Polednice

Originální název: Polednice

Země: ČR

Rok: 2016

Nový český hororový snímek volně inspirovaný slavnou básní K. J. Erbena měl natolik významnou propagaci, že jsem informace o něm kdysi zachytila i já a dlouho hlídala, kdy ho konečně půjde sehnat. Teď jsem se dočkala, dokonce i ve slušném formátu, s radostí se do něj pustila a... nemůžu si pomoct, ale o nadšení hodně rychle přicházím. Možná je to částečně výběrem žánru coby hororu, protože horor to prakticky nepřipomíná, ale hlavně dost pochybným budováním zápletky. Či spíš rovnou její absencí? Posuďte sami.

Eliška se se svou asi devítiletou dcerou Anetou stěhuje do vesnice, kde se narodil její manžel. Prochází velmi těžkým obdobím - manžel se jí zabil, na dům, který chtěli koupit, nemá peníze, a i když jí ho starosta přiklepne, nedokáže si představit, co bude dělat s účty. Také pro ni není nejsnazší zabřednout do vesnického koloritu a navíc to všechno poznamenává její vztah s Anetou. Z počátku se sice snaží a i mnozí sousedé jí rádi pomáhají - tu přivezou nábytek, tu něco vyspraví, tu pohlídají dítě, ovšem jelikož je Eliška atraktivní vdovou, tak ne vždy jen z čisté dobroty srdce, což jí rozhodně nepovznáší, a navíc ne všichni se alespoň tváří sympaticky. Především starostova bláznivá manželka Elišce vyloženě nahání strach. Navíc se stále nevypořádala s nejhorším stínem - Anetě vytrvale tvrdí, že otec se už brzy vrátí.

Jenže vesnice je příliš malá, aby v ní existovala tajemství. Místní děti Anetě brzy ukáží hrob se jménem jejího otce a Eliška situaci nezvládne. Její úporná snaha udržet se pohromadě stále více klopýtá, protože úřady jí situaci nijak neulehčují, dcera se jí vymyká z rukou a neustálé řeči poblázněné starostové o jakési bytosti, která bere a nevrací, a o tom, že by mohla o Anetu přijít, jen přilévají olej do ohně. A když už veškeré sebeovládání praskne, když se horko stane neúnosným a když Polednice opravdu zaklepe na dveře, udrží si zdravý rozum, překoná všechny mučivé chvíle a odemkne kouty do té doby nebezpečně zamknuté, nebo matku vzkřísí ještě stěží, avšak dítě zalknuté?

A tady už možná chápete problém. Vypadá to spíš jako životní drama mladé matky chybně zařazené mezi horory. Takže i když jsem se těšila, přišel jen další důkaz, že český horor za nic nestojí. Ne proto, že je český. Zfilmování Kytice je skvělé a Specialita šéfkuchaře je báječná umělecká adaptace. Ale ostatní snímky působí většinou zoufale, a když se k zoufalosti přidají klasická hororová klišé naroubovaná na naše prostředí, jež částečně kvůli familiérnosti a částečně kvůli nedostatečné atmosféře není tradičně strašidelné (česká vesnice zalitá sluncem zkrátka nejsou skotská blata ani viktoriánský dům), je výsledkem propadák. Doufala jsem ve slušný horor, ale ukázalo se, že tomuto žánru naši tvůrci stále nemají co nabídnout.

Nekritizuji ani tak technické zpracování, protože tomu moc nerozumím a do očí mě z něj praštila akorát velmi špatná volba klepající se ruční kamery při finálovém útěku Elišky a Anety z domu. Takové švejkování z postav na zem a oblohu a zpátky, aniž by bylo pořádně něco vidět, předvádí při natáčení babička, profesionální kameraman a režisér by to měli vyřešit jinak. Ne, mnohem větší problém mám se scénářem a samotným příběhem. Je totiž sice v pořádku, že Polednicí byl inspirován velice volně, byl by v pořádku i jako nápodoba nedávného snímku Babadook, jenž má podobný námět, ale není v pořádku, že nad tolika věcmi kroutím hlavou.

Vyšel letos, a tak mě zase a znovu zaráží, jak filmové postavy patrně nikdy neslyšely o telefonu. Zatímco zbytek světa hraje Pokémon Go, lidé z této vesničky nmobil nikdy neviděli, protože i když by mnoho situací vyřešil, nikdo ho nepoužívá. Dokonce ani osamocený kombajnista v šílených vedrech. Ale hádám, že kdyby zkolaboval, bude to v pořádku. On se ten kombajn nakonec někde zarazí. Další věc, která mě štve, i když spíš víc mrzí, je nekompetentní starosta. Je to velice sympatická postava, příjemný vesnický pán, kterému divák věří upřímnou starost o "jeho obyvatele", ale přesto mu musí vyčítat, jak pro ně nic nedělá. Vidí, jak Eliška zatloukla okna, jak odmítá vycházet z domu a blázní, dokonce má strach, protože přesně takhle začala bláznit jeho žena a skončila s obrovským neštěstím na krku, přičemž Elišce se může stát totéž, když sama má malé dítě, ale to asi nic. Sociálka? Vždyť je jen starosta a uvnitř nezásobené barabizny jen malá holčička. Přitom mám dojem, že tlak ze strany úřadů mohl přidat další vhodnou vrstvu.

