Cela

Originální název: The Cell

Země: USA

Rok: 2000

Cela je velmi zvláštní film, který se dá pojmout z několika úhlů a je jen na vás, jaký si vyberete. Buď je to soubor zvláštních výjevů sahajících až k art dílům, hon na sériového vraha a záchrana jeho poslední oběti osekané do několika scén, zvláštní psychologická metonymie a nebo zadek JLo v několika ujetých kostýmech. A mně se velmi líbí všechny a nedivím se, že tento film někteří řadí k hororům, ač mi celkově jako horor nepřijde, a tak ho tam já nepřiřadím. A vysvětlím proč.

Příběh samotný je velmi jednoduchý. Tým psychologů se pomocí nové metody propojení myslí pokouší uzdravit chlapce v kómatu tak, že psycholožka Kate vstupuje do jeho mysli, což je jediný způsob, jak s ním lze komunikovat. Zároveň s tím probíhá běsnění sériového vraha Carla, který si vždy vyhlédne nějakou ženu, tu unese, asi 40 hodin někde drží a následně ji policie najde utopenou a pomocí bělidla naaranžovanou jako panenku. A protože vrah je sám psychicky těžce nemocný a své činy zrychluje, brzy po něm zůstane několik jasných stop - na místě, kde odloží tělo, odře lak auta, takže policie zjistí, čím jezdí, a na těle zůstane několik chlupů z jeho vzácného psa albína, a tak se brzy dostanou i k jeho identitě a adrese.

Jenže těsně předtím, než vtrhnou do Carlova domu, stihne unést a zavřít do cely, kde své oběti topí, další ženu. A protože Carl měl už od narození v mozku virus čekající jen na nějaký podnět, kvůli záchvatu a všemu stresu vyvolanému "přepadením" policií a zatčením upadne do katatonického stavu, jeho osobnost prakticky zmizí a on už není schopný reagovat. Policii začne běžet až děsivě málo času k tomu, aby bez jakýchkoli informací zjistili, kde poslední žena je. Napadne je proto spojit vyšetřování s metodou používanou Kate a pokusit se dostat z Carla co nejvíc.

Kate se tedy podvolí zkusit to, i když se jedná o případ, kdy má vstoupit do mysli někoho, kdo už nezná hranice mezi realitou a fantazií. A také se při prvním pokusu velmi vyděsí výjevy, které tam spatří. Ale chce zachránit onu ženu a navíc pozná, že v Carlovi pořád ještě existuje malá nevinná a dobrá část, takže do něj vstoupí znovu. Jenže při každém takovém "výletu" existuje nebezpečí, že propadne iluzi a přijme to, co se v hlavě "hostitele" děje, za své. Což se nepřekvapivě stane a Kate zůstane uvězněná v království šíleného krále Carla a jeho několika různých osobností, a tak už zbývá jen poslední naděje, mladý agent FBI vyšetřující celý případ, jenž se rozhodne pokusit se Kate dostat zase zpátky.

Kromě konce, který by byla škoda vyzradit, je to opravdu všechno, co se ve filmu děje. Několik vstupů do Carlovy mysli, pár scén z vyšetřování, pár záběrů na uvězněnou dívku a prakticky úplně obyčejný případ. Už ale samotný způsob práce Kate mě velmi zaujal a kromě samotné myšlenky se mi líbilo i zpracování celého přístroje a postupu. Obleky, ve kterých vypadají jako stažení z kůže, zavěšování na lana bez podložek, nebezpečí vyplývající z takových cest a nakonec i obrácené připojení bylo zajímavé a i přes zcela zjevnou náročnost bych v případě doopravdy existujícího takového přístroje chtěla být psycholog a pracovat s tím.

Však právě ony vstupy do mysli se na celém filmu nejvíc vyjímaly. Šlo totiž skutečně o těžko pochopitelné umělecké scény plné barev, tvarů, zvláštních kostýmů, psychedelických výjevů a nedivím se, že všichni kromě lidí, kteří na tom pracovali, měli pocit, že jsou to jen drogy a k žádné cestě nedochází, protože přesně tohle by mohl člověk vidět, když se sjede. V kombinaci s Carlovou myslí ovládanou jeho brutální sadistickou fantazií a vzpomínkami na tyranského otce dohromady s chorobou, jíž trpěl, pak šlo o něco, co nejde popsat a v čem se jen těžko hledá význam. Přesto mi ale všechny tyhle abstraktní a šílené scény připadají výborně vymyšlené, ještě lépe zpracované a celkově naprosto dokonalé.

Všechno, co nepochybně každému divákovi přijde úplně ujeté, navíc docela dobře sedí i do pevného příběhu reality a do honu za záchranou. A stejně dobře tam sedí i herci, kdy se povedl výběr bláznivého vraha (dokázal bezvadně zahrát jak schizofrenika při vražděni tak monstra ve vlastní hlavě), agenta, protože tohohle chlápka mám docela ráda, a i Jennifer Lopez, jíž naprosto perfektně padly všechny kostýmy, jaké při svých myšlenkových cestách vystřídala. Film zkrátka mému vkusu co se týče vražd a psychologie sedí natolik, že nenacházím nic, co bych musela vytknout, a scény, při nichž jen sedím, zírám a nepobírám, ho jen vhodně doplňují.

Foto: IMDb

Mé hodnocení: