Dnes jsem se po dlouhé době opět probudila příliš brzy ráno kvůli noční můře, usnula a měla další. Ovšem tu druhou si bohužel nepamatuji. Bylo to zvláštní. Vzbudila jsem se podruhé, zrekapitulovala si obě a řekla si, že je musím hned, jak vstanu, někam napsat. A v té vteřině cvak a najednou jsem už nevěděla, o čem vlastně byla druhá. Ale první jsem v paměti udržela alespoň na tak dlouho, abych vytáhla tužku a papír, a tak ji tady máte.
Nejprve nešlo o nic děsivého. Musela jsem mít jakousi tajnou misi, protože jsem se v krásné, luxusní budově plné členů ochranky o něčem bavila s další ženou, ale musely jsme být neustále pod dohledem, i když to nikdy oficiálně nepadlo, musely jsme se bavit nahlas, aby ochranka slyšela o čem, a tím pádem i v šifrách. Netuším však, k čemu jsme došly, nebo o co mělo jít, protože brzy se scéna i situace dramaticky proměnily.
Seděla jsem v autě nacpaném lidmi a někam jsme mířili. Není důležité kam. Důležitější je, že cesta neprobíhala, jak by měla. Neprobíhala ani tak, jak by mohl člověk čekat od řidiče byť průměrných schopností. A snad ani těch podprůměrných.
Neustále se něco kazilo a nakonec začaly prudce padat kroupy, tak obrovské, že nenechaly pochyb. Pokud auto neschováme, daleko už nedojedeme. Jenže když jsme po cestě zkoušeli různé přístřešky, jak to tak ve snu bývá tak i na soukromých pozemcích a i nějaké soukromé verandy, vždycky je kroupy děsivou silou prorazily a pokračovaly v terorizování našeho auta. A benzínka, již jsme zvolili jako poslední možnost, byla úplně plná. Ač přiznávám, ta konkrétní scéna pochází z reálného zážitku, když jsme vyjížděli na představení do Českého Krumlova, jeli jsme přes Volary a nedaleko nich nás chytilo krátké, ale tak prudké krupobití, že jsme museli zajet na benzínku, která se během několika minut naprosto zacpala auty. Přičemž nikdo netankoval, jenom neměli odvahu riskovat lak, střechu a zdraví.
Já už tehdy jako pozorovatel, a to ve snu, už ne v onom reálném zážitku, věděla, že to způsobuje cosi, co nás chce dohnat na určité místo, ale jako účastník, protože jsem byla na obou pozicích a vše sledovala z obou pohledů, jsem netušila nic. A to ani ostatní, takže nás ona neznámá síla opravdu přinutila dorazit do jednoho prázdného, dvoupatrového domu.
Tam nejdřív všechno působilo celkem v pořádku. Schovali jsme se a... jako doma. On totiž sice byl prázdný, avšak vybavený a udržovaný. Ovšem také se tam objevil, nevím, zda byl jedním z nás nebo už v něm čekal, muž. Brouk v podobě muže. Ale nenechte se mýlit, žádný Edgar s povislou kůží. Na první a vlastně i druhý, třetí a padesátý pohled normální chlap, jen se "shnilým jádrem". Tak shnilým, že hezky po hmyzácku začal útočit na některé příchozí, tedy plivat na ně hmyzí sajrajt, jenž se po kontaktu s kůží začal chovat jako kyselina. Jako v Mouše. A zkuste si cáknout kyselinu do obličeje. Ten pohled na někoho, komu se bílý sliz zažírá do kůže a rozpouští mu ji i s masem, si pamatuju doteď.
My ostatní, zatím nezasažení, samozřejmě jen tak nestáli jako tydýti a nečekali, ale pokusili jsme se proti němu zasáhnout. Po pár zoufalých chvilkách a úvahách, jak moc to bude bolet, až prohrajeme, se nám ho povedlo omráčit, svázat, zabalit do prostěradla a oblepit izolepou. Klasické zneškodnění pachatele při činu, ne? A protože těmhle typům se nedá věřit ani v bezvědomí, chtěli jsme to zakončit starým dobrým suchej tam, rudej ven, neboli rozbitím hlavy.
Tady však přichází to nejdivnější. Neměli jsme žádné zbraně, tak jsme použili cokoli, co bylo po ruce. Paličku, váleček, kladivo, i dupání. Jenže ono to nešlo! Jako by jeho hlava byla nerozbitná! Poddajná a na dotek lidská, ale jinak snad... s geny Luka Cage. Sama jsem to zkoušela, dupala jsem mu na ni plnou vahou a nic. Ani se nehnul. A pak nás navíc někdo zradil, snad nějaký blázen doufající v... co vůbec? Ve chvíli neopatrnosti, když už se Brouk Needgar probíral, mu pomohl z pout (já říkala, že mu máme tou izolačkou slepit i čelisti k sobě, ne, neposlechli jste, vaše vina) a teror pokračoval. S tím, že teď už se asi ani nedalo nic dělat, jenom rychle najít způsob, jak to skončit dřív, než s hmyzáckou kyselinou v xichtě.
Žádné komentáře:
Okomentovat