A vůbec nejhorší pro mě byla Eliška. Její jednání jsem nemohla pochopit už od začátku. Její dceři je tak devět, ale přesto jí celou dobu namlouvá, že se mrtvý otec vrátí, ač pravdu zná celé okolí. Tluče jí do hlavy, že "přijede brzy", když se zeptá kdy, tak na ní vyjede, že neví, a vůbec kdykoli zavede řeč na otce, začne se hned vztekat, jako by vyčítala jeho dceři, že se zajímá. A když to nakonec zjistí, místo, aby si s ní promluvila, opět jen tvrdohlavě mlčí. Ještě je na ni zlá za to, že stejně jako ona nepředstírá, jak je vše v pořádku, a nedělá, že táta ani neexistoval. Čtení téže pohádky každý večer a řvaní, odhánění do pokoje a za deset vteřin lísání, u dospělé ženské, už snad ani nemá smysl zmiňovat. Také nechápu, proč jí přišlo jako dobrý nápad nastěhovat se do této vesnice - stále tvrdí, že tam je, aby začaly znovu a měly klid a zároveň, aby "byly blíž jejímu manželovi", což dohromady v jejím stavu prostě nejde, a navíc stejně ani nenavštěvuje jeho hrob. A ještě podivnější volba byla nastěhovat se právě do takové barabizny, jež by do deprese přivedla i člověka bez problémů.

Smysl navíc nedává ani zamýšlené vyvrcholení. Že jde o cosi na pomezí šílenství a nadpřirozené bytosti víme od chvíle, kdy se kolem začne motat starostova žena, která měla uškrtit své dítě a obviňovat z toho Polednici. A není proto divu, že když Eliška začne ztrácet půdu pod nohama, najednou kolem ní uvidíme stíny a přízraky, do kterých se propadá, a uslyšíme hlasy žádající její dítě. Jenže nic z toho nevede k jejím akcím. Najednou zabední okna, aniž by bylo jakkoli naznačeno, že by jimi cokoli hrozilo, a důsledně zabraňuje světlu vnikat do domu, aniž by ji k tomu vedl předchozí děj. Pak také prakticky celý dům obloží svíčkami, a to i na těch nejhloupějších místech (takže jsem chvíli čekala, že vyhoří), a přinese další kroucení hlavou, když to patrně znamená, že v domě nemá elektřinu. Přitom na začátku jí soused tvrdil, jak jí všechny přípojky připravil, a hlavně, kdybych se já stěhovala s malým dítětem uprostřed děsivě parného léta, elektřina by byla s vodou to první, co mě zajímá (dobře, mě ještě internet). Jednoduše, nastěhovat se tam, kam se nastěhovala, nedává nejmenší smysl bez ohledu na finance a její chování mě i přes ztrátu manžela žene jen k jediné reakci: "Ta je ale blbá, nemohla by dostat pěstí?"

Další, bohužel hlavní, problematická postava, je její buranský, oslizlý soused, o kterém bych radši nemluvila, ale bylo by trestuhodné ho nevypíchnout, když prakticky každá scéna s ním ve mě vyvolávala pocit trapnosti za cizí lidi. Tenhle prototyp balíka s vyvaleným pupkem totiž sice možná uměl leccos, ale nehledě na jeho odpornost a absenci jakékoli přitažlivosti se snažil pouze dostat k masíčku čerstvé vdovy. Až jsem se ošívala znechucením. A finále? Při něm jsem měla jen chuť zařvat: "Zavolejte už tu sociálku!" Aneta totiž byla zjevně psychopat, který jen stojí a zírá s výrazem, jaký mívá hrdina, když střelí zloducha do hlavy. Něco mezi "a máš to hajzle" a "muselo to zajít až sem". Její matka nedokázala být zodpovědná ani před "Polednicí" a absolutně vnímat existenci lidské bytosti, kterou porodila, její činy nedávaly smysl ani pro pomatence, protože k nim děj nijak neústil, a nejsympatičtější postavou byl asi malý kluk s přibližně půlminutou na plátně, jenž ukázal Anetě hrob otce, pak se s ní pokusil spřátelit a dojemně na ni čekal s vlastnoručně vyrobenými brýlemi na pozorování zatmění slunce.

Zkrátka, i když vím, že hlouposti tu rozebírám mnohem důkladněji než dobré snímky, nemůžu si pomoct. Je to třeba udělat. Autoři, kteří se do filmu opřeli tak, že jeho titulky jsou dlouhé skoro jak Schindlerův seznam, nedokázali vyvážit "umělecky" zpracovanou depresi a pokus o horor a vyšel jim z toho polotovar s nevyužitým potenciálem. Doteď nechápu, jak to mohli natáhnout na celou hodinu a půl, protože kromě smrti bláznivé starostové a odhalení dávné tragédie se zabitím jejího syna se nestalo vůbec nic. Dál vím, že není košer vyčítat něco dětské herečce, ale ona ani tým kolem ní nezvládli ani její výraz a ona opravdu svou kamennou tváří místy působila psychopaticky a Aňa Gaislerová a její scénář z hlavní postavy udělali neschopnou blbku, jež se rozhodla pro pravý opak toho, co měla učinit - vyrazit za rodiči, nechat někoho postarat se jí o dítě a najít si terapeuta. Bylo by to méně kruté pro ni i pro diváka. Alespoň, že Daniela Kolářová hrát stále umí.

Foto: Ann Taylor

Mé hodnocení: