Ed McBain - Jack a fazole, Sněhurka, Popelka

Originální název: Jack and the Beanstalk, Snow White and Rose Red, Cinderella
Rok vydání jednotlivě: 1984, 1985, 1986
Rok vydání omnibusu v ČR: 2011

Ed McBain. Při vyslovení či přečtení tohoto jména se každému vybaví totéž: legendární detektivky. A i já, když jsem zahlédla jeho jméno v regálu, jsem po něm okamžitě sáhla a očekávala krásný zážitek, kterému nebudu mít co vytknout. Bohužel, musím zde vyjádřit vedle chvály i své zklamání.

Kniha nese na svých deskách upozornění, že jde o omnibus, a hned pod tím tituly Jack a fazole, Sněhurka, Popelka. Kdo neví, o co jde, snadno by mohl nabýt dojmu, že se jedná o pohádky. Možná i přes obrázek pistole, růže a krvavých rtů s razítkem Matthew Hope, což je hlavní postava ve všech třech příbězích. Rozvedený advokát Matthew Hope, otec čtrnáctileté dívky, který sice nedělá trestní právo, ale nemůže si pomoci a často překračuje své právnické možnosti a hraje si na detektiva spolu se skutečným detektivem, přítelem Morisem Bloomem. A tak to probíhá i v těchto příbězích. První dva jsou psány převážně první osobou právě z jeho pohledu, třetí je na tom trochu jinak. Ale pohádky to nejsou. Dohromady se jedná o zajímavé a netypické případy začínající docela nevinně, ale postupně se víc a víc zamotávající. A právě Matthew je ten, kdo nakonec zvládne správně rozmotat všechny uzly v horkém floridském městě Calusa.

První příběh se jmenuje Jack a fazole a přesně jako ta pohádka pojednává o Jackovi a o fazolích. Matthew Hope radil mladíkovi Jackovi ohledně kupní smlouvy na prodělečnou farmu na fazole. Pak ho ale najdou zavražděného a na Matthewovi je, aby zjistil, jak to dál bude s transakcí. Proto se vydává za Jackovou přitažlivou matkou a neméně přitažlivou a podstatně mladší sestrou, zjišťuje, jak se vůbec na slunné Floridě žije na rančích a jak se tam obchoduje, snaží se vydupat zrušení transakce, zamotává se do spletitých ženských sítí. Ale objeví se další mrtví. Nejde totiž vůbec o fazole, jak by se mohlo zdát. Nejde dokonce ani o dobytek, jak se zprvu domníval, ale o něco o dost jednoduššího. O drogy, peníze, nesplněné sliby a několik příliš mladých a příliš horkých hlav.

Druhý příběh s názvem Sněhurka je o něco zajímavější. Na začátku je Matthew povolán do ústavu pro duševně nemocné, protože si ho pacientka Sára najala, aby jí dostal ven. Tvrdí, že je naprosto zdravá její matka se ji pokouší úplatky a falešnými posudky udržet zavřenou, aby získala celé dědictví po bohatém otci. Matthew nemá důvod nevěřit, že je v pořádku. Je půvabná, inteligentní, okamžitě si ho získala, její argumenty se znějí rozumně. A tak dělá, co se dá. Všichni ho ale přesvědčují, že Sára je paranoidní schizofrenik, usmyslela si, jak byl její otec nevěrný ničema, a nakonec se pokusila o sebevraždu. Matthewovi to nesedí, Sára na sobě nemá stopy po pokusu o podřezání, a pomalu se i on začíná stávat paranoidním a přesvědčeným, že i jeho kroky jsou sledovány. Je všechno, čemu Matthew věřil, pravda? Je všechno, co Sára, nevinná Sněhurka ničená Černými rytíři, zavřená v ústavu, řekla, lež? Co když ho samotného pobláznila a Matthew má už jen minuty na to, aby jeho slepou důvěru v Sáru neodnesla jeho vlastní dcera?

Poslední příběh, Popelka, mě oproti dvěma předchozím velmi zklamal. Je chaotický, první osoba Matthewa je tu nahrazena třetí osobou vypravěče, i když v jedné chvíli se (snad vinou překladu) opět vyprávění v první osobě ukáže. Hned od začátku tady také víme, že jde o drogy. Obchod s drogami a prostitucí. Detektiv Bloom zde nevystupuje, ale místo něj se objeví jeho parťák Rawles. Ten nese ještě s menší libostí, že Matthew se mu plete do vyšetřování, ale nic s tím nenadělá. Jedné noci totiž najdou zavražděného soukromého detektiva Samalsona, který s advokátní kanceláří, v níž Matthew pracuje, občas spolupracoval. Proto se Matthew rozhodne vypátrat, co za vraždou stojí. Začne Samalsonovými aktuálními případy - hledání prostitutky, která majitele loděnice obrala o velmi drahé rolexky. Nikdo z policistů ovšem netuší, že majitel loděnice nepřišel pouze o hodinky, ale i o čtyři kila velmi kvalitního kokainu. A nenajal si pouze soukromého detektiva. Tudíž se Matthew velmi zamotává do překupníků, obchodníků, drogových dealerů, prostitutek a útěků o život.

A bohužel nejen on, i já se do tohoto příběhu nějak zamotala. Na vině jsou hlavně dvě příliš podobná jména na kokainovém poli. Objevují se tam také obchodníci, účetní, kubánští ranaři Ernesto a Domingo vydávající se za detektivy a bezostyšně vraždící všechny, kteří jim odmítnou prozradit, kde se jejich zlodějka přezdívaná Popelka nachází, homosexuální kadeřník a homosexuální překupník, zkrátka příliš mnoho lidí, příliš mnoho kokainu a celkem ničím zvlášť zajímavá zápletka několika zloduchů se zájmem na tom, aby si Popelka už nikdy nezatančila.

Avšak u všech tří příběhů můžu říct jednu stejnou věc: Při čtení mě neustále udivovalo, jak je většina postav neuvěřitelně ukecaná, jak říká snad úplně vše, co je může napadnout a jak jsou některé dialogy zbytečně dlouhé, zatímco Matthew svou řeč vždy pečlivě usekává. Ale to mi nevadilo. Rozhodně ne tolik, jako že ve všech musel mít nějakou sexuální avantýru. V prvním Veronicu, matku zavražděného, v druhém, kde to bylo absolutně zbytečné, vedlejší postavu sekretářky místo níž si představoval Sáru, a ve třetím začal znovu spát se svou bývalou manželkou, než mu znovu dala kopačky.

Tohle by samo o sobě mé hodnocení nijak nesnížilo, neboť to není nic nepřirozeného nebo šroubovaně do děje nasazeného. Ale co ho výrazně sníží je právě chaotičnost a odlišnost třetího příběhu, jelikož určitou atraktivitu sliboval případ samotný, ale jinak nic víc. Třetí osoba místo první mě dost popudila, a to, že zpětně se v něm nemůžu vyznat, ho rozhodně neřadí mezi nejlepší, ačkoli jsem se tam o obchodech s drogami a o kokainu dozvěděla víc, než kdy dosud. Možná, že vám se ale líbit bude, takže neváhejte a každý, kdo má rád detektivky, kriminalistiku, právo či psychologii, si všechny tři přečtěte.

Mé hodnocení: