Tento film patří do kategorie snímků s ohromnou propagací a aurou neskutečné klády, která všechny dostane do kolen. A když pak člověk poslouchá pocity těch, kteří ho viděli v kině, má dojem, že bitva o Minas Tirith se může jít zahrabat, ač tady bude z desetitísíců skřetů německá jednotka a z Aragorna s Gandalfem pár odbojářů. Navíc je to zahraniční snímek o něčem, co je součástí naší reálné historie, a jakmile člověk slyší, že se někteří čeští diváci ptali, jestli se to jako fakt stalo, opravdu to v něm něco zanechá. I ve mně. Jenže ve mně jen do chvíle, než jsem ho konečně viděla taky.
Nemyslím, že se musím nějak obšírně zabývat dějem, ten nepochybně zná spousta lidí, aniž by třeba tušili, že ten film existuje. Evropa je uprostřed druhé světové války, z Československa je Protektorát Čechy a Morava úpící pod německou nadvládou, a tak dojde k výsadku odbojářských parašutistů s různým posláním. Mezi nimi i Gabčíka a Kubiše, kteří mají dovést do zdárného konce operaci Anthropoid, tedy atentát na tehdejšího říšského protektora Reinhard Heydricha. První část jejich mise se jim nakonec celkem povede. Po určitých těžkostech se dostanou do Prahy, kde je ubytuje rodina Moravcových, a kontaktují je další odbojáři instruovaní z Londýna. A pak začnou plánovat samotný atentát, shromažďovat informace z Heydrichova každodenního života a nakonec přijdou s jasným plánem. Ovšem jeho realizace neproběhne tak hladce a především, nikdo snad nemohl doopravdy počítat, že by z tak šílené operace mohla být cesta ven.
Problém možná je, že tohle celé ve filmu zabere dvě hodiny. Dlouhé hodiny. Začátek byl totiž skvělý a hned od prvních chvilek budoval pořádné napětí. Gabčík a Kubiš dopadli do Čech, Gabčík se dokonce zranil, a ocitli se sami uprostřed zasněženého lesa. Když tu se náhle objevil myslivec, který tvrdil, že je přítel a že jim pomůže, ale ouha, ukázal se pravý opak, oni se s tím museli vypořádat a na vlastní pěst se potají dostat až do Prahy. Jenže pak, když se konečně setkají se skutečnými odbojáři, kteří jim mají pomoct, se všechno rozplizne.
Pokud se dál dívá někdo, kdo ten příběh nezná, protože je z ciziny/v dějepise spal/chodil na pokrokovou školu, kde skončili první světovou válkou, tak u něj napětí snad třeba může vydržet. Ale u ostatních, kteří ví, že k atentátu dojde a ani Kubiš ani Gabčík nebudou mít až do té chvíle potíže s nacisty, jsou všechny následující scény, jež mají být napínavé, poměrně nudné. Schovávají se v salonku v kavárně a náhle do kavárny přijdou Němci? A co, víme, že jim nic neprovedou. Nehledě na to, že to je jen zlomek prostřední a nejdelší části filmu. Většinu tvoří nadbíhání Kubiše krásné Marii a kolísavá začínající náklonnost mezi Gabčíkem a Lenkou. Jejich procházky, jejich schůzky, jejich rozdílné budování vztahu, jejich hádky, když se konečně provalí, co je jejich úkolem, a jejich život u Moravcových. Nemůžu si pomoct, ale mně to přišlo extrémně nezajímavé.
Čekala jsem proto, že se to zlomí u samotného atentátu, a když zjistili, že ho náhle musí provést v konkrétní den, protože pak hrozí, že Heydrich zmizí ze země, měla jsem dojem, že film zase nabral tempo. Příprava zbraní, terénu, domluva, čekání, samotný atentát... v tomhle případě už ani nevadilo, že jsem věděla, jak proběhne. Proto mě možná trochu zklamalo, že po něm zase uklouzlo budování atmosféry, a dokud se gestapo konečně nedohmátlo informací o atentátnících, přišlo další období rozvláčnosti. Samozřejmě už každý věděl, že jde do tuhého a že je čím dál nepravděpodobnější, aby se ti dva dostali z Prahy. Jenže až na náhlý vpád ubrečené Marie, že Němci zastřelili Lenku, jsem necítila žádné obavy, žádné vzrušení z rozpoutaného chaosu. Veskrze postavy jen oznamovaly, jaké represe se na zemi začínají okamžitě snášet, ovšem opět šlo o něco, o čem jsem už dávno věděla, takže samotná informace o Lidicích nebo náhodných rukojmích mě bez dalšího šokovat nemohla.
Teprve až úplně ke konci, jakmile gestapo vtrhlo k Moravcovým, začaly výslechy, mučení a byl prozrazen poslední úkryt atentátníků, což všechno vyústilo v šestihodinovou (ve filmu asi čtvrthodinovou) bitvu o kostel, jsem se opět do všeho dostala. Očekávání kdy, jak, kým, nepřetržitý proud kulek, výbuchy, zatopení krypty... a přitom aniž by se z toho stal typický současný akční film, to se povedlo. A povedlo se natočit i konec paní Moravcové a Hajského (mimochodem ve filmu Kapitán Amerika nacistického vědce Zoly... ale co, Kubišova nadřízeného zase hrál Viserys Targaryen), kdy to sice bylo příšerné, ale divák se nemohl ubránit a "fandit", aby se stihli zabít dřív, než je chytí, nebo ukázku brutality gestapa při výslechu. A nenávist k Čurdovi, trochu podrytou pochopením a lítostí nad jeho naivitou, jistojistě pocítil každý divák.
Je proto škoda, že to takto nezvládli po celý film. Můj dojem zkrátka není nijak valný a neměla jsem tak drsný zážitek, jako mi popisovali ostatní. Přišlo mi to, jako by vážně hezky natočili Perníkovou chaloupku, jenomže celou atmosféru budovali na očekávání, jestli ježibaba děti upeče, nebo se vylámou ven a Mařenka si vezme Smolíčka, kterého potkali cestou lesem. Jistě, uznávám, že to opravdu bude tím, kolik jsem sama věděla. Dokázala bych si představit, že pro jiného, kdo ani netuší, že se to vážně stalo, půjde o nervydrásající snímek i v té dlouhé, stagnující střední části, protože bude mít naději na dobrý konec a při každém sebemenším náznaku potíží se bude bát, že ten konec, ne tak dobrý, je už tady. Ovšem otázkou je, zda se s tím spokojit a odmávnout, stejně jako u chybujících filmových adaptací knih, že k plné spokojenosti je třeba trocha neznalosti. A nebo to jen já vnímám sice mastné, avšak neslané.
Jinak se ale nemůžu ještě nezmínit o "úžasné angličtině" postav, jež mě spíš... nevhodně bavila. Vím, proč zvolili, aby místo česky mluvili všichni anglicky, ale nejsem si jistá, nakolik museli nutně dodržovat snahu o český přízvuk. Mnohým českým hercům se to přirozeně podařilo, ale ti nečeští se většinou trefili někam k Rusku, zaslechla jsem i jednoho krásného Itala (jenž vážně nebyl z Itálie) a asi jen představitel Hajského ho podle mě zvládl. A jak je chudáky tolikrát mučili s Ř, zvlášť, když se ho někteří opravdu pokusili vyslovit.
Žádné komentáře:
Okomentovat