Rok vydání: 1978
Český překlad: 2012
John Saul je prý jeden z předních představitelů klasického hororu. Mé setkání s ním je to již druhé a po jeho úplně prvním hororu Utrpení neviňátek jsem byla nadšená. Ale Trest pro hříšné mé nadšení trochu zchladil. Pokud je toto typický klasický horor, asi nebudu fanouškem klasiky. Nepochybuji, že kdyby se kvalitně natočil s opravdu údernou, strašidelnou hudbou, působil by mnohem hororověji než při četbě. To však vytýkám pouze slovíčku "horor". Jinak je to další dobrá namátková trefa v knihkupectví.
Peter Balsam vyrůstal v klášterním sirotčinci a studoval na kněze. Nakonec nedostudoval, prošel si špatným manželstvím a přijal nabízené místo učitele psychologie na katolické škole Svatého Františka Xaverského v Nielsville. To místo mu nabídl jeho dávný přítel a spolužák Peter Vernon, který škole "řediteluje", neboť má funkci monsignora. Peter i všechny učitelky - jeptišky byli z počátku velmi nejistí, zda dokáže vnést do přísné katolické školy opravdové hodiny psychologie, proti jejímž poznatkům v 70. a 80. letech církev vystupovala. Ale rozhodl se, že se o to pokusí. Studenti si ho zamilovali, neboť jeho hodiny byly diametrálně odlišné od přísné disciplíny ostatních, a zdálo se, že vše bude probíhat hladce. Jenže to byl omyl.
Městečko Nielsville bylo přísně puritánské, konzervativní a katolické a Peter nezapadnul. Našel pouze jedinou spřízněnou duši - rozvedenou Margo. A sám monsignor Vernon, v mládí stejný církevní rebel jako Peter, začal působit až strašidelně fanaticky. Jeho názory se s těmi Peterovými až příliš rozcházely, udivila ho jeho účast v náboženské skupině svatého Petra Mučedníka, násilného inkvizitora středověké Itálie. Do toho se jedna z katolických studentek pokusila o sebevraždu. Pořezala se na zápěstí a skončila na psychiatrii, kde se vůbec nezdála nemocná. Zahýbalo to celým městem, jejími spolužáky, i Peterem.
Ještě víc je zasáhlo, když se zabila její kamarádka, což nebyla poslední nepochopitelná sebevražda. Peter se navíc snažil zjistit, o co jde lidem ze svatého Petra Mučedníka, a jeho poznatky se přidávaly na seznam věcí, které mu nešly na rozum. Přijali ho mezi sebe, ale na jeho těle se vždy po schůzi objevily záhadné šrámy a on někde ztratil až pět hodin. A monsignor se choval čím dál zvláštněji, jako by byl někdo úplně jiný, jako by byl zapáleným inkvizitorem. Z toho, co tedy původně vypadalo na obyčejný psychiatrický problém uzavřené církevní komunity, se stává fanatické inkvizitorské přesvědčení člověka, jenž se chopil nebezpečné hypnotické neodhalitelné moci nad celým městem.
Když jsem přišla do knihkupectví, úmyslně jsem zamířila rovnou k titulům Johna Saula a chtěla jsem si koupit knihu Nemilovaní. Ale na přebalu Trestu pro hříšné mě zaujala zmínka o inkvizici, a volba tak byla jasná. Nadšení mi zchladilo zjištění, že o inkvizici jako takové kniha nepojednává. Nejde o upalování čarodějnic. Přesto hodně pohazuje s vírou, církví a fanatismem, a protože já s tímhle, především s dvěma posledními zmíněnými záležitostmi, bytostně nesouhlasím, rychle jsem se začetla.
Z počátku jsem doufala, že se Peterovi podaří trochu zmodernizovat ustrnulou úzkoprsou katolickou nadvládu nad městem a že i o to půjde. Ale když se objevily zvláštní sebevraždy, ke kterým donutila studentky zvláštní moc, k doufání, že neskutečný monsignorův fanatismus někdo zmírní, se přidala i spalující zvědavost, co za vším stojí. A proto mě trochu zklamal závěr. Myslela jsem, že Peter to nejen vyřeší, ale i zarazí a nadobro zničí psychopatického monsignora, který na základě události z jeho raného dětství hrál svou inkvizitorskou pomatenou roli až děsivě a bohužel zbytečně krvavě. Což se tak docela nestalo. Možná by mi ani nevadilo, že každý konec nemůže být dobrý. Ale tenhle byl prostě nedotažený. Všechno se vysvětlilo, čtenář pochopil, jenže se nedostalo na žádné pořádné vyvrcholení. Věci prostě a jednoduše jen dojely tam, kam měly namířeno.
Na závěr by se asi hodila i zmínka, kterou uvádím v úvodu, že se ošívám při označení tohoto díla za horor. Tento podařený, moderně inkviziční thriller totiž vlastně nemá nic, co pravý horor v mých očích mít má. Občas se by se mohl zvrátit alespoň k duchařině, ale ani k tomu nedojde. Nejde o nic nadpřirozeného ani "svatě nadpřirozeného", což by asi vzhledem k úzkému spojení s církevní tematikou každý očekával, nakonec jde jen čistě o manipulaci a psychologii. Ale... teď si uvědomuji, že to byla i hlavní podstata děje. Souboj psychologie a víry. Zla a toho, co bylo za zlo pokládáno. Splynutí protichůdného a převrácení všeho a všech.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat