14. 12. 2014

Ručně kreslené obrázky 11

Předposlední ukázka mého výtvarného umění z hodin kresby je tady. A opět může mít svůj samostatný název, v tomhle případě bych řekla "pozůstatky" nebo "ruiny". Nejde však o ruiny žádné stavby. Možná trochu o ruiny kreseb, protože dokonalé to není, ale, aby se to rýmovalo, snaha se cení. A jak už jsem řekla minule - zapomeňte na číslování, ztratila jsem se v něm.

V první řadě jde o ruiny zvířete, konkrétně o lebku. Tohle byl obzvlášť obtížný kousek, protože jsme měli vyzkoušet kombinovanou techniku suché barvy/vodovky a můj první pokus jsem sbalila, odnesla a vyhodila a až dnes, když už to prakticky hoří, se pustila do reparátu. Použila jsem přitom typický uhel, pastely TOSION D'OR které mám doma už víc než deset let, ale téměř jsem je nepoužívala, a obyčejné vodovky. A zjistila jsem, že se mi s prašnými pastely pracuje kupodivu velmi dobře (opravdu, kreslí se s nimi výborně!), a že v kombinaci s vodou to vlastně není vůbec špatné, takže jsem se rozjela celkem podle mé fantazie. Samozřejmě jsou tam nedostatky, jako špatný přechod stínu nahoře, odfláknutý spodek otvoru a dost slité rohy (ten druhý byl menší a zkroucený), ale já vážně nemám čas se s tím matlat, protože zítra se musím hodně učit a dnes už není světlo a já tu mám pěkně mizerné osvětlení, ale na svůj první opravdový kombinovaný a barevný pokus jsem, musím říct, docela hrdá.

Na kvalitu fotky ale nenadávejte, jak říkám, osvětlení je na draka.

A druhé ruiny se týkají houslí.
Každý, komu je ukážu, vždycky začne stejně - nechybí ti tam něco? No jasně, že chybí, ale my je měli kreslit, ne na ně hrát. Předloha byla skutečně takováhle - zničené housle, takže jsou správné. Jediné, co je na nich trochu mimo, je širší strana pouzdra, působí trochu moc papírově a neproporčně, ale s tím jsem se celkem mořila a stejně mi to nešlo, já s tou perspektivou prostě pořád trochu válčím, a hlavní jsou tam stejně samotné housle, což mi vyšlo, rozhodně jsem byla z těch, kteří nejlépe trefili symetrii (ujela mi jenom trochu velikost jednoho z výřezů, ale to není tak nápadné) a nenaplnila jsem obavy učitele, že z nich uděláme kytaru nebo něco podobného. I když ty mé jsou prý trochu zkřížené s basou, ale jsou fajn. A pak si moc nevšímejte toho hajzlíka nahoře, víte, jak moc mě bolela ruka? Na nějaké modelování zákrut už jsem se mohla vykvajznout. A taky jsem celkem spokojená. Pořád jsem totiž začátečník a nepatřilo to k nejhorším, takže přijímám ovace.



Žádné komentáře:

Okomentovat