Originální název: Ouija: Origin of Evil
Země: USA
Rok 2016
O prvním filmu Ouija, jemuž jsem se tu už věnovala, jsem neměla valné mínění. Byl velmi průměrný, očekávatelný, místy otravný, potěšil mě pouze rolí Lyn Shaye, velice sympatické dámy, která se tu ocitla na nečekané straně zla, a drobným překroucením toho, že pravda ležela úplně jinde, než k čemu se původně postavy dobraly. Napravil tento díl, tento prequel vysvětlující původ oněch duchů matky a dcery, můj dojem? Snad jen v tom ohledu, že jsem s ním neztratila žádný čas. Stihla jsem ho zhlédnout cestou autobusem z Budějovic domů místo toho, abych poslouchala hudbu a koukala z okna, takže jsem o nic nepřišla. Jinak mizérie.
Paní Zander před nedávnem ovdověla, a aby utáhla dům a dvě dcery, přivydělává si provozováním duchařských seancí. V pečlivě připraveném pokoji navazuje kontakt se zemřelými blízkými jejích klientů, kterým dovolí zeptat se na tři otázky, aby ulevili svému svědomí a dořešili věci, které nestihli za jejich života. Tedy tvrdí to. Ve skutečnosti si připravila důmyslný systém nachytávek, falešné přeludy, bouchání do stolu nebo do okna a pomocí pár psychologických triků a svých dcer vždycky všechny dostane tam, kde je potřebuje mít. Tvrdí sice, že psychicky pomáhá, ale především starší Paulině se to celé nelíbí. Navíc rozhodně nemůže pomoct sobě ani děvčatům truchlícím po otci.
Pak se ale stane populární desková hra ouija, pomocí které se údajně dá komunikovat s duchy, a paní Zander ji koupí jako další rekvizitu pro svou práci. Co však netuší, je, že tato deska funguje. A že když si s ní začne neopatrně hrát ona a pak i mladší Doris, a když se začnou dít podivné věci, není to její manžel, koho doopravdy kontaktovala. Je to něco mnohem zlověstnějšího.
Jenže zatím si stále myslí, že se stal úžasný zázrak, že Doris může vidět ducha otce, což dokazuje tím, že říká věci, které mohl vědět jen on. A nedá na varování učitele jejích dcer, otce Thomase, ani na Paulininy obavy. Jenomže pak se Doris začne chovat zle, začnou se kolem ní dít děsivé věci, hrůzu z ní mají spolužáci, které nutí provádět ošklivé věci, i její sestra, nakonec už ji paní Zander pro jistotu ani nenechá vycházet z domu. A ve chvíli, kdy konečně pochopí, že se Doris zmocnilo něco nebezpečnějšího, protože dům ve skutečnosti neobývá jen duch jejich otce, může být pozdě.
A vlastně pozdě bylo, už když film vznikal. Je totiž hrozně těžké si z něj cokoli pamatovat, snad jen kromě sympatického otce Thomase a stejně tak sympatické Pauliny. Zvlášť proto, že se děj odehrával v minulosti v sedmdesátkách, tomu odpovídalo i typické oblečení a účesy, které se mi líbily, a to se do paměti zaryje. Dál ještě scéna s oběšením a pár dalších "lekaček", především posedlé Doris na stropě, a jestli mě vůbec něco zaujalo nebo bavilo, tak asi Thomasovy názory (spolu s jeho triky na zmatení zlých entit, to bylo příjemné překvapení) a interakce Paulinina přítele s Doris, to působilo zábavně.
On také ten film o ničem dalším nebyl. Když shrnu jeho smysl, tak šlo o vysvětlení původu zla z filmu Ouija, kde se objevil právě duch paní Zander a Doris a i živá a stará Paulina a všichni zamotali tamějším teenagerům hlavu v tom, kdo je ten zlý. Jenže my v něm určitou odpověď nakonec našli taky. Postavy v Ouija zjistily, že tam straší paní Zander a Doris proto, že paní Zander začala používat Doris jako médium a té se chopily zlé entity. Bylo proto opravdu nutné, aby o tom, co v podstatě víme, vznikl celý nový film? Je nutné točit ke všemu prequely s vysvětlením vzniku zápletky, když se v nich neobjeví nic nového a ani to není zajímavé? Odpověď je zřejmá, ne však pro filmaře.
Vykoupením z této zbytečnosti by snad ještě mohlo být, byl-li by film opravdu strašidelný. Což nemusí znamenat mnoho snahy. Viděla jsem hororů tuny a obvykle se stále místy bojím i u mizerných filmů. I ty špatné ve mně zanechají onen nepříjemný pocit po setmění, když se pokouším usnout. Že se někdo dívá. Že na skříni sedí monstrum. Že se ozve sípavý dech. A je jedno, jestli se dívám večer nebo na etapy v průběhu zaneprázdněného dne. Tady ovšem nic. Vůbec nic. Dokonce ani zvukové efekty mi nerozpumpovaly srdce a ani těch nejděsivějších momentů se nebyl důvod bát. Ubíjející nuda dostala i je. Jaký smysl pak má takový film? Bez ohledu na sympatie nebo roztomilost postav ho postrádá. I když... možná by se mohl líbit expertům, jež na čas odrovná i baf za zády. Chtějí-li se bát. Nikdo jiný nebude.
Foto: ČSFD
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat