Rozpuštěný a vypuštěný

Originální název: Rozpuštěný a vypuštěný

Země: ČSR

Rok: 1984

Na tenhle starý cimrmanovský film jsem narazila teprve nedávno, ale hned jsem si ho zamilovala. Není také divu, jde o milý a i přes závažný vyšetřovaný zločin poklidný kousek z doby přelomu císařství a republiky, ale o tom až později. Nejdřív něco málo k obsahu.

Policejní inspektor Trachta a jeho praktikant Hlaváček se dozvěděli o zmizení Bierhanzla, továrníka, který produkoval mast pro růst vlasů. Chtěli se do zajímavě znějícího případu pustit, ale Trachtův nadřízený je přeložil k banálnímu okradení ševce a Bierhanzlův případ přidělil čerstvě povýšenému inspektoru Klečkovi. Ten byl ale hned po vstupu do továrníkovy vily zraněn (jako vlastně vždy, když se pokusil na případu pracovat) a Trachta s Hlaváčkem se ho proto nakonec ujali.

Zjistili, že továrník se nedostavil na smluvené setkání u něj ve vile, a když se účastníci začali dobývat do koupelny, kde byl spatřen naposledy, vypadalo to, jako by někdo jeho tělo rozpustil ve vaně v kyselině. Trachta s Hlaváčkem začali ihned pátrat po továrníkových nepřátelích a zjišťovali tak například, že ona slavná mast na vlasy není úplně bez problémů, že z počátku dokonce několik nebožáků o vlasy úplně připravila, a také, že několik mužů údajně po úspěšné kúře odjelo do San Franciska a zanechalo za sebou opuštěné manželky. Zároveň s tím objevili zvláštní sanatorium, které vedl společník továrníka Bierhanzla, a kde se chovaly kachny pro produkci vajec používaných k výrobě masti jako léčebná kůra pro několik holohlavých bláznů. A i když se to zprvu nezdálo, přišli na to, že všechny tyto podivnosti spolu úzce souvisí.

On se ten děj takhle asi nakonec zdá trochu absurdní a jednoduchý, jako taková za vlasy (doslova) přitažená detektivka, která idealizuje dobu, v níž se má odehrávat, ale je nutné poznamenat, že to za vlasy přitažená absurdní detektivka je. Případ samotný docela dává smysl, ale jinak je vše laděno na humornou notu a postupuje se proto vskutku originálně. Proto se mi ten film tak líbí.

Ať už jde o svérázný způsob likvidace bomb, o mechanického Václava, nebo třeba o záchranu plešatých mužů prostě tak, že pan Hlaváček starší výstřelem ze své myslivecké pušky zařadí na několik set metrů zpátečku, čím absurdnější situace z realistického pohledu, tím víc se do filmu hodí. Proto jsme třeba svědky i toho, že úplně nejdřív Trachta pošle do vazby univerzálního dědice pana továrníka, že ševci ani jeho ženě vůbec nepřijde na mysl, že figurína u nich doma není živý inspektor, nebo toho, že se kloboučník Oulík na základě toho, že mu inspektor s Hlaváčkem pustili vodu do bot, přizná, že šije z pašovaného filcu.

Ale zároveň, kromě těchto svérázných vyšetřovacích metod včetně velmi osobitého zatčení hlavních zloduchů, a kromě roztomilé nevinnosti doby zosobněné v mladé Růžence, do níž se Hlaváček nesměle zakoukal, se ve filmu odehrávají i poněkud skutečnější problémy. Jako je věčné upřednostňování Klečky na úkor schopnějšího Trachty, které vyvrcholí geniální poslední "botovou" scénou, nebo boj o peníze, při němž lidé neváhají dopustit se třeba i vraždy. Protože i tohle je ale doprovázeno různými hláškami či humornými situacemi, nejde ani v těch vážných chvílích očekávat napětí. Pokud bych měla říct jednou větou, co je to za film, tak je to pravé oddechové odpoledne s inteligentním a hravým humorem, jemuž se současná díla čím dál víc vzdalují. A když už nic jiného, když třeba zjistíte, že napoprvé se přece jen trochu neorientujete v celém zločineckém spolčení, uvidíte alespoň kachny... kachny... kachny... a eskymáky.

Foto: Ann Taylor

Mé hodnocení: