Rodina Matarysových se přes počáteční neshody v soužití dostala poměrně daleko v rodinném i veřejném životě a spoustu věcí jsem z toho zaznamenala.
Třeba jak si zažili své, když se jim do domu vkradla zlodějka. Jen si nejsem jistá, zda na ni hodlá mladý pan Valar plivnout, nebo by nejradši nakopal policajta, že dámu nemůže "zpacifikovat" ve svém údajně sexy pyžamu sám.
Což nebyl jediný případ vloupání do jejich domu. Hned další večer, zatímco Valar Matarys spokojeně snil o nadcházející svatbě s nastávající po boku, neměl ani tušení, jaké psycho sedělo přímo vedle něj.
"Spi si s kým chceš, ber si koho chceš, stejně budeš jednou můj, blonďáku..."
Ale ne, že by on byl o něco lepší.
"Počkej, musím se podívat, jak se ti pod to budu o svatební noci dostávat!"
"Nešmatlej na mě ty vobšourníku, tak to nevím, jestli vůbec nějaká svatební noc bude!"
Nakonec ke svatební noci došlo a vůbec se všechno i přes minulou epizodu s vilnou sousedkou vyvíjelo víc než dobře. Darla excelovala na pódiu se svým kouzelnickým uměním a také přivedla na svět malou dcerku, u níž se stále nemůžu rozhodnout, jestli se mi pokoj, který jsem jí vytvořila, líbí, nebo je nepovedený.
Ale rozhodně se mi líbí dětský koutek v městské knihovně, který jsem zřídila, aby měla malá zábavu, když ji s sebou bude tatínek Valar brát na pravidelné studijní dýchánky.
Jenže jsem nepočítala, že připravené místo pro děti okamžitě zasedne... ehm... taktéž připravený a jistě velmi hodný "strýček", jemuž leží na srdci jen dobro dětiček.
Po vší době strávené s dcerou ale Darla zatoužila i po veřejném životě a vyrazila na protesty. Které neprobíhají zrovna jak by si leckdo představoval. A to nejen proto, že jsou zrovna proti lamám.
"Kruci, můj ex, nesmí si mě všimnout!"
"Jé, ahoj Darlo! Proč si dáváš před obličej ten transparent?"
"Hele lidi, nemůžem to odložit, až nebude pršet?"
"Nemůžem! Lamy jsou zlo! Napadly mého snoubence a sežraly mu srdce!"
"Oooh to je příšerné!"
"Udělejte z nich cereálie!"
"Darlo, huhú!"
Město ovšem kromě protestů proti lamám investovalo i do nového kostela...
...což přineslo nečekané problémy některým rezidentům. Především těm, kteří měli v rodině upíra, jako rodina upírky Darly - pokusy o jejich upálení byly na denním pořádku, přičemž místní bezpečnostní složky zůstávaly... vlažné.
"Já si určitě vzpomenu, co by se mělo během požáru dělat, nebojte..."
"K čemu já vůbec ještě volám hasiče?"
"Já hořím! Já hořííím!"
"Žiši mami, počtvrtý tenhle tejden, to sis ještě nezvykla? Pořád musíš tak řvát?"
Zato si zvykl Valar. Bylo mu dokonce jedno, když už to jednou Darla nerozdýchala, a bezstarostně si vyrazil užívat do místního sportovního centra, kde mají i tuto adrenalinovou... zvratkokouli, podle toho, jak rychle se točí.
A nejspíš mu to trochu dlouhodoběji pocuchalo nervy. Od chvíle, kdy vylezl ze zvratkokoule, dokázal myslet jen na jedinou věc. A bylo mu jedno s kým. Ženská, chlap, šiška, duch, záleželo jen, co potká první.
"Hele, průsvitná fešando, nepůjdem do postele?"
A nic nevadilo, že důchodkyně mrtvá věkem nejprve neprojevila zájem.
"Slavný Valar Matarys přece, to jsem já!"
Její ledové, nehmotné a nebijící srdce totiž obměkčil docela snadno.
"Slavný Waldemar Matuška, panáčku? Aaach!"
"No spíš Valar Matarys..."
"Tak to mi honem dej pusinku!"
Jenže spolu s věkem zhoršeným sluchem se u duší důchodkyně objevily i další nectnosti stáří, na které pošla, a kromě svého jména zapomněla i co se při takové pusince dělá. Teprve když se ukázala i Valarrova zesnulá upíří manželka Darla, která i ve smrti musí perfektně ladit s ložnicí, téměř zaskóroval...
...dokud nepřišlo v tu nejméně vhodnou chvíli ráno, duší zhouba, a Darla chtě nechtě nezmizela do svého hrobu. Vdovec Valar měl zkrátka smůlu a nezbylo mu, než v tichosti rozjímat, zda by to neměl rozchodit.
A to ještě musel poslouchat z vedlejší haly divkou rozlučku se svobodou své mladé dcery, která ji pojala vskutku dle současných trendů. Možná ale měla zvolit nějaký jiný styl, neboť její přátelé měli asi úplně jiné myšlenky a jiné ladění než na dva kroutící se vojáčky v trenkách.
Jedna kamarádka byla až příliš soucitná, ("Pan Valar se musí cítit hrozně, taky vím, jak to bolí, když před vámi i duchové utíkají!"), druhá až příliš unavená ("Už jsem tři dny nespala, mám pytle pod očima a ksicht mi celej zmodral, proč že jsem vůbec přišla?") a nejlepší kamarád až příliš... mužný ("JEŽIŠMARJÁ! TADY PO TOM SKLE LEZE BROUK!").
Žádné komentáře:
Okomentovat