Jdu si nakydat do vlastního hnízda, už je to tak. Od puberty píšu fanfikce. Baví mě to a nestydím se. Něco se mi zdá dobré, hlavně ty staré velmi špatné, tak to bývá. Mám ale takový problém - vymyslím vnadný začátek a konec, co živě vidím, ale vata mezi to mě moc nenapadá. A i když nemám ambice být Joanne Marvel Tolkienovou, dokáže mě to naštvat. Ale už jsem přišla na to, proč to tak je. Nedodržuji totiž následující nepsaná pravidla, která jsem vypozorovala na jednom zahraničním webu zahlceném fanfikcemi (protože českých jsem moc nečetla).
1. Hlavní postava je mladá dívka
Může to začínat, když byla ještě dítě, ale hlavní děj se musí odehrávat mezi čtrnáctým a dvacátým rokem. Pak už je moc stará, protože který superhrdina by chtěl dospělou ženskou?
2. Hlavní postava je malá
Nebo spíš krátká. Vyrůst do 170 natož 180 centimetrů je neodpustitelné. A také se to musí každou chvíli zmiňovat, ať už při boji, líbání nebo procházení chodbou. Vysocí jsou totiž jenom záporáci a milenci.
3. Hlavní postava má problémy se vzhledem
Nebo spíš očima, protože zatímco ona se vidí jako průměrná či podprůměrná, všichni okolo padají do kolen. Nebo alespoň ti hezcí, kterými stojí za to se zabývat. Gandalf a Fury nemusí.
4. Hlavní postava má poruchu
Je jedno, jestli jde o závislost na čokoládě (kterou je také nutno zmiňovat na každé straně) nebo schizofrenii, prostě v sobě něco dusí a zatímco ji to vnitřně užírá, o to víc září jako obří láskyplný maják v osamělé cestě každému pod padesát a násilníkům i nad.
Plus, bojí se jehel. Proto je bude často potřebovat.
5. Hlavní postava má schopnosti
Samozřejmě záleží na fandomu. Ve fantasy musí ovládat složitou magii nebo být neobvyklý tvor. Super je, když poslední svého druhu nebo kříženec. Ve sci-fi zase musí být génius, co ve čtyřech letech postavil jaderný reaktor a aniž by kdykoli předtím bojoval, sejme na prvním tréninku kapitána Ameriku pravou rukou, Black Widow levou nohou a ještě se ukloní do kamery. A samozřejmě nelze vynechat ani ovládání všech elementů, neviditelnost, telekinezi, telepatii a kdo chce, tak přeměnu v libovolné zvíře, a to najednou! A už je jedno, jestli se tak narodila, nebo je to Maybelline. Totiž supersérum.
6. Hlavní postava má tajemnou minulost
To souvisí s předchozím bodem. V minulosti totiž získala schopnosti, protože její rodiče na ní experimentovali nebo jsou něco neobvyklého. Také ji většinou nechtěli, takže vyrůstala sama nebo v náhradní péči, vyskytuje se tam násilí, chudoba, problémy ve škole a samozřejmě to, že ji žádný vrstevník neměl rád. Nebo jen minimum a nikdy neměla víc, než jednoho kluka, pokud naopak neděvkařila. Obyčejná holka z předměstí a úplnou rodinou přece nikdy srdce Snapea nezíská. Natož aby si jí všiml SHIELD.
7. Hlavní postava má hodnoty
Přes všechny předchozí body je totiž morálně na výši. A je jedno, jestli žila na ulici a musela krást, či jde o princeznu Temného hvozdu, ona nikdy neutrácí za blbosti, nikdy se nechová jako fracek, s radostí přespává na kořenech stromů a pro všechny by se rozdala. I když je neobyčejná, je totiž přece úplně obyčejná. Smůla, psychologové, výzkum na fanfiction dokázal, že prostředí nemá na osobnost nejmenší vliv.
8. Úvod je co nejkratší
Nikdo nechce číst, jak se hlavní postava a její hrdina čtrnáct dní potkávají, než si vyrazí společně, ani jak půl roku pomalu randí, než je napadne slovo láska. Stačí přece deset minut, to každý pozná, jestli toho cizince miluje! Zvlášť, když ji zachránil před přepadením a okamžitě jí vykecal svou tajnou identitu.
