Jednodušší písmo nakonec není ke škodě

Harmds

U is named afte Cluher Hery Kurrod. He itiru hirheen ner is 1849. He slorl null sellinuj ten. At lli lerohungch 40. astuynork lbml SSO peopk. He helpep mem herihl meny brupital. Me ceip beed ir Keproinptn. She hulhdierq is 103 pmiold. Koreqod bem blerd.

Ne, já se opravdu nezbláznila, ani se nesnažím konkurovat jazyku trpaslíků či dothraků (i když prý to zní trochu skandinávsky, tak kdo ví, odkud ten náš blonďák vlastně spadl). Prostě jsem se jen snažila přečíst osm přeložených vět, které za úkol psal můj bratr a já je našla v jedné staré učebnici, a jen tuším, že by to mohlo být o nějaké historické postavě, která nějakým způsobem souvisí se zdravotnickou péčí či nějakou nemocnicí. A to není všechno, na dalším papíře totiž měl připsat k obrázkům česká přísloví a já rozluštila následující:

Palle nenea me

Jak i lese voláš tak se u lesa arpá

Čí dble jíž tote píseň zpívey

Z toho už dokážu rozluštit alespoň dvě poslední (ačkoli nevím, proč zpívat píseň těch, čí jsou zrovna datle), kdežto havajštinu říznutou elfštinou v prvním absolutně ne. A vysvětlení?

Bratr: To jsou taháky.

Já: No ale vypadá to jako neznámej jazyk.

Bratr: No to jsou starý taháky.

Já: Jako že v tý době ten jazyk ještě existoval?

A mě teď okamžitě napadá, že učit od malička místo psacího písma hybrida, který bude víc připomínat tiskací, by nemuselo být zase tak zlé, i když dosud jsem byla zásadně proti. Chápu, že pokud jde o diktát a pravopisné cvičení s důrazem na velká a malá písmena, nejde psát kapitálkami, kde by to nebylo poznat, a používat malá a velká tiskací písmena by pro někoho mohlo být ještě zdlouhavější než psací. Jenže opravdový krasopis, pokud se ho vůbec naučí, končí někdy třetí třídou. Každý žák si pak vypiluje svůj a po mnohých od té doby není absolutně možné cokoli přečíst. Ne, vážně, mě by docela zajímalo, jak mu učitelé opravují písemky.

Rozhodně nejsem pro, aby se přestalo vyučovat klasické psací písmo. To určitě není na škodu, a když se podívám na podpisy na zadních deskách učebnic, vídám tam moc pěkný a čitelný rukopis minimálně tak u každého druhého (a není bez zajímavosti, že v drtivé většině patří dívkám). Někdo se prostě dostatečně vypíše tak, že i když na to nemá celý den, jde jeho text dobře číst a dokonce je i úpravný. Zvláště u těch, kdo píší větší písmena a nešetří místem s obloučky, a nebo u těch, kdo jedou napůl jako elfové a sice píší drobně a špičatě, ale jedno písmenko je jako druhé. A prvňákům a druhákům to už vůbec neuškodí, spíš naopak. Cvičit ruku malováním písmenek cvičí i mozek.

Ale ve chvíli, kdy se hodina neskládá z neustálého opisování jednoho a téhož a žák si potřebuje dělat skutečné poznámky, může být tohle písmo docela na škodu. Prostě píše jako prase, ani kdyby měl půl dne na jednu větu, tak nebude stát za nic, a navíc může mít učitele, který podporuje papírenský průmysl vytrvalým trháním sešitů těch, po nichž nepřečte první dvě slova. A ještě je hrdý, že nám přispěl na podpal. To samotné navíc stejně k ničemu nebude, protože pokud žáček nedokáže psát čitelně psace, další sešit, s kterým se bude s nadávkami na rtech lopotit, bude vypadat úplně stejně, jen bude celý jedním perem, protože si vážně nemyslím, že by neustálé přepisování poznámek někomu pomohlo začít náhle psát krásně. Ne! Bude to pořád jako seismograf na pozadí Haliny Pawlowské, to se nezmění.

Změnit by se to však mohlo ve chvíli, kdy takový žák začne psát jednoduše tiskace. Všimla jsem si totiž, že u bratra největší bordel ve slovech dělají ne tak písmena, jako právě jejich spojování, kde se nedá poznat, jestli je to oblouček nebo jeden z několika možných znaků libovolného jazyka. Pokud to ale napíše tiskace, nebude místo pro volný výklad. Nejen konspirátoři ostrouhají.

Tiskací písmena ostatně zvládají i děti ve školce, a to naprosto čitelně, takže nevidím důvod, proč by je nezvládl osmák. A pokud comenia, nebo jak se to písmo jmenuje, má vypadat víc jako tiskací a neřešit spojování písmen a víceméně ozdobné obloučky, rozhodně budu radši, když dotyčný text přečtu psaný tímhle, než abych luštila něco o Cluherovi Kurrodovi in brupital. A mám dojem, že oni samotní by to po sobě přečetli mnohem lépe a některým by to třeba pomohlo při přípravě, tudíž smysl ve všeobecném vyžadování ozdobného psacího písma moc nevidím.

Však si vzpomeňte na ten pocit frustrace, když po sobě pět minut luštíte jedno slovo. Já píšu docela hezky a jen některá písmena, většinou ta počáteční, jsem si upravila do osobitější podoby. Ostatně mám hodně vypsanou ruku, protože na základce jsem běžně přepisovala své sešity zcela dobrovolně třeba i třikrát za rok, a to nejen proto, že šlo o formu opakování, ale hlavně mě to bavilo. Ale přesto se mi stane, že něco píšu narychlo, jsou to jen poznámky k budoucímu článku nebo k tomu, co mám udělat, a to mě pak strašně štve, když ani z kontextu nepochopím, co že to má sakra být. Nehledě na katastrofu, když to má číst někdo jiný. O kolik si tedy polepší ti, kdo pomocí jednoduššího písma včas opustí beznadějný prasopis?