Pro potrat

Už je to sice nějaký ten den, kdy se objevily fotky z "pochodu pro život" a já se tak rozhodla, že se k tomuto tématu určitě můžu a chci vyjádřit, ale čas a "psychické síly" jsem na to sebrala až dnes. Samozřejmě, že šlo o akci, která má co dělat s církví. Ale já říkám, že církev nemá co dělat s interrupcí/potraty/umělým přerušením těhotenství - vyberte si výraz, který vám vyhovuje, ačkoli spíš než přerušení by asi sedělo zrušení.

Já myslím, že právní úprava u nás, kde je to povoleno, je naprosto v pořádku. Hlavně v tom, že si to rozhoduje těhotná žena sama. Však i v Listině stojí, že lidský život JE HODEN ochrany už PŘED NAROZENÍM, tedy ne, že se MUSÍ chránit za všech okolností. Jasně to znamená, že je možnost interrupce. Jistě, takový plod za předpokladu, že se narodí živý, může mít už tehdy dědická práva a něco zdědit, nikdo "ho" nesmí násilně zbavit života bez vůle matky a tak dál, ale pokud matka ví, že je lepší, pokud to dítě na svět nepřivede, rozhodně má mít možnost se ho zbavit.

Vždyť potrat se provádí, pokud se nepletu, do třetího měsíce. Ve třetím měsíci to ještě ani není dítě. Ve třetím měsíci to na té ženě není ani vidět, ona sama to vlastně ani ještě nemusí vědět, do třetího měsíce se teprve vyvíjí CNS, natož aby ten plod něco věděl, vnímal, zatím nemá ani jak. Z toho důvodu se mi hnusí agitační materiály těchto fanatických odpůrců - oni sprostě vezmou záběry z potratu staršího plodu, což se může stát, pokud v děloze zemře, nebo co já vím, nejspíš, když by jeho další vývoj znamenal smrt matky, a vydávají to za "běžný" potrat, což absolutně není pravda. Když zemře starší plod, který se měl narodit, je to spíš smutné.

Další "pro" už beru z pohledu matky.

Samozřejmě se dá na první místo postavit ono sice klišé, ale pravdivé, a to znásilnění. Ať už kýmkoli. Známým, neznámým, rodinným příslušníkem, expřítelem, kdo by chtěl porodit a vychovat dítě, jehož otec pro ni bude do konce života bestie, jež jí zničila život? Jež jí absolutně nedobrovolně dostala do ponižující, bolestivé situace s tak vážnými následky? Já teda ne.

Pak se dá mluvit například o situaci, kdy matčino zdraví spíš nedovoluje mít dítě. Ať už jde o situaci, kdy by to její organismus neunesl, nebo o nějakou dědičnou chorobu či vážné postižení, které by tomu dítěti zničilo život. Jsou lidé, jež si ho i tak nechají, ale pokud ví, že na postižené dítě s potřebou neustálé péče nemají, je lepší si ho nepořizovat, než aby se narodilo s tím, že půjde do ústavu nebo nějakého jiného zařízení.

Nebo co takhle když ti lidé, ať už je matka sama nebo ne, zkrátka na to dítě nemají. Stane se to, ale oni sotva uživí sebe, spíš ani to ne, sociální a finanční podmínky by byly naprosto otřesné. Myslím, že radši než budoucnost sociálního případu v prostředí, z kterého vychází jeden gauner za druhým ze základní školy, žádné dítě. Dokonce bych řekla, že potrat je v tomhle případě i zodpovědnější, než úplně zanedbaný život. A nemusí zrovna nutně jít o rodiče na samém spodku společenského žebříčku, může jít i o déle trvající, ale stále přechodnou nepříznivou situaci. A že pak měli být zodpovědnější? Třeba byli, ale třeba ona nemohla brát prášky, třeba selhala ochrana, třeba něco jiného nehrálo v jejich prospěch. Žádná ochrana přece není stoprocentní.

Trochu jiná otázka je ohledně dilema kariéra versus dítě.

