Interview

Originální název: The Interview

Země: USA

Rok: 2014

Přemýšlela jsem, jestli tuhle šílenou komedii o rozhovoru s Kim Čong-Unem, za kterým se skrývá pokus o jeho odstranění, vůbec zrecenzovat, protože většinu ptákovin tu neuvedu vůbec. Navíc to není žádné veledílo a nebýt obrovské propagace, údajně ze strany samotné Severní Koreje, která sice byla negativní, ale zabrala snad nejvíc, nevím, jestli bych na její existenci nezapomněla. Ale takhle jsem si ji stáhla, po několika seriálech s anglickými titulky prubla i film a nemůžu zase říct, že bych se vůbec nezasmála a že by mi přišla celá špatná.

Je tedy, jak už jsem naznačila, o interview s Kim Čong-Unem, diktátorem v Severní Koreji, čehož využije CIA, aby se ho konečně zbavila. Aaron Rappaport a Dave Skylark totiž vedou úspěšnou talk show, jíž je diktátor velkým fanouškem. A ve chvíli obrovského opojení z nečekané bomby - Eminem se v jejich pořadu veřejně přiznal, že je gay - a z hodně, hodně alkoholu, je napadne, že když je Kim Čong-Un zná, mohli by svou popularitu zvýšit ještě víc, pokud se jim podaří dostat do show jeho. Zavolají tedy úřadům a mají štěstí, protože on souhlasí. A tak jdou slavit znovu. Ráno jim ale u dveří zazvoní CIA a vmanipuluje je do šílené akce - když jedou do Severní Koreje, mají jedinečnou příležitost. Těsně před rozhovorem si Dave nalepí na ruku proužek s prudce jedovatou látkou, potřese diktátorovi rukou, čímž se jed dostane do jeho těla, a po dvanácti hodinách bude největší soudobý tyran ze scény. Aaronovi se to moc nezdá, Dave by si naopak představoval divokou přestřelku, ale nakonec odletí i s maskovaným jedem.

Jenže to by to nebyla komedie, kdyby se věci prakticky ihned nezvrtly. Proužek s jedem maskovaný kvůli marnivosti Davea mimo plán jako žvýkačka, sní jeden z mužů Kim Čong-Unovy ochranky a oni se tak musí v noci vyplížit ze střeženého hotelu a vyzvednout zásilku s novým. Pak Kim Čong-Un vezme Davea na okružní zábavní jízdu, ukáže mu všechno, co chce rozmařilý moderátor vidět, na oko se s ním spřátelí a Dave už nehodlá v atentátu pokračovat. Aarona zase přesvědčí členka ochranky, která má dohlížet na přenos show, že stojí na jejich straně, ale zabití lídra nic neřeší a je třeba shodit ho před celým národem. A samozřejmě si ani jeden z nich plně neuvědomují, že jsou mezi po zuby ozbrojenými chlapíky ochotnými zatím položit za vůdce život.

Kdyby šlo o špionské drama, asi by nebylo moc co vytknout. Nápad je to totiž hodně zajímavý a i v komedii se najdou chvilky k zamyšlení, jež se sice tváří vtipně, ale ve skutečnosti jsou dost vážné. Téma manipulace tu probíhá pořád a to, co nakonec říká Sook o pravé cestě, jak svrhnout diktátora, stojí rozhodně za úvahu. Dál se najdou trefně vtipné momenty, hlavně když se dohadují Dave a Aaron o plánech a vzájemně nesouhlasí, protože Dave je vyloženě zhýralý kretén, nebo když přijde na řadu velitel ochranky. Jenže zbytek už je vytažený naprosto do absurdna. Typické kanálně komediální prvky zahrnující demoliční sex, gaye Eminema a zoofila McConaugheyho, fuck za každým slovem, ooohromně reálnou těžkotonážní přestřelku na konci, přehrávání všech herců, brutálně přetažené chování Kim Čong-Una, ukusování prstů a štěňátko. Na premiérové podívání asi dobré, člověk se zasměje a možná to někdy v budoucnu pustí znova, až to nadabují, nebo aspoň přeloží.

Nebo taky ne a dostaví se pocit, kdy se divák stydí za to, co vyvádí postavy, které se nestydí vůbec. U mě se dostavil několikrát, takže jsem se dívala natřikrát a asi až v poslední třetině už mi to nevadilo. Jinak mě hrozně vytáčelo, že se Dave chová jako pako přímo na držkovou, a i když byl Aaron větší sympaťák, i on často potřeboval pár facek. Hlavně v Koreji, kde se potají vyplížil z hotelu a oba dva klidně ječeli tak, že to museli slyšet i v koncentrácích. Jako kdyby šel cvičit a ne vyzvedávat zásilku z USA! Nebo místy až zjevná nelogičnost. Dobře, Dave se nechal ukecat falešnou sámoškou, ale to mu nebylo divné, že jinou neviděl? Nepřišlo mu podezřelé, že nikde nejsou žádní další návštěvníci? Řeči, kterými ho přesvědčoval, jak mu uvěřil, samozřejmě musely podléhat žánru, ale logiky v nich moc nebylo. A ani ve zbytku. Šlo o typicky béčkový až céčkový komediální smysl, na který musíte být naladěni. Bylo by totiž moc krásné, kdyby šlo všechno zařídit tak jednoduše, že se v bezprostředním okolí tyranského diktátora najde sexy demokratka, vy ho rozpláčete v televizi písničkou od Katy Perry a margaritou, ujedete mu tankem od Stalina a nakonec mu odpálíte vrtulník a hle, revoluce je na světě. Ale je to pitomost a ten druh shod náhod, jaký ráda nemám. Naštěstí však originální.

Konečný verdikt tedy je, že pokud máte náladu, jste rozjetí, chcete se bavit vyloženě bezduše, proč ne. Budete. Ale jestli komedie tohoto pokleslého ražení moc nemusíte, možná ohodnotíte ještě hůř než já.

Jo a taky - není náhodou v asijských zemích jako první uváděno příjmení? Což ti dva úplně přešli a říkali mu Kime?

Fotky: IMDb

Mé hodnocení: