20. 3. 2015

Oculus

Originální název: Oculus
Země: USA
Rok: 2013

Taky jste si říkali, že seriáloví herci z CSI to nikam nedotáhnou? Že sice občas v archivu vykoukne Velký Zrzek, pokerface z New Yorku zastupuje Hanksův stín, Delko se na pódiu svlíká do tangáčů (chci to zapomenout) a jinak nic? Omyl. Takový Rory Cochrane alias Tim Speedle si střihl jednu z hlavních rolí v tomto podle mě skvělém a dost originálním hororu, který mě konečně po dlouhé době bavil od začátku do konce a já ho tak můžu s klidným svědomím doporučit. Jakto?

Nejde totiž v podstatě o nic klasického. Z jistého úhlu pohledu. Ano, je tam "strašidelné zrcadlo" jako zdroj všech problémů a hlavními postavami jsou dva sourozenci Kaylie a Tim, kteří se ho pokoušejí po letech zbavit. Tim vyrůstal v léčebně, Kaylie v dětském domově po násilné smrti rodičů, a když zrcadlo konečně našli po dlouhé době putování mezi aukčními síněmi, přišel čas zúčtování. Když byli totiž malí a přestěhovali se do nového domu, tohle zrcadlo si jejich otec (Rory) pověsil v pracovně a oni měli mít pohodový život jako každá běžná americká rodina. Jenže bohužel, začali vídat v otcově pracovně podivné dámy, ote se stával čím dál uzavřenějším, jejich pes neustále štěkal a matka z toho šílela, přesvědčená, že ji manžel podvádí. Pak jim dokonce otec po děsivém extempore oznámil, že jejich matka je nemocná, a zavřel ji v ložnici přivázanou řetězem ke zdi. A rodina se pomalu rozpadala.
Nakonec děti konečně pochopily, že za všechno může ono zvláštní zrcadlo, protože otec se do něj celé hodiny díval, nezajímalo ho už vůbec nic, začaly se dít zvláštní věci a Kaylie nakonec objevila matku ve zuboženém a naprosto šíleném stavu. A všechno vyvrcholilo, když nebyli schopni dovolat se pomoci a došlo k masakru, při němž otec zabil matku a Tim zase otce. Následně byli právě kvůli Timovu činu rozděleni a stačili si akorát slíbit, že až budou mít možnost, tak s tím skoncují a to zlo ze zrcadla zabijí.
Roky plynuly, Kaylie pracovala se svým snoubencem pro jednu aukční síň, kde se zrcadlo objevilo, a v den, kdy Tima konečně propustili z ústavu, se rozhodla, že je nejvyšší čas s ním zatočit. A byla perfektně připravená. Dobře si pamatovala, co všechno zrcadlo způsobovalo, jak je týralo a navíc byla odhodlaná i veřejně dokázat, co vyvolává a že nikdo nebyl za své činy pod jeho vlivem odpovědný. Bohužel, Tim po době strávené terapiemi a braním léků vůbec nevěřil, že se odehrálo cokoli nadpřirozeného, a sebe i svou sestru dlouho přesvědčoval, že otec měl prostě milenku, zbláznil se, utýral jejich matku a pokusil se je zabít. Dokonce vyvracel i různé detaily, jako že jejich pes nezmizel záhadně poté, co ho zavřeli v pracovně, ale že jim matka zamlčela, že nepřežil zákrok na veterině. Do chvíle, kdy ho Kaylie přesvědčila, aby se s ní vrátil do jejich starého domu, a do chvíle, kdy se oba začali záhadně propadat v čase a živě se vracet ke všemu, co se stalo. Potom už musel připustit, že to nemusí být iluze, ale že si s nimi opravdu něco krutě zahrává.
Nejvíc mě tedy zaujaly právě tyhle dvě věci. Prolínání časových linií a Kaylie. Divák totiž pořád dostává celý příběh postupně, pochopitelně a snadno zpracovatelně. Všechno se děje hezky popořadě. Sledujeme na jedné straně postupné propadání celého domu do něčeho šíleného, co zrcadlo obsahuje, i postupné rozpomínání si současných dospělých postav a jejich snahu dokázat nadpřirozeno a porazit ho. Jen se to úplně šíleně míchá dohromady, propojuje, vrací, přehazuje skutečnost s iluzí, zkušený divák často dokáže rozeznat smysl nebo skutečnost, ale scéna pro postavy tenhle účel nemá a o to je to napínavější a ne zmatenější, ale spíš zajímavější. Není to typické vracení se v čase, nejsou to typické iluze, ale ani klasické vyprávění. Je to hra zla ze zrcadla, jež se tvrdě brání a je rozhodnuté nedovolit jim vyváznout.

A co se týče Kaylie, je to jednak velmi sympatická herečka (bože, vážně je to taky Nebula?) a jednak mě fascinuje, jak se absolutně vymyká všem obvyklým ženám v hororech. Nekřičí, nepanikaří, neblázní, nemáte jí za proplesknutíhodnou hysterku, naopak je perfektně připravená úplně na všechno. Vážně, když vysvětlovala, co nastražila a jak hodlá postupovat, byla jsem nadšená, a ona sama má velké nadšení, nenechává se zviklat pochyby bratra ani snoubence, neječí jako blázen, když se stane něco děsivého, naopak se snaží toho využít pro svůj prospěch, a je to prostě příjemná změna, která udržuje tempo a dynamiku. Díky ní jsem si ani neuvědomila, že na to koukám dvě a půl hodiny. A že Tim poměrně brzy odhodil pochyby a svým utýraným způsobem se vrhl do děje, tomu taky přidává.
Navíc nevidíme žádného konkrétního ducha ani démona, který by v tom zrcadle žil, takže nevíme přesně, o co jde. Vidíme ty, které zrcadlo dostalo. Vidíme je propadat, umírat a nakonec se vrátit jako "návnada na další", ale nevíme proč, nevíme, co za tím stojí. Což mi přijde také originální, protože spousta lidí není schopná horor považovat za horor, pokud nevidí monstrum, a jsem ráda, že se toho alespoň někteří tvůrci nebojí. A další plus jsou ještě dvě konkrétní scény - jedno úmrtí v "současnosti" a konec, pokud nemám všechno prozradit, což bych nerada, protože by vás to připravilo o celý prožitek, které se tam výborně hodí, ale zároveň diváka tak nějak... naštvou, zklamou a zesmutní, protože jim vážně fandil a tohle pro ně nechtěl. Ale je to horor.
Takže jestli hledáte něco kvalitního a jste spíš na psycho a duchařiny, jen do toho. Neuvidíte sice moc krve, nebudou vás děsit hlasité zvuky u scén, jež by jinak moc děsivé nebyly, ale zato si všechno pořád můžete vyložit i jako skutečnou psychickou poruchu, která prosákla celým domem a přinutila jeho obyvatele k šíleným věcem bez jakéhokoli zásahu nadpřirozena, jímž si to jen omluvili a prostřednictvím kterého se přes všechno pokusili dostat, nebo jako duchařinu s démonickou a neporazitelnou silou kumulovanou dlouhá desetiletí ve starožitném zrcadle. Je to na vás. A mně to na tom přijde super.

Foto: ČSFD

Mé hodnocení:



Žádné komentáře:

Okomentovat