9. Realita nefunguje
Realita je nuda, proto lidi čtou, ne? Takže je zbytečné zdržovat se praktickými věcmi. Postava se neptá, pokud se to nehodí, postavu nezajímá to, co se zrovna nemá řešit, dokud se to hodit nezačne, postava odloží veškerá předchozí přesvědčení, jakmile Loki odloží zbroj, a tělesné pochody postavy neexistují. Tedy do chvíle, kdy v hluboké depresi ječí na starostlivého Kiliho, že nemá hlad. Jen tehdy jí smí kručet v břiše.
Jo a sex trvá celou noc, ale to už všichni víme.
10. Čtenář nesmí zbytečně přemýšlet
Takže je nutné neustále psát vysvětlivky, přerušovat vyprávění komentáři vypravěče a především pokaždé, když děj nepokračuje minutu po minutě, pečlivě označovat odstavce "posun v čase". Nadepisovat jednotlivé části stále dokola jménem osoby, kolem které se točí, nebo místa, kde se odehrávají, pokud je děj rozházený po vícero, také není na škodu, a pokud dojde na takovou krajnost, jako je nutnost použití slova, jež se autorovi příčí, hvězdičky a závorka s omluvou to jistí. Nikomu to přece jen tak samo nedojde.
11. Netrápit se vlastním dějem
Když už neví coby, autorka prostě okopíruje knížku nebo film s jednou postavou navíc. A když je šikovná, se dvěma. Milovali to při premiéře, budou to milovat i teď. A co teprve takový tým 2.0!
12. Gramatika
Koho zajímá?
Viděla jsem tohle tak často, že to přece musí být klíč k úspěchu, ne?
Ale teď vážně. Ne, že bych někomu zazlívala Mary Sue. Odreagovat se vlastním alteregem s nějakou drsňáckou schopností v oblíbeném prostředí se mi nijak nepříčí, může to být sranda a může to i inspirovat k originálnímu příběhu. Nebo pořádné fanfikci, kterou, když už nic, si člověk procvičí vyjadřování myšlenek a rozvíjení nápadů. Ale když taková autorka píše svůj vysněný příběh, je k pláči, že ji nenapadne, že přiřknout si osm nadpřirozených schopností, rodiče šílené vědce, co jí je doslova píchli do žíly, adopci Avengery, nezměrnou lásku dvou nebo tří a klíčovou roli pro svět najednou, je trochu moc.
Našla jsem i dost opravdu kvalitních povídek a ráda si početla. Realistická zápletka, realistické jednání, autorka to viděla zkušenýma očima a dovedla napínat. Navíc si vzala fandom a vymyslela v něm vlastní věc mimo filmy a knihy. A jo, mohla umět číst myšlenky nebo být poloviční elf a poloviční trpaslík, když se s tím dokázala vypořádat se ctí, nebo když to bylo vtipný. Jenže drtivá většina jsou kraviny, kde poloviční siréna a poloviční ohnivý duch putuje s trpaslíky, aby nakonec přivedla Kiliho k životu a mohla mu fňukat na rameni, že s ním stejně nemůže zůstat v Ereboru. Nebo kde si Chris Evans zajde do sirotčince, ukáže na dítě, podepíše papír a má vlastní holčičku, z níž bude za dva měsíce nejroztomilejší superstar všech interview světa. A nebo stačí, když ani originální postavy nejednají, jak by měly, protože autorka je neumí nechat dívat se na svět dospělýma očima, když to sama nezná, a nechá Coulsona ujíždět na One Direction. Což je jen začátek.
A myslím, že právě z tohohle občas rostou spisovatelky, které sice napíšou bestseller, ale je znát, že se moc daleko za milenku Edwarda Cullena nedostaly.
Takže tohle jsou zrůdnosti, jaké v žánru fanfikce vídám. A jakou největší jste viděli vy?
Žádné komentáře:
Okomentovat