15.3.17

Kruhy

Originální název: Rings
Země: USA
Rok: 2017

Stejně jako předchozí dva filmy anoncuje i tento, že k němu existuje knižní předloha od Kodžiho Suzukiho, ale nenechte se zmást. Tyto adaptace včetně nejnovějších Kruhů s ní nemají mnoho společného a s jejími pokračováními už vůbec nic. Žijí si vlastním životem, vypráví vlastní příběh, mají dokonce vlastního nadpřirozeného "záporáka" s vlastní historií (Sadako byla něco trochu jiného než Samara) a proto nemám tohle neustálé spojování ráda. Jako samostatné dílo se mi ale předchozí filmy líbily. Udržel si i tento příčku? 
Jeho základ si ji udržel. Respektive opět šlo o kazetu se sérií podivných snímků, po jejímž zhlédnutí zazvonil telefon, v němž mu dívčí hlas oznámil posledních sedm dní. A po sedmi dnech se z televize nebo počítače prodral děsivý přízrak a dotyčný zemřel. Bez ohledu na to, že se s touto smrtící epidemií pokusila v předchozích dvou filmech skoncovat Rachel se synem, stalo se to po jedenácti letech chlapci v letadle a po dalších dvou, když onu kazetu mezi jeho prodávanou veteší objevil vysokoškolský profesor, začala se "kletba" nebo "virus", který to byl v předloze, šířit znovu.
Onen profesor totiž podcenil moc kazety a rozhodl se s ní dokázat existenci posmrtného života. Rozjel štafetu smrti, kdy nechal několik studentů kazetu zhlédnout a poté jim zajišťoval "náhradníky", kterým záznam překopírovali, pustili a hrozby úmrtí se tím zbavili. Tak se do všeho zamotali i Holt a jeho přítelkyně Julia. Jedna z Holtových kolegyň totiž nesehnala včas náhradníka a skončila mrtvá, čímž všem ostatním ukázala, do jak děsivého problému se dostali. A když to celé zjistila Julia, okamžitě se rozhodla stát Holtovým náhradníkem, ale místo toho, aby pak jen přesunula kletbu ze sebe na někoho dalšího, rozhodla se přijít všemu na kloub. Zjistit, co scény z kazety znamenají, jak vznikly a jak by mohla vraždící přízrak zastavit.
Samotné jí však nemilosrdně odtikávaly hodiny a navzdory vizím, jež ji náhle přepadaly, a přesvědčení, že právě ji si Samara, dívka, jejíž vražda celý řetězec spustila, vybrala, aby odhalila její příběh a potrestala ty, kteří jí stále ještě nedají spát, hrozilo, že zklame. Při zarputilém následování stop totiž odmítala, že by mohly naznačovat něco jiného, než jak si je vykládala, a to by ji mohlo ve chvíli, kdy dojede do Samařina rodného města, tváří v tvář jejímu otci, svést k nečekanému konci.
To nezní zase tak originálně. Motiv "jít po stopě, být přesvědčený, jak pomáhám, a najednou bum" se objevuje ve spoustě filmů. Výjimečnost tohoto se odvozuje hlavně od faktu, že se tváří jako pokračování Kruhu (tedy ono jím skoro je), v němž se také hlavní hrdinka Rachel pokusila s "kletbou" skoncovat, také našla Samařino tělo (v Kruzích patrně pohřbené právě po tomto nálezu v Kruhu), ale zrovna to moc nevyšlo, protože špatně pochopila vodítka. Akorát v Kruzích hlavní postavou není Rachel ani třeba dospělý Aiden (což by se mi líbilo), ale dva čerství vysokoškoláci. To mě taky hned na začátku vyděsilo. Ovšem nakonec nešlo o vadu. Bez nějaké erotiky, v hororech už otravné a degradující, se neobešli, avšak nepřišla stejně tak otravná hysterie a oba nakonec postupovali docela "řádně dospěle".
