhruba od půlky se válela doma. Už mě čeká jen zkouška ÚSP A KRA, co víc si přát. Snad jen, abych konečně dostala myš, která musela na reklamaci, byla poslána výrobci a kdo ví, kdy konečně vystřídám půjčenou myš za novou bezdrátovou.
Shrnuto podtrženo, rok 2010 přinášel změny úplně ve všem. Rok 2011 nebyl v ničem přelomový, ale naprosto šíleně chaotický. Musela jsem vyplnit spoustu formulářů, i mimo školu stále jezdit do Plzně, obcházet kanceláře a studijní, vyznávat se ve vyhláškách o zkouškách, zápočtech, státních zkouškách, stipendiích, přijímacích řízení (věřte mi, v druhé polovině roku byste nenašli studenta, kdo by je znal lépe, než my, kteří jsme to podstupovali). Očekávám ale, že lepší to už nebude. Protože příští září se to rozjede znovu. Uznávání předmětů a řešení státnic na přerušené veřejné správě.
Žádné komentáře:
Okomentovat