Max Payne

Originální název: Max Payne

Země: USA

Rok: 2008

Tento film podle počítačové hry mnoho lidí zatracuje jako špatně natočený, špatně napsaný a špatně "udělaný" a hlavně sám o sobě nezajímavý. A já nechci jít hned proti nim a vynášet ho do nebes, protože určitá negativa nebo něco, co mě v něm nebaví, vidím taky. Ale nemůžu popřít, že mě zaujal a vryl se mi do paměti nejen zvláštním pocitem, ale i tím, že mě inspiroval k využívání motivu jeho valkýr a k příběhu zahrnujícímu drogy a halucinace. Což, spolu se smrtí a bolestí, je i příběh Maxe Payna.

Je to svérázný detektiv, jemuž před lety zavraždili manželku a malou dceru, ale vrahy nikdy nechytili a jeho celá situace neskutečně užírá. Navíc žije ve zločinem rozloženém New Yorku, temném a prorostlém gangy a drogami, a vzdaluje se všem, kterým na něm ještě záleží. Pokud už něco vyšetřuje, počíná si docela brutálně a bezohledně, podstupuje nesmyslná rizika, jako by mu nezáleželo na životě, trpí svým odložením do archivu poté, co už policejní oddělení jeho stav nemohlo unést, a odmítá mluvit i se starými přáteli, jakmile se jen otřou o to, že by se měl přes všechno přenést a jít konečně dál.

Navíc také konečně narazí na slabou stopu v případě vyvraždění své rodiny. Vyhmátne jednoho z přeživších útočníků a pochopí, že klíčem k rozluštění celé záhady není loupež nebo krvelačnost, ale krutá valkýra, tajemná bytost severských bájí, jejíž stín začal doléhat na město a jejíž obrovská křídla jsou slyšet v ulicích. Jako realistický policista samozřejmě odmítá věřit na démony a všichni, kdo o nich mluví, se mu jeví jako feťáci, a tak se brzy dostane i k tajemné nové droze a přes ní, k jeho velkému překvapení, ke staré práci mrtvé manželky.

Když ale konečně pochopí, co za vším stojí, když mu dojde, že za pekelnými prožitky, nebezpečnou drogou, kulty, zabijáky a démony stojí něco mnohem přízemnějšího a kupodivu i bližšího než pár ruských gangsterů a druhý břeh, musí se sám rozhodnout, jestli se stane další obětí, nebo vstoupí do snu, či spíš noční můry, a konečně si uleví dlouho očekávanou pomstou. Ale musí pospíchat, drápy valkýr jsou neúprosné.

Myslím, že to je právě i to, co mě na filmu nejvíc zaujalo. Jeho vizuální stránka. Jde totiž o průměrný akční snímek spojený s detektivkou, a to prakticky vůbec nesleduji. Když nepočítám marvelovské superhrdiny, akční filmy nejsou nic pro mě a detektivka musí být opravdu zajímavá, abych se rozhodla vybrat si ji, což tady neplatí. Samotná zápletka je docela klišé. Detektiv je v depresi, protože přišel o rodinu, a tak zatímco v práci ho přeřadí na něco jednoduchého a snaží se udržet ho dál od konfliktů, on touží po pomstě. Pak konečně najde cestu, jak jí dosáhnout, odhalí přitom zloduchy, kteří za vším stáli, nezřídka to bývá spiknutí politiků nebo podnikatelů, což se stalo i tady, zjistí, že jeho manžel/ka jim buď zmařil/a plány a oni je odpravili. A celé to skončí smrtonosnou přestřelkou či bitkou, kdy je to padesát na padesát, zda detektiv přežije. Tedy přesně to, co Max dělal.

Jenže hlavní okolnost a hlavní hybatel všeho tady byla nová droga vyvolávající brutální halucinace, že si pro dotyčného přišla valkýra, které většinou končily sebevraždou, kterou on viděl jako... že ho odnáší, a to, spolu s prostředím temného New Yorku v zimě, film velmi oživovalo. Líbilo se mi, že při scénách venku často zpomaleně létaly vločky, které se při přechodu na halucinace měnily v popel rozpadající se vize pekla, i valkýry samotné. Stejně tak jsem ráda, že film nevybral jen jednu variantu - buď sledovat určité scény z pohledu nadrogovaných nebo okolí, ale že je kombinoval a umožňoval oba pohledy současně, takže vytvářel hlavně na začátku, než vysvětlil, o co jde, zmatení a pocit "co to sakra je?", a výborně si poradil i s filtry, osvětlením, hudbou a scénami z klubů.

Za dobrý nápad považuji i začátek, protože film začíná scénou Maxe potápějícího se do zamrzlé řeky a na pozadí k tomu jako vypravěč naznačuje, proč v ní skončil. Pak se ocitneme o nějakou dobu zpět a sledujeme jeho příběh a dá se tak předpokládat, že už dopředu známe konec. Ale ukáže se, že cestou na dno Max nekončí. Jenže pak, když se děj vrátí k úvodu a Max je donucený sám si vzít onu drogu, z mysteriózní detektivky se stane psycho masakr, a u něj už mám dost protichůdné dojmy. Rozhodně Maxovi přeji pomstu. I takhle brutální. A ne že by se mi nelíbilo, když vyjde s bouchačkou a začne kropit. Jenže se to zvrtne ve válku zbraní všichni proti všem, do toho se promítá i Maxovo peklo, jež kvůli droze vidí, a vůbec to působí, jako kdyby místo finální uspokojující tečky mezi oči, kterou každý čeká a chce, přiletěl meteorit a urval záporákovi hlavu. Sice skončí, ale... ne tak, jak měl.

Určitě si ale nemůžu stěžovat na herce. Ti podle mě své role zvládli jak nejlépe mohli (nebo je to tím, že mám pro typy, které se tu vyskytly, ve filmech slabost), a i když tedy zápletka není zase tak složitá a originální, nádech falešného nadpřirozena a výborná vizualizace pro mě znamená tři ze čtyř. Bez výčitek.

Foto: Ann Taylor

Mé hodnocení: