A nejen běhá! Všechna ta ošklivá káčátka, v mnohých případech už kachny a často i pěkné husokachny, se také zásadně vystavují na internetu v domnění, že jsou labutěmi. Jenže bohužel pro nás všechny - nejsou. Jdou na to trochu špatně.
Stát se labutí vlastně ani není tak těžké. Některé káčátko se narodí jako pěkné a v labuť vyroste samo, některé ne, ale i pro něj je šance. Je jen důležité nerezignovat, dávat si pozor na to, aby mělo účes, který mu sluší a nedělá z něj trvalého jezdce na motorce nebo tisící červený drn na louce, aby nenosilo oblečení o dvě čísla větší ani tři menší, aby se před odchodem kamkoli podívalo do zrcadla jestli je všechno v pořádku a aby nesklouzlo k unisexové uniformitě a nosilo to, v čem si připadá vážně dobře a hezky. Ale zase aby to na druhou stranu neřešilo až moc. Když se k tomu potom přidá dobrá nálada a úsměv, hned vypadá úplně jinak a úplně pěkně, a pokud má i objektivní vadu, může do hry vstoupit nějaká ta řasenka s rtěnkou nebo cvičení a změna návyků. A nebo spokojenost a přizpůsobení šatníku a stylu vlastnímu tělu. Zkrátka když je dobře uvnitř, projeví se to i navenek. A je to.
Ale to není problém skutečných ošklivých káčátek, která pojala svůj rozkvět poněkud jinak.
Takové káčátko místo slušného oblečení, úsměvu a sympatií potřebuje něco úplně jiného. Nezřídka zrcadlo, ale především hodně make-upu, mobil nebo foťák a internet. Když pak tohle všechno má, udělá jednoduchou věc, která z něj v jeho očích stvoří dokonalou labuť. Totiž že našpulí zobák, zvedne jednu končetinu s nalakovanými plovacími blánami nebo si ji zabodne do tváře, vyvalí oči s řasami ukradenými velbloudovi, vypne své pečlivě oškubané prsní svaly nacpané v co nejmenší podprsence, aby kačeři věděli, kam se dívat první a nečechrali si pera pro nic za nic, a zmáčkne spoušť. A pak už jen čeká na potlesk.
Bohužel ale... výsledek je tohle:
A to není labuť. Je to spíš živá socha po ošklivém útoku včel, jež si sedla na napínáček. A jestli podobné káčátko nedostane rozum, kariéra elegantní a krásné labutě ho ani čekat nemůže. Ostatně, Kačeří jezero se netancuje a Donald Duck se jako symbol pro křehkost, nevinnost a věrnou lásku taky nepoužívá.
Jestli se to někomu líbí a připadá roztomilé a přitažlivé, no, asi může být, kačeři určitě nevymřeli, ale většina hlasů mluví jinak. A ani já si nemůžu pomoct. Znám dost vážně hezkých holek. O některých si myslím, že by mohly klidně působit jako tváře kosmetických firem nebo fotit akty a ani by nepotřebovaly zvláštní péči photoshopu. Ale jakmile najedou na káče, ta krása je záhadně pryč. A když se pak přidá trocha botoxu pro stabilizaci, člověk se místo jezera docela rychle ocitá na obecním rybníku, což, pokud se neřadíme k ptákům, není zase taková lichotka a terno.
Článek na téma Ošklivé káčátko
Žádné komentáře:
Okomentovat