Byla tu včera babička a zmínila se mi o nedávném případu, kdy dosud bezproblémový kluk vzal zbraň, vyloupil obchod a zmizel. Nic víc o tom nevím, protože nesleduji zprávy a nehledala jsem si to, ale není to podstatné. Dá se to totiž vztáhnout na jakýkoli podobný případ. Jakto?
Její líčení totiž pokračovalo tím, že ten kluk měl doma internet a tam hrál hry a že mu to tam asi někdo poradil nebo si myslel, že když to udělá ve hře, může to udělat i v životě, pořídil si pistoli a šel.
Já vím, že si řeknete babičky, ty o současných technologiích nemívají valné mínění. Jenže tahle komunikuje přes facebook, spravuje web knihovny, vůbec se na internetu pohybuje naprosto běžně a není to nevzdělaná ženská. Ale jakmile tohle ve zprávách zaznělo, kývla a vzala to za fakt. I když je to naprostá blbost.
Jen úplný pako by si myslelo, že co je v počítačových hrách, může zkusit i v reálném životě. Člověk psychicky v pořádku nebude shánět plamenomet, aby s ním ukradl auto a splnil misi na nejbližší hoře, stejně jako nebude skákat po želvách nebo nevezme kyj a nepůjde pod most mastit trolly, i když včera mastil před monitorem půl dne (a druhou půlku mastil ty trolly). A jakmile není psychicky v pořádku, hlavní příčinou je, kupodivu, ona psychická porucha.
Stejně tak argument, že si to někde na internetu přečetl nebo mu to někdo poradil, nefunguje. Stačí se nad tím zamyslet a snad každému dojde, že když mi Pepa řekne, že je fajn nápad skočit z mostu, taky neskočím z mostu! A jak se to vůbec mělo stát, to mu měl někdo napsat: "Hej, cizí člověče, nechce se ti vyloupit obchod? Pistoli ti seženu!"? Nebo ho přesvědčil známý? Proč potom zmiňovat internet, když ten známý ho úplně stejně mohl přesvědčit i u piva nebo pod tím trollím mostem? Komunikační prostředek je pak irelevantní. A jestli si sháněl rady 'Jak vykrást obchod v pěti jednoduchých krocích' a my obviníme internet, proč ještě nesedí všichni autoři anatomických atlasů, kde se dá vyhledat, jak nejsnáz rozřezat tělo?
A pokud už chci obviňovat média, že někoho přiměla jít se zbraní na pokladní, proč nezačít rovnou u televize, která se tváří jako svatoušek a po dotazu, zda oni nevedou to samé, jako svatouškův retardovaný bratr? Člověk může pařit od rána do večera tejden, ale přesto nemusí sledovat násilí. Ale když budu od rána do večera čučet na televizi, asi minimálně každé dvě hodiny uvidím show nebo film, kde se to děje. Každá druhá zápletka pracuje s nějakým přepadením nebo napadením. Když už někoho obviňovat za to, že to zobrazuje a vnuká mladým hlouposti do hlavy, co takhle začít rovnou u němých westernů z počátku minulého století? Jo, je to tak, už v začátcích filmové produkce stál za jejím úspěchem kolt. Ale to ne, i kdyby si každý den pustil dva westerny na střídačku s detektivkou, pořád za to bude moct interent.
Pak by mě ale zajímalo, co by obvinili v případě, kdyby doma neměl počítač či přístup k síti. Rozjeli by rozsáhlé vyšetřování, zda nechodil hrát ke kamarádům? Začali by spekulovat, že rodiče mlží a počítač mají schovanej? Sledovali bychom čtyřiadvacetihodinový online přenos o dostupnosti, síle a zabezpečení wi-fi sítí v okolí? Nebo by konečně někdo přiznal, že když mladý člověk páchá násilí, není zrovna košer stavět před soud Zombie masakr, ale radši toho násilníka? Co před pěti sty lety, kdy mladík přišel do krčmy a zapíchnul tam otrapu? To za to mohli kejklíři a moc brutální pašijové hry?
Já nepopírám, že na internetu nebo v televizních pořadech se dají najít informace využitelné pro nekalé živly. Ale pokud to někdo použije, znamená to, že ten zločin už stejně plánoval. Nebo snad někdo dosud naprosto bezúhonný s těmi nejsluníčkovatějšími myšlenkami uvidí, jak vrah v detektivce odklízí tělo, a řekne si: "Hmmm, zítra bych mohl někoho zabít."?
Ostatně, není trochu krátkozraké jít s vidlemi na násilnické hry, potažmo filmy, a přes ostatní natahovat andělská křídla? Jakto, že nikoho nenapadne, že když se dívám na porno, natáhnu manželce latexovou masku, že když se dívám na sci-fi, začnu si hrát na Frankensteina, nebo když hraju závody, nebrání mi nikdo sednout za volant?
Pokud je někdo už tak nalomený, že potřebuje jen poslední kapku, ani nedává smysl, že by jí byla hra samotná. Když totiž přijde impuls, znamená to, že mě doslova něco bodlo a já okamžitě reagovala. Jsem nalomená, doma je to k nevydržení už několik let, rodiče spustí tyrádu, už to nezvládám, jednám. Jsem nalomená, připravená ukázat světu/škole/sousedům že je svině, něco mě dorazí, jednám. Ale když hraju hru, sedím dlouho na zadku, reaguju ve hře, a když se konečně zvednu, všechny impulsy už jsou dávno zpracované, a abych šla vraždit, potřebovala bych další. Je to stejné, jako kdybych myla nádobí a rozbila hrneček. Můžu se naštvat, kopnout do linky, fláknout do dřezu, jednat. Ale když rozbiju hrneček, odložím střepy a domyju zbytek nebo se děje něco jiného, co mi nedovolí okamžitě reagovat, emoce vyvolané impulsem jsou už pryč a já se deset minut po události nebudu náhle z ničeho nic vztekat.
Jediné, co mě napadá, je prohra, která mě rozčílí natolik, že se ze mě stane Hulk. Ale i k tomu potřebuju pořádnou duševní nevyrovnanost, lidově hlavu v pr*eli, a u ní může mít kromě prohrané hry stejný výsledek i nedokoupené mlíko nebo ani na podesáté nedržící závěs. A pak je úplně jedno, jestli a co hrál. Jestli ho zmasakroval nácek s kulometem, napálil to do zdi nebo mu po několikahodinové výstavbě města spadl počítač. Rozčílilo ho, že to nevyšlo, a protože není normální, místo relaxace nádechem a výdechem zvolil relaxaci nabitím a pálením. Ne proto, že mu to pošeptal zlý ježek Sonic.
Třeba nedávno jsem viděla video, kde autor mluvil o jednom z útoků v americké škole. Média tehdy prý masivně rozhlašovala, že útočník zapáleně hrál jednu počítačovou hru. Autor si dohledal, že tahle hra je velmi oblíbená v Jižní Koreji, dokonce tam má největší hráčskou základnu na světě a hrají ji tam snad všichni mladí, ale zároveň se tam počet ozbrojených útoků na školách rovná nule. Takže jo, buď je příčina jinde, nebo tenhle mladík náhodou dostal zmutovanou kopii podstrčenou Ilumináty. Vyberte si.
Žádné komentáře:
Okomentovat