Klíč

Originální název: The Skeleton Key

Země: USA

Rok: 2005

Jeden ze starších, snadno zapomenutelných a také už asi pozapomenutých, hororů pracuje s klasickou atmosférou neworleánské historie, voodoo a hoodoo, s magií, napětím a vlastně neukazuje vůbec nic nadpřirozeného, byť zápletka spočívá v děsivém nadpřirozenu. Proto jsem ho měla docela ráda, a kdybych o něm na blogu psala v oné mojí hororové vlně během střední, nepochybně bych ho hodnotila velmi vysoce. Ale teď už k němu mám i jisté výhrady, ač ne zrovna k ději.

Ten se točí kolem mladé ošetřovatelky Caroline, která má plné zuby toho, jak v hospicu nikoho doopravdy nezajímají umírající senioři, a tak se rozhodne přijmout místo soukromé pečovatelky, byť v nepříjemné vzdálenosti od města New Orleans, kde žije. Bude se starat o umírajícího Bena, jenž je po mrtvici paralyzován, což s ní domluvil správce pozůstalosti připravující s Benovou manželkou závěť. I když stará paní není zrovna nadšená, protože je silně konzervativní a myslí si, že moderní Caroline nebude rozumět její domácnosti. Ale nakonec ji přijme, neboť už od nich odešlo pět jiných ošetřovatelek, a Caroline se nastěhuje do domu v typické jižanské venkovské oblasti, jež je velmi svá.

Brzy však zjistí, že nejde jen o usedlou a "svou" atmosféru ne zrovna přátelskou k cizincům, ale že se v domě děje něco víc. Zjistí, že tam kdysi žil pár podivných černošských sluhů, o kterých ale majitelka zarytě mlčí, je jí podezřelé, že v domě nesmí být jediné zrcadlo, a nejdivnější je asi půda schovávající tajnou místnost, jež nejde odemknout ani univerzálním klíčem. A netrvá dlouho, aby Caroline došlo, že právě tam leží jádro všeho. Právě tam Ben dostal mrtvici, právě tam něco rachotí a právě tam, když nakonec najde správný klíč, objeví hromadu pomůcek pro kouzlení a hoodoo a staré fotky.

Začne si proto o hoodoo zjišťovat víc, a když uhodí na majitelku, ta přizná, že onen pokoj je opravdu nebezpečný, stejně jako zrcadla, protože ti sluhové kdysi pracovali pro jednoho bankéře vlastnícího dům před devadesáti lety, který je sdíral z kůže. A právě v zrcadlech nyní, ještě po dlouhých letech, je možné vídat jejich duchy, proto je raději všechny schovala. Caroline si sice není zrovna jistá, zda jí věří, ale napadne ji, že tomu příběhu třeba věří Ben, že si myslí, jak mu mrtvici přivodili duchové, takže jsou jeho potíže psychosomatického rázu, a že pokud uvěří, že vykoná protikouzla, vyléčí ho. Nebo mu alespoň uleví. Ovšem až příliš pozdě zjistí, že se nedozvěděla celou pravdu a sama se ocitá v děsivém nebezpečí snad ještě horším než smrt.

Což vlastně zní docela dobře a já mám pořád téma voodoo, hoodoo, pravého amerického jihu a neworleanské, bažinaté, "začarované" oblasti celkem ráda. Navíc, jak už jsem předesílala, líbilo se mi, že vůbec nepotřebovali ukazovat žádné duchy a jediné, co stačilo, byla realita. Vyprávění, pár tajemných slov, uctívané předměty a lektvary, jaké se stále mezi lidmi používají a jaké nemají moc, pokud v ní člověk nevěří. Tedy až do poslední chvíle nepoužili vůbec nic nadpřirozeného. Naopak v dobrém stylu nechali diváka, ať si sám vybere, čemu bude věřit. Jestli si bude myslet, že Caroline hráblo ze stresu a přílišné snahy pomoct, jestli opravdu stará paní propadla hoodoo a ubližuje manželovi, jestli oba dva opravdu terorizují duchové nebo jestli je v tom něco víc.

Příjemně napínavý byl i konec, kde už bylo jasné, co se děje. Od chvíle, kdy se Caroline rozhodla pomoct Benovi tak, že ho dostane z domu, a hlavně od chvíle, kdy se jedna z postav ukázala v nečekaném světle, střih navodil klasický strach o to, zda to vyjde, z něčeho, co by zase tak dramaticky nevypadalo, udělal skutečnou akci, napětí a bušení srdce. A opět přitom nešlo o nic příliš za hranicemi běžných okolností, možná to naopak bylo i trošku klišé, když propukla v "nejlepším" bouře. Ač jsem zkrátka teď už věděla, jak to dopadne, zaníceně jsem se dívala, místo abych pořád zastavovala přehrávač a dělala něco jiného.

Přesto mi to teď, po letech od prvního shlédnutí, přišlo ve výsledku trochu slabé. Caroline nepatřila k hororovým hysterkám, tudíž u mě má plus, ale až na závěrečné vyvrcholení a asi jednu děsivou scénu se všemi hoodoo proprietami v zamčeném pokoji nebylo čeho se leknout nebo doopravdy bát. Napětí se totiž za strach vydávat nedá a důvod, proč tento film rovnou neodsoudím mezi thrillery, je přece jen hororové vysvětlení. Jenže hororové spíš z toho důvodu, že by člověk raději zemřel, než dopadl jako hlavní postavy, než že by se při jeho odhalení lekl a bál se v noci zhasnout.

Foto: Ann Taylor

Mé hodnocení: