Marťan

Originální název: The Martian

Země: USA

Rok: 2015

Na tento relativně nový film jsem se dlouho bála podívat, protože už podle názvu a toho, že všichni o něm svorně tvrdili, že je o "chlapovi, který uvázne na Marsu", jde o sci-fi, těžce sci, a to není můj šálek vody s citronem. Ale dala jsem mu šanci, zvlášť po věčném naléhání "musíš to vidět, hraje tam Sebastian Stan", a musím přiznat, že jsem ho viděla v kuse a docela mě bavil, čímž se nemůže honosit kolikrát ani půlhodinový díl seriálu. Jednoduše, i když nejde o můj žánr, tak mě tento snímek zaujal. Čím? Mnoha věcmi, ať už zpracováním nebo i samotným dějem, jímž začnu.

NASA slaví ohromný úspěch. Vyslala na Mars lidskou posádku, která tam shromažďuje vzorky a provádí výzkum. Kvůli náhlé silné bouři však musí práci přerušit, a protože by jejich modul mohl být poškozen, odletět zpátky na Zemi o něco dřív. A bohužel v menším počtu, protože poryv větru vytrhl část vybavení, která probodla jednoho z astronautů prozkoumávajících okolí, Marka Watneyho, následná bouře ho smetla z dosahu a ostatní ho kvůli mizivé viditelnosti a nedostatku času nemohou jít hledat a s tím, že to tak jako tak nemohl přežít, odletí. Přičemž netuší, jak fatálně se pletou.

Mark se totiž po nějaké době probere. Odebere se do HUBu, jenž slouží jako obydlí a laboratoř, a obhlédne škody. Zjistí, že má k dispozici veškerý zbytek zásob a všechno vybavení, ale to nic neznamená. Cesta na Zemi trvá téměř rok, další expedice se sem podívá za čtyři a on nemá, jak kohokoli kontaktovat. A zásoby přitom byly vypočítány jen do konce jejich plánovaného pobytu, takže mu čtyři roky rozhodně nevydrží. Rozhodne se ale nevzdat. Jako botanik přijde na způsob, jak pěstovat brambory, dokonce jak pomocí satelitů a velmi zastaralé techniky poslat zprávu, a pracuje na řešení, jak se svou záchranou může pomáhat z druhé strany, a tak se k němu má včas dostat bezposádková dodávka potravin.

Jenže pak dojde k poruše, část HUBu se protrhne, Mark přijde o úrodu a o potřebný čas, a i když najde možnost, jak se přemístit na místo přistání, nevypadá to příliš dobře. Dokud jednoho z vědců nenapadne jiné řešení, jež je však velmi rizikové a snadno může skončit nezdarem. Ovšem nejen nezdarem dodávky, ale každá malá chyba by mohla ohrozit novou křehkou spolupráci USA a Číny a především by připravila o život nejen Marka, ale i zbytek jeho posádky směřující na Zemi, který se stává poslední nadějí.

Jak už jsem se zmínila, když jsem se rozmýšlela, jestli to vidět, bála jsem se, že půjde o vesmírné sci-fi, což nemám ráda, a s neoblíbeným hercem v hlavní roli navrch. Věděla jsem, že je o tom, jak uvázne na Marsu, čili bylo jasné, že z části půjde o jeho one man show. O to hůř. Ale docela příjemně mě to překvapilo. Asi jako každý "troškunerd" jsem se tlemila při schůzi vedoucích mise zvané "Elrondova rada", když i pak padala jména z Pána prstenů a přitom jim tam seděl Sean Bean (v roli, kde neumřel, zázrak), to asi muselo dostat všechny, ale mé nadšení pramení z více směrů než jen z narážek.

Matt Damon, tedy Mark, nebyl nudný vědec vědátorující o přežití, ale i tváří v tvář takové osobní katastrofě, jako být jediný člověk na nepříznivé planetě s nedostatkem zdrojů, vtipkoval, aby si udržel zdravý rozum, a jeho "kolonizační éra" vlastně působila dost humorně a vůbec ne depresivně. A stejně tak nudní vědátorující vědci nebyly ani postavy na Zemi tvořící druhou současně se odehrávající část filmu, a každý z nich měl určitou osobnost, která děj oživovala. Ať už víceméně politický Teddy, empatický Sean Bean nebo neviditelný génius Rich Purnell.

A naopak potom, když byl čas na komplikace, nečekala jsem to čtvrt hodiny předem. Bylo to překvapující, náhlé, šokující. Všechno šlapalo v pohodě, já se ušklíbala, byla jsem zvědavá na Markův pokrok a najednou bez varování bum, všechno v háji, nutnost okamžitě změnit plány a pád naděje, že ho zvládnou udržet naživu. A přestože jsem věděla, že to má dobrý konec, stejně to bylo napínavé a věčné pády nápadů, jak ho zachránit, dodávaly atmosféru strachu. Navíc, i když došlo na poslední možnost, jež už už vycházela, stejně jsem čekala, co se zvrtne, takže pozornost to udržovalo.

Nešlo tedy o žádnou... depresivní hodinu a půl, kde bych sledovala hlavního hrdinu si zoufat a NASA rvát si vlasy. Všichni k problému přistupovali profesionálně, dynamicky, snažili se pořád myslet i konat, Mark zase odlehčoval situaci, aby se nezbláznil, a taky pořád pracoval, a i když tam byl sám, mluvil do kamer po HUBu a ve vozidle, takže se kupodivu jen zřídka objevovaly tiché scény. Rychle to proto odsýpalo a právě díky tomu jsem snadno přešla docela hodně vědeckou problematiku, které nerozumím, i psychický tlak na hlavní postavy, v němž se to naštěstí netopilo. Nikdo zkrátka neskládal hlavu do dlaní a věčně neprohlašoval, že je v háji. Mělo to značně optimistický náboj.

Pouze mi přišla jako trochu naivně infantilní prvek spolupráce s Čínou - působilo to, že najednou budeme na konci všichni kamarádi a tak nějak... jako jedna z mála trochu přehnaně nereálných věcí. Ne, že by tedy nemohlo být reálné, aby se čínský vesmírný program rozhodl obětovat svůj výzkum a své prostředky na záchranu amerického astronauta, zvlášť když z toho pak těží následnou spoluprácí s NASA, patrně dlouhodobou, ale bylo to takové... deus ex Sina carus. A Sina zrovna carus není.

Foto: ČSFD

Mé hodnocení: