Mama

Originální název: Mama

Země: Španělsko, Kanada

Rok: 2013

Hlavními postavami duchařského hororu jsou Lilly a Victorie, dvě malé holčičky, jejichž otec zavraždil matku a utekl s nimi do lesů. Tam našel starou opuštěnou chatu, do níž se uchýlili, a protože byl už úplně na dně, rozhodl se skoncovat se vším. Postavil se za tříletou Victorii, namířil na ni zbraní a... zmizel. Od té doby o něm ani o holčičkách nikdo neslyšel. Jenže ty nezemřely hlady a zimou, jak by se dalo čekat, ale dostaly se do rukou něčeho, co nikdo nemohl čekat, a ještě hodně zkomplikovaly život mnoha lidem.

Jejich strýc Lucas se totiž nevzdával naděje a pět let se svou přítelkyní Annabell a nejrůznějšími hledači pátral. Nakonec měl štěstí. Chata, v níž holčičky skončily, byla objevena. Lucas byl šťastný, že neteře našel, a rozhodl se je vzít k sobě a pomoci jim. Osmiletá Victoria, která ze společnosti zmizela ve svých třech letech, se poměrně rychle naučila zase oblékat jako člověk, mýt se, lidsky jíst a dokonce i běžně mluvit, ale malá Lilly si na nic z toho zvyknout nemohla, neustále se bála, chovala se víc jako zvíře a vzhlížela k něčemu, co pojmenovaly Mama a co se o ně podle nich celých pět let staralo.

Lékaři, psychologové i Lucas si nejdřív mysleli, že úlohu "mámy" na sebe vzala starší Victoria, ale později pochopili, že jde opravdu o někoho třetího. V domě, kde se Lucas, jeho přítelkyně a děvčata ubytovali, se totiž začnou dít divné věci. Dveře se otevírají a zavírají, po zdech se rozlévají podivné skvrny a vypadá to, že za děvčaty někdo chodí. Není ale snadné zjistit, co se děje. Lilly totiž neznámého návštěvníka miluje a ráda si s ním hraje, zatímco Victoria pomalu dostává strach a chce se z jeho vlivu vymanit. Jenže Mama touží po dětech, chce jim dál dávat svou mateřskou lásku a přivlastnit si je a nehodlá trpět v jejich blízkosti nikoho dalšího, a proto její existenci také tají. Lucas i Annabell se tak ocitají v situaci, kdy musí nejen zjistit, kdo se vlastně o děvčata v chatě staral, ale i jak ho zahnat a zachránit život sobě i jim.

A všechno je to velmi rozporuplné. Mně se film líbil, to přiznávám. Mám takové duchařiny moc ráda. Ale spousta lidí mu zazlívá digitálně nepodařeného ducha "mámy", který se zjevoval prakticky od začátku, a o němž jsme my, jakožto diváci, na rozdíl od Lucase a Annabell věděli. Dobře, její vzhled byl prapodivný, ale tvrdit, že něco, co vypadá takhle, patří do fantasy a ne do hororu, to je odvážné. Já si navíc myslím, že to není špatné. Filmy, kde divák brzy zjistí, kdo nebo co je "zlo" a sleduje, jak se na to snaží přijít i ostatní a vypořádat se s tím, sice nejsou tak napínavé, jako ty, kdy to ani divák dlouho neví, ale mají jiné kouzlo, díky kterému mě baví. Můžu totiž doufat, že se situace vyvine tak, jak by se mi líbila, a při každé odchylce od tohoto mého vlastního ideálu hledat jiné cesty, kudy by ještě šlo dojít ke šťastnému konci.

Navíc jsem moc fandila sympatické Victorii, která se rozhodla pro lidskou rodinu a chtěla odmítnout ducha mámy, jež kdysi bláznivá přišla o své dítě, nepodařilo se jí spáchat s ním společnou sebevraždu, a tak se upnula na děvčata, chránila je a chtěla s nimi dojít pokoje, a i když Lilly jsem si nemohla pro její lásku k v podstatě zlému duchovi oblíbit, líbilo se mi, když si s ní hrála a působila jako naprosto šťastné dítě, které jen místo matky vychovává duch.

Na nervy to tedy příliš nehrálo. Nejvíc napětí obstarával strach komu mama ublíží, koho zabije, co komu provede, dokud nepřišel konec. Poslední scéna, kde se strýc s tetou na jedné straně a mama na straně druhé přetahují o lásku děvčat a jejich život závisí pouze na tom, koho si vyberou, je napínavá. Původně to totiž vypadá, že když našli skutečné dítě ženy, z které se mama stala, a vrátili jí ho, bude to stejně jako ve všech podobných hororech. Ona ho přijme a zmizí. Jenže v tomhle případě ne. Pozůstatky svého malého odvrhla a dál chtěla svou historii, tentokrát podařenou, zopakovat s děvčaty. A to, že napůl byl konec šťastný, napůl smutný a obě ty poloviny se dají docela dobře převracet a i vyvrátit jejich štěstí nebo smutek, také není úplně tradiční. Proto bych tento film nezavrhovala a jelikož má spousta lidí tendenci vzhledem k datu vzniku letos říkat něco jako "Sinister měl aspoň atmosféru, ale tohle je fantasy pohádka", já říkám, že Sinister byl neskutečná nuda. Mama mě bavila.

A to nejen proto, že Lucase hrál Nikolaj Coster-Waldau (což asi nikdy nevyslovím a navždy to bude Nikola Kosťa Waldo), který exceluje coby Jaime Lannister v Game of Thrones.

Fotky: ČSFD

Mé hodnocení: