6. 7. 2014

Povím Vám pohádku, jak vám pohádky nepovídat

Aneb Vy ani nevíte, že jste vlastně vy.

Doba odeznívání osobních dopisů a marná snaha natlouci (na některých oborech i povinně jako zvláštní předmět) studentům do hlavy normy oficiální korespondence zkrátka udělala obrovský maglajz v oslovování. Zvlášť, když se normy celkem mění. Jak jsem se je já učila - třeba p. a pí - může být každou chvíli jinak. Ačkoli na první místo vždy dávat vážené dámy a pokud má titul, použít ho místo příjmení, se asi ještě dlouho bude považovat za minimálně slušnost. Teď ale nechci mluvit o oslovování "Vážená paní inženýrko" či "Vážení, nevím, kolika vlastně píšu". Jde mi o slovo, které se vyskytuje i v textu, a to je zájmeno Vy a vy.

Vy, Vás, Vám, Vámi, Váš
Velké písmeno se v tomhle případě používá, pokud oslovujete adresáta, jemuž vyjadřujete úctu. A nezáleží na tom, zda je jeden, nebo jich je deset. Má se tak používat především v oficiální korespondenci, nebo, pokud chcete pozvednout úroveň a ukázat vztah k dotyčnému, tak i třeba v blahopřání či pozdravech z dovolené i pro známé a rodinu. To je asi nejčastější použití a vždycky značí formálnější styl. Takhle těm lidem vykáte.
Takže aby bylo jasno, necpat ho všude, kde je množné číslo, ale pokud už jednou vykáte, vykáte po zbytek textu. A ať vás ani nenapadne napsat za něj, pokud ve větě slovo Vy zrovna není, velké písmeno jinam! Protože "Jak Jste poznamenal," je pěkná konina.

vy, vás, vám, vámi, váš
Malé písmeno se používá, když jde o více lidí, třeba když píšete rodičům či přátelům na akci, kde nejste. Nebo jednoduše komukoli dalšímu. Znamená to totiž, že jste si normálně blízcí, že se nepotřebujete tvářit formálně a je to váš úplně běžný kontakt.
Zároveň mi přijde jako vhodnější forma pro články, které píšete neomezenému počtu obyčejných čtenářů (tedy nejde o žádnou oficiální, konkrétně určenou zprávu) a oslovujete masy. O čtenářích netušíte, kdo konkrétně to je, může se mezi nimi dokonce vyskytnout někdo, komu byste úctu nechtěli prokázat, ani kdyby byl posledním člověkem na planetě, nejde o konkrétní záležitost směřovanou konkrétnímu okruhu lidí a nejde o pracovní nebo formální oznámení, ke kterému patří potřeba serióznosti. Když píšu vy, oslovuji vás všechny a je to obyčejný kontakt, který není nutné vyšperkovat slavnostnější fazónou. Zvlášť na blog to pak rozhodně patří.

A co se týče jiných textů, tak samozřejmě existují reklamy a letáky, které jsou mířené PŘÍMO NA VÁS, a které ne vždy používají kapitálky, kde se to nepozná. Potom už záleží na autorovi nebo společnosti, ale pořád platí, že velké písmeno je nejvhodnější pro ukázku formálnosti, solidnosti, úcty, slavnostního ladění a oficiálního sdělení nějaké osobě, a alespoň mně určitě víc sedí na konkrétní kontakt, než na obracení se k masám (asi krom předvolební kampaně, tam se jako solidní mílius určitě musí tvářit každý).

Úplně stejně je to u zájmena Ty a ty. Formální a neformální. Ale pozor! Jedna velmi častá chyba:
Jestli píšete povídku a vaše postava tam říká něco jako: "Hele, ty tam!", "Myslím, že ty bys to měl udělat.", či si myslí třeba "Jasně, ty toho tak víš!", zapomeňte na velké T. Ano? To, že je to povídka, kterou třeba chcete i vydat, a kde si tykají, ač se neznají, z toho hned nedělá oficiální dopis. A navíc to většinou není text, kterým tu druhou osobu uctivě oslovuje.


Žádné komentáře:

Okomentovat