Napadá mě k tomu třeba seriál Redakce, kde ke konci vedoucí domácího oddělení otěhotněla s vedoucím přílohy a chtěla jít na potrat, protože s ním byla jen pár týdnů, nemyslela si, že je na dítě připravená a navíc byla pracovně hodně vytížená. Ale nakonec se ve dveřích nemocnice rozhodla ho nechat. Tohle už je vůbec složitější téma a i příznivce jako já nemůže jasně říct ano, i tady by klidně měl potrat proběhnout.

Pokud ti rodiče mají na to, dítě vychovat, zrovna v tomhle případě třeba on už dvě děti měl, takže věděl, o co jde, pokud by tam nebyl problém s jeho zabezpečením a očividně ani problém co se emocionální a vztahové stránky týče, přijde mi nevhodné se ho zbavovat. S tou prací se to dá nějak skloubit nebo vyřešit. Vždycky existují babičky, tetičky, profesionálové, kteří se můžou o dítě postarat, když by musela matka zase hned do práce, zvláště v uvedeném případě, kdy nouzí netrpěli, a navíc ona sama by určitě chtěla s dítětem i tak trávit co nejvíc času. Protože co si nalhávat, narození dítěte ženu změní. Ale zase je to její volba.

Nepočítám už vůbec slepice, které dítě nebudou mít, protože jim zkazí postavu, protože nebudou moct chlastat a kouřit a balit chlapy, ale jinak jim nic nebrání. Tyhle nemají ani mozek. Škoda, že vůbec dítě můžou mít. A myslím, že asi tohle je případ, který bere potrat jako řešení po selhání antikoncepce. Jinak jsem se s tím vážně nesetkala (možná kromě případů, kdy ta rodina má už dvě tři děti a další by jim zkomplikovalo existenci, tam nevidím problém). Ovšem s tím už nesouhlasím.

Ale zaráží mě, že se do tohohle plete církev.

Který církevní hodnostář kdy bude řešit problém nechtěného těhotenství? Která jeptiška? A který chlap, kteří se v tom tak hojně angažují? Co ti do toho mají co vůbec mluvit? Vždyť kolikrát nemají tušení o tom, jak to celé probíhá. Když je to nějaká křesťanka, tak prosím, ať si nechá dítě v jakékoli situaci a řeší si to dál, ale ostatní? Navíc žena, jež jde na potrat, nepochybně velmi dobře ví, co se může stát. Je si vědoma o zásahu do svého těla, cítí následky a ví, že už se to nemusí nikdy znovu povést. Ta rizika ale nese ona, ne církev, ne fanatici, ne demonstranti. A ona se pro to svobodně rozhodla. Jiná situace nastává, pokud je k tomu donucena, jenže to už by měl podchytit lékař, pokud je dobrý a pokud svou práci umí, a ona by měla vyhledat pomoc jinou než potratovou kliniku.

Možná je na čase, aby si skalní odpůrci uvědomili, že jsou ženy, které dítě mají a na potrat by nešly. Což jsou vlastně všechny naše matky, že? Pak jsou ženy, které dítě chtějí a potratí nebo mít nemůžou, a pak jsou ženy, které dítě zrovna mít můžou, ale jiný faktor říká, že to není dobrý nápad. A ty pak na potrat jdou. A pokud to není žena jejich, měli by držet hubu, protože to není ani jejich problém.

Ano, Čechů je pořád míň. Nebo spíš jejich populace moc neroste. Ale ne kvůli potratům, ale kvůli tomu, že chce každý studovat, aby měl šanci na lepší místo s lepším platem. Proto, že když si někdo pořídí dítě, je to velký zásah do jeho financí, a tak si radši dopřeje pro sebe, případně první hledí na zajištění, proto, že nějaká podpora porodnosti nebo rodin s dětmi není nijak valná, proto, že když si chce mladá žena udržet práci, může na dítě zapomenout, navíc se každý zaměstnavatel bojí, že pokud přijme mladou pracovnici, za chvíli zase odejde na mateřskou. Není to v potratech. Je to v současné situaci.

Potraty byly, jsou a budou. A pokud je někdo zakáže, jednak přibude pokoutně prováděných potratů a jednak budou děcáky a ústavy praskat ve švech. Opravdu jsou rodiče, kteří ví, že dítě je nad jejich možnosti. Ať už jakékoli. A nenechají si ho. Nebo nechají a možná to bude ještě horší. Nebude to jako v rodině, které ho chtěla. Nene.