Jít bych šel, zabít bych zabil

Aneb zvláštní úkaz, možná bych už mohla říct fenomén, kdy lidé z nějakého důvodu cpou do věty dvě slovesa, respektive zkouší scuknout souvětí do věty jednoduché, aniž by tento problém odstranili. Protože čím nejlépe začít nový den? Samozřejmě poučováním, co děláte blbě.

Bohužel, k tomuhle nemám žádnou pomůcku ani pravidlo a vlastně ani logické vysvětlení. Protože kdo logicky nevidí, že jeho věty nedávají smysl, tomu můžu přinést jen následující horu příkladů. A přání, aby si zapamatoval, že infinitiv sám o sobě může být jednou větou a může se vyskytnout i v souvětí, ale musí mít kontext, musí být něčím rozvitý, být součástí přísudku, ne přísudkem samotným, nebo fungovat jako odpověď.

"Cos říkal, že bude?"

"Pršet. A zítra sněžit."

Takhle to smysl má.

Naopak věta "Jít bych šel" nemá smysl žádný. Leda "Jíst bych šel". Šel bych dělat něco. Ale ne šel bych dělat chůzi. A tak je to s úplně každou variací na tento nesmysl.

"Odpovědět bych odpověděl". Odpověděl bych... odpovědět? Jako panu Odpovědět? Nebo znamená slovo odpovědět čas či místo? Jako zítra nebo doma? A co vůbec ta věta znamená? Nic. To až když řeknete přibližně toto:

"Odpovědět bych mohl, ale... Odpověděl bych, jenže... Kdybych mohl, odpověděl bych. Odpověděl bych, kdyby..."

To jste ale neřekli.

"Jíst bych jedl." No, tak ať ti ten pokrm nazvaný jíst chutná. Jen to neříkej v Británii. Přinesou ti kvasnice. V lepším případě. A nebo z toho udělej dvě věty jako normální člověk. "Jíst? Jedl bych. Ale kvasnice mi nejedou." Nebo prostě "Kvasnice bych nejedl."

Když však chcete obyčejně říct, že byste jedli, nebo odpověděli, nebo skočili z mostu, co takhle vytvořit normální podmiňovací způsob naprosto smysluplným "sloveso bych"? S tím, že za "sloveso" dosadíte nějaké sloveso ve správně vyčasovaném tvaru? Když tam totiž mrsknete infinivit, musíte dodat sloveso další, ale jiné, ne to samé, jen pozdě vyčasované. Chápeme?

Jediný případ, kdy se dá ten váš patvar použít, je nespisovné, protahované, toužebné a tak trochu zfetlé "Jíst... bych jedl... bych fakt jedl... mám takovej hlad...." Což jsem při psaní tohoto článku náhodou měla, ale ani tak to nezasáhlo kvalitu, která je možná trochu zmatená. Zkrátka jen vážně neexistuje pravidlo nebo poučka, snad kromě základní podstaty tvorby vět v našem jazyce. A exkurzi na první stupeň do prvních hodin mluvnice vám zařizovat nebudu.