Tedy do chvíle, kdy jsem se pokusila jejich cestu logicky odůvodnit. Nechápala jsem, na základě čeho postupovali. Najednou začali jezdit z místa na místo, hlavně kvůli nejasným vizím, vždycky věděli, co to znamená, kam se podívat, na který pozemek jít, nebo na ně alespoň vybafl ten správný článek ve starých novinách nebo pamětník. I na tohle by se snad dalo říct, že kdo chce u sledování filmu vypnout přemýšlení, nemusí mít problém. Stačí, že jejich nálezy je posouvaly dál. Můj problém však postupuje ještě dál. Část filmu je tyhle objevy posouvaly za přízrakem dívky Evelyn a krkolomným zjišťováním, co je zač. Přitom už v Kruhu 2 divák všechno tohle zjistil. Evelyn tam dokonce vystupovala naprosto živá a část svého příběhu řekla. Tu část z Kruhů si pak zjevně autoři domysleli na koleně, protože by mě celkem zajímalo, jak se dostala ze situace, kdy ji kněz držel těhotnou ve sklepě, do ústavu, stále těhotná a nikdo v jejím rodném městě to neví. A jak je možné, že se v něm zjevuje její o mnoho let mladší duch. Nebo proč původně tvrdila, že otcem je monstrum z moří, když to byl jen tlustej perverzák. (Připomínal jí mrože?)
Stejně nešťastné bylo i koncipování cesty za Samařiným tělem, jehož řádné "vysvobození" mělo být spásou, přes odhalení příběhu jejího rodiče, tady biologického otce. Už v prvním Kruhu jsme totiž sledovali tuto cestu s odhalením příběhu adoptivní matky, v druhém Kruhu příběhu biologické matky... kdybychom také neviděli dost nezapomenutelnou scénu sebevraždy jejího adoptivního otce, začala bych se bát, že máme námět na "čtyřku"! Zkrátka to tu celé už v jisté formě bylo.
Další problém mám i s výkonem herečky Julie. Je sympatická, ovšem ve scéně, kdy konfrontovala bývalého kněze (kdo v něm poznal Fiska z Daredevila, Edgara z MIB či toho cvoka z Cely?! Ten chlap je mužem tisíce tváří nebo rovnou Mužem bez tváře!) a vše spělo k vyvrcholení, jí to nepomohlo. Nepochopila jsem, zda ona pochopila, kdo to je. Ale ať to bylo jakkoli, sledovala ho, jak vytahuje kněžské pomůcky, ruce zatíná do pěsti, jeho mluva a intonace značí nárůst vzteku a agrese, každý už cítil, že každou chvíli brutálně vyletí, ale ona seděla, zírala, a tvářila se, že jí zamrzly poslední zbytky mozku. V tu chvíli byl její obličej opravdu totálně a nevhodně prázdný. Haló, prober se!
Bylo na Kruzích vůbec něco dobré? Když nad tím přemýšlím, zaujala mě skutečnost, že "kletba" se šířila dál jen proto, že ji profesor vzal jako hloupý experiment, a pak už nešla zastavit. Leda by se několik lidí obětovalo, což asi pochopitelně nelze od mnoha očekávat. Zvlášť, když jde o mladé studenty. A ač je to jen zopakování Rachelina příběhu, líbilo se mi, jak si hlavní postava myslela, že Samara chce pomoct, a v tomto duchu vedla film a pátrání. Jenže se pletla a cena byla dokonce vyšší než v původních filmech.
A moje poslední poznámka se už netýká tak docela děje, i když mě díky němu napadla. Vždycky totiž protáčím oči, když máme záhadu nebo tragickou událost halící celé město a nikdo, vůbec nikdo o tom nechce mluvit, byť se to stalo třeba už před třiceti lety. Tohle si v realitě nedokážu představit. Musí to fungovat jen pro potřebu, aby to fungovalo. Minimálně pamětníci, kterých se to osobně nedotklo, by určitě drbali. A mnozí rádi. I kdyby došlo k brutální krvavé řeži, po níž by v rodinném domě ležela zmasakrovaná těla čtyř dětí, tak by lidé drbali. Třeba potichu, ale o to víc. Většina lidí je celá hr být středem pozornosti a moci sdělit něco nového. A čím děsivější, tím lepší. Ovšem ve filmech mají vždycky místní "hubu na zámek" a "hrozně se bojí mluvit o neštěstí z doby před sto lety, které "tu stále obchází". Z pohledu opravdové atmosféry vesnic a malých měst to moc smyslu nedává a umělecké vidění je fakt mimo.

Foto: ČSFD

Mé hodnocení:



Žádné komentáře:

Okomentovat