Originální název: A la poursuite de l'Arche sacrée
Rok vydání: 2007
Český překlad: 2008
Tato kniha časově předchází už zde uvedené dílo Tak žádá bůh a ústřední děj se proto točí kolem stejných postav, genetika Costese a jeho neteře egyptoložky Stefanie. Není to první díl a zápletka je zde jiná, ale opět jde o dobrodružství mezi svitky a poznámkami starými tisíce let, mumiemi, hroby, náboženstvími a tajemstvím schopným změnit dějiny lidstva od základů. A ač jsem právě teď, když píšu tyto řádky, díky Honbě konečně pochopila i o co šlo v Tak žádá bůh, přestože tam už se Sakka ani neobtěžoval něco pořádně vysvětlit, bohužel je to opět matoucí a nedostatečně zpracovaná fikce. Přitom má tak skvělý námět a hromadu napínavých scén!
S hlavními hrdiny se tu totiž seznamujeme za nanejvýš podivných okolností. Costesovi zavolá Dalajláma, jenž trvá na setkání kvůli vzorkům z hrobu Tutanchamona, které se podle něj týkají celého lidstva, ale pak se ze setkání stane pouhé nenápadné předání kufříku v metru, o pár hodin později je Dalajláma zavražděn a i na Costese neváhají útočit, aby získali kufřík. Stefanie je zase přivolána k sebevraždě jejího nadřízeného, egyptologa Rheimse, a na záznamu z bezpečnostních kamer vidí, že provedl rituál z náboženství starého Egypta, s nímž mu po pomohla záhadná postava se psí maskou.
Stefanie je odhodlaná zjistit, proč se uznávaný a bohatý odborník na starověký Egypt zabil, v kufříku Costes najde senet, desku ke staroegyptské hře, s pozměněnými značkami, a oba pochopí, že se musí vydat přímo do srdce dávné říše, do Egypta, kde se mohou spolehnout jen na velmi úzký okruh přátel, z nichž ale nakonec ne všem je radno důvěřovat. V patách je jim totiž Kulhavec, militantní muslim, jenž velmi dobře tuší, k čemu vede senet i tajemství Tutanchamona, tedy vlastně proč Rheims spáchal sebevraždu a proč se stejnou cestou vydali i téměř všichni, kdo kdysi hrobku otevřeli, a je odhodlaný to zničit. A cestou zlikvidovat i ústřední dvojici dřív, než si dá všechno dohromady. Závod s časem už není jen o odhalení tajemství a cesty k posvátné arše, ale i o přežití. Možná je to doslova závod k druhému břehu.
A je vážně velká škoda, že je to tak chaotické. Mohlo by to být dobré čtení. Scény, kdy se Costes a Stefanie dostanou do nebezpečí, jsou zvládnuté. Ať už jde o poplach v pekárně, jámu s kobrou, útok v lese, honičku na pláži a v moři nebo vážně dobrý závěr při vstupování do hory s Kulhavcem v patách. I archa je vymyšlená zajímavě, dává smysl a její projev čtenáře vtáhne do děje. Dokonce i základní obrysy zápletky jsou celkem jasné. Mrtví lidé, kteří položili život za něco neuvěřitelného, a ústřední dvojice pronásledovaná islamisty snažícími se zabránit objevu, který by odvrátil masy poutníků od Mekky do Egypta.
Ovšem zbytek je... těžko se v něm orientuje. V momentu čtení ani ne, ale jakmile si chci zpětně vzpomenout na cestu za archou, je to ztracené. Sakka používá malé množství postav, ale často zmiňuje jejich jména, často rozhovory stáčí do minulosti k objevitelům Tutanchamonovy hrobky, a hlavně se hodně vrtá v egyptském náboženství. To je sice nutné, protože se vším úzce souvisí, a dokonce i zajímavé, ale v jeho případě velmi nešťastně pojaté. Přijde mi, jako by se urputně snažil předvést, co všechno o tom ví, a tak tam nacpe všechno. Nejen historii i pověsti, o kterých laik netuší, zda si něco přimyslel, to by bylo v pořádku, ale přidá další hromadu jmen faraonů a bohů, mate jejich vzájemnými vztahy a hlavně jednou použije staroegyptskou verzi jména, příště řeckou, jindy zase chetitskou... a čtenář se prostě ztratí. Je náhle zahlcený informacemi.
Naštěstí má Stefanie ve zvyku sem tam shrnout, co dosud zjistili, takže si obrázek udělat jde a moment "co je zase tohle" naštěstí nenastane, ale úvahy a rozhovory skoro všech postav o záhadě jsou kvůli tomu a kvůli neobratnosti při jejich líčení, na rozdíl od postupu a akce samotné, většinou nesledovatelné. A pokud jejich úvahy tvoří podstatnou část knihy a rozuzlení, nemůžu říct nic jiného, než že by se autor měl snažit změnit poměr toho, co promyslí a co z toho poskytne čtenáři. Zatím se vydal spíš opačnou stranou, než by bylo záhodno, a obávám se, že pokud vydá i třetí knihu (nebo už vydal a ona se dostane ke mně), dozvím se už prakticky jen to, že postavy jdou, koukají a něco je napadne. A že v myšlenkách může být chaos, který kdysi tvořil svět. Jenže dnes už je třeba trocha řádu.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat