Příběh kmotra

Originální název: Příběh kmotra

Země: ČR

Rok: 2013

Hurá, podstoupila jsem sezení v kadeřnictví. A když jsem si tedy mohla odškrtnout položku, která byla na mém seznamu už dva roky, rozhodla jsem se odškrtnout další, jíž je zhodnocení českého filmu Příběh kmotra. Jak nepochybně většina z vás ví, protože v roce premiéry to byl hit, jde o dílo založené na knize sepsané o skutečné osobě, ale nevím nakolik je s pozměněnými jmény věrný alespoň co do děje a charakterů. A ani mě to příliš nezajímá, protože předloha nebo ne, jako napínavá tak trochu gangsterka rozhodně funguje a zařadila bych ho hned vedle Kajínka, kterého jsem si užila stejně.

Začíná těsně před revolucí. František Vedral v té době pracoval se skupinou vexláků. Kradl, překupoval, převážel zboží a docela slušně na tom vydělával. Někdy se i dostal k zajímavějším obchodům, protože už tehdy sbíral různé informace o vlivných lidech, pomocí nichž je mohl vydírat a vyjednávat, a když se část jeho kumpánů dostala do vězení, nakonec převzal celý gang. V patách mu sice byla bezpečnost, ale jeho samotného nikdy nedokázali s ničím vážným spojit, a tak si Vedral na své megalomanské sny hrabal dál, prohrabal se revolucí a stanul na úsvitu nové doby. A rozhodl se nezahálet ani tehdy.

Zatímco republice, politikům a především většině občanů trvalo, než se rozhýbali, přijali nové společenské zřízení a stanovili pravidla, Vedral spolu s propuštěnými přáteli naskočil do kolotoče privatizace a zneužil ho takovým způsobem, o jakém se mohlo jiným sotva snít, přičemž odborníci i policie jenom zírali a sami lomcovaní změnami se těžko chytali a nestíhali.

A přestože se sešlo několik policistů, kteří byli rozhodnuti věnovat všechen čas sledování Vedrala a jeho dopadení, Vedral sám rostl a rostl, bohatl, plnil si jeden sen za druhým, tuneloval banky a fondy a rozšiřoval svůj archiv špinavostí, díky kterému házel klacky pod nohy nejen důležitým osobám, ale i policejní skupině samotné. A když se rozhodl neštítit ani nájemných vražd, vody se uzavřely a všechno zadrželo dech před poslední zoufalou bouří.

Přitom by téma samo o sobě nemuselo ani znít natolik zajímavě. Snímek o vzestupu a pádu jednoho českého mafiána by takto suše podaný nebyl nic, na co bych se podívala. Ale tento film není suchým životopisem. Je akční, skvěle buduje napětí, podařilo se mu nastolit jak atmosféru předrevoluční zašlosti a hnití tak divokosti po pádu socialismu, neustále se v něm něco děje, neustále se posouvá dopředu a díky obrovské dynamice nemá čas nudit nebo protahovat. Tomu dobře slouží i filtr použitý na scény z minulosti, střihy a zkrácené či spíš usekané úvody a závěry jednotlivých scén. Nevyvolává to totiž moc příjemné pocity, náhlými záblesky zasévá spíš nejisté ošívání a dojem, že tohle je prostě celé špatně, a zmírňuje to akorát vypravěč. Nejsem si sice jistá, že vypravěč byla ta nejlepší možnost, protože někdy to víc než zmírňuje rovnou nabourává, ale na druhou stranu je i součástí děje a byl potřeba. Místy bylo nutné dovysvětlit něco narovinu a zamotat to do dialogů by se nehodilo.

I když sem tam bylo možná tohle všechno budované trochu na sílu a moc okatě. V tom se pořád nemůžu rozhodnout, ale ne, že by mi to vadilo. Depresivní, zajímavý náhled na Vedralovu kariéru a fungování před a těsně porevolučních policejních sborů a podsvětí to nijak nekazí. Až se snadno zapomíná, že to bylo podle skutečnosti. Že takový člověk doopravdy mohl žít. Vetchý, který Vedrala hrál, ho totiž zahrál na výtečnou. Je to skvělý herec, ať už se jedná o jeho ztřeštěné role v mládí nebo vážné role teď, a není to ani první gangster v jeho podání. První taková role, kterou jsem u něj viděla, byl ovšem profesionál, zatímco Vedral byl... buran, jenž si jednáním za hranicí zákona vydělal a po revoluci zkoušel hrát lepšího člověka navenek, což jako "bývalá spodina" neuměl. Tak si všechno vynucoval násilím, okázale předváděl majetek, dal třeba darem 15 milionů, stále demonstroval sílu a okázale dokonce i vyhrožoval. Což sice může mít lepší člověk k dispozici taky, ale když je lepší, nedělá to. To jen buran, který si nakradl a léčí si komplexy. A Vetchý ho perfektně zvládl.

Stejně tak se mi líbil i Vaculík jako Vedralův protivník Cajthaml. Vaculíka jsem si zamilovala ve Strážci duší a i tady k němu děj vhodně budoval sympatie, zatímco k dalším postavám zase nenávist a u některých obojí mísil. Občas přišla touha dát postavě do držky, občas pochopení jejích motivů, k tomu i nějaká absurdní scéna a hláška. Jediný, kdo pro mě tedy byl mimo, byla ta Slovenka, jejíž jméno si nepamatuju. Otravná, nechápala jsem její motivy, naivní, přelétavá, nebavila mě, ale ne kvůli herečce. Kvůli tomu, jak byla napsaná - a určitě nebyla napsaná, aby tak působila. Když ji srovnám s ústřední dvojicí, je to úplně něco jiného. Vedral a Cajthaml měli hloubku, svou vlastní filozofii, přiblížili se divákovi včetně jejich myšlenek a jejich dialogy byly velmi zajímavé a měly svůj význam.

Snad jen bylo trochu složitější sledovat Vedralovu činnost. Když jsem se dívala poprvé, moc jsem třeba nepochopila, co že to po revoluci dělali za podvody. Je to docela chaotické, jak to v období, kdy se pravidla teprve tvořila a ustalovala, vypadalo, a kdo tomu nerozumí, nežil tehdy nebo není dostatečně pozorný, může se ztrácet. Ovšem neztrácí se v dutém pocitu beznaděje proti podobným bezpáteřním, nebezpečným buranským hovadům. Dokážu skousnout, když je nejde sebrat kvůli podvodům, odklonům, krádežím, ale jakmile začnou padat životy místo "impérií", je to na zvracení. A zvlášť v tomhle případě. Byli to zločinci. Rekrutovali se z řad bouchačů a vexláků. Ale nebyli vůbec hloupí. Naopak. A o to je to děsivější, když ten, kdo shrabává moc středověkého pána, není hloupý. Pak už asi neexistuje jiné řešení.

Foto: ČSFD

Mé hodnocení: