Originální název: Lassie Come-Home
Rok vydání: 1938
Český překlad: 1959
Tuto knihu jsem dostala v dětství a od té doby ji přečetla dvakrát nebo třikrát, protože hlavní postavou byl pes a mě příběhy o zvířatech nikdy nebraly. Na druhou stranu je velice krátká, kdykoli se podívám na přebal, vzpomenu si na obrázek, jenž mi do památníku nakreslila hodně oblíbená třídní učitelka z prvního stupně, a teď, když jsem ji pro připomenutí četla znovu, stihla jsem to za jedno dopoledne. Ač mě v dětství nebavila zrovna nejvíc, dokázala jsem se do ní znovu začíst a užívat si to, jen se teď hlavně na začátek dívám docela jinýma očima a jasně vidím, co jsem tehdy přehlížela, protože je určená právě pro dětské oči.
V rodině Sama Carraclougha z hornické vesničky v Yorkshire nastaly zlé časy, protože zavřeli důl a Sam přišel o práci. Bez ohledu na to, jak moc milovali svou překrásnou kolii Lassie, tedy museli přijmout nabídku vévody s velkým psincem a fenku mu prodat, což nejvíc zdrtilo dvanáctiletého Joea, který s Lassie vyrůstal. A nebyli to jen oni, kdo se musel náhle vypořádat s novými poměry a s absencí někoho drahého. Ani Lassie se její nový domov nelíbil. Často utíkala, aby každý den čekala na Joea u školy.
Jenže to ve skutečnosti nepomáhalo nikomu. Carracloughovým její útěky jen víc ubližovaly, protože věděli, že jim už nepatří a nemůže se vracet, a vévoda by ji zase rád připravoval na výstavy a chtěl by, aby si u něj konečně zvykla. Tak ji odvezl na své 600 kilometrů vzdálené skotské panství, kde Lassie dostávala všechnu představitelnou péči a dokonce i pravidelné dlouhé procházky. Jenže jak se na jedné takové procházce přiblíží čtvrtá hodina, v ní se opět probudí touha jít za Joem ke škole. Ke škole na opačném konci Británie, o čemž takový pes nemá nejmenší tušení, a tak se vydává na cestu, která bude stejně neuvěřitelná jako dlouhá a kterou snad ani podle zdravého úsudku nemůže sama nikdy zvládnout.
Mně se ta její cesta líbila. Příjemně se četla a bylo znát, jak moc dobře autor rozumí psům, na což upozorňuje i přebal. Číst o tom, jak pes vnímá různé překážky, jak se cvičená kolie, která se o sebe nikdy nemusela starat, učí přežít v divočině, jak se chová k různým lidem a jak probíhá jejich různě dlouhý střet, i jak trpí, když onemocní nebo se zraní, mě bavilo. Úsek s Rowliem a Bambulkou a jejich neveselý konec se zase jednoho hodně dotkne. A i když podáno trochu dětsky, pořád se člověk může dozvědět pár zajímavých věcí. Ať už o psech nebo o skotské a severoanglické krajině.
Přes co jsem se ale jako dítě přenesla bez pozastavení a přes co jsem se teď těžce prokousávala, protože dřív jsem se na to dívala právě z pohledu Joea, byl začátek těsně po prodání Lassie. Velmi mě rozčiloval přístup rodičů. Ani se neobtěžovali Joeovi vysvětlit, proč Lassie prodali, jen na něj křičeli, že je pryč, je prodaná a hotovo. Neobtěžovali se mu vysvětlit, že nemají peníze, naopak jsem se vážně musela smát, když Sam prohlásil, že se teď mají jinak ne proto, že on nemá práci, ale proto, že jsou "jiný časy". Jen se sami chovali nevyspěle, třeba když měl Joe ve své nevědomosti nějakou narážku. A vysvětlení autora o drsných lidech severní Anglie neberu. Tohle nebyli drsní lidé, tohle bylo nezvládnuté rodičovství, kdy by mnohem víc svého syna chránili před dospělými problémy, kdyby mu poodhalili, co se děje, místo toho, aby na něj v té samé snaze jen štěkali, ať konečně zavře zobák.
Pravda, psa jsem nikdy neměla a nedovedu si představit, že bych byla tak děsivě emočně závislá na zvířeti, proto to, co tam předváděli, považuji za přehnané a dětinské a naprosto chápu jen zmatenost Joea. A asi to bylo zjednodušeno pro děti a i charaktery dospělých úmyslně zdětštělé. Ale když po Lassie sáhnu v mém věku, jsou mi hlavní lidské postavy velice protivné. Takže zatímco autor nepochybně rozumí psům, zná Británii a zvěčnil obojí v nesmrtelném a dobrém příběhu, jenž má tempo, nezdržuje se zbytečnostmi a nemá tak čím nudit, lidi minimálně nezvolil takové, jaké bych snesla. I když Rowlie a starý pár, který o Lassie pár týdnů pečoval, zase vypadali sympaticky. Není to však chyba, nechci kvůli tomu knížku shodit. Spíš prostě zapadne mezi ty, co mi budou ležet na poličce, ale už nebudou přímo pro mě.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat