Mateřský instinkt

Originální název: A Mother's Nightmare

Země: Kanada, USA

Rok: 2012

Název tohoto televizního filmu je poměrně nevhodně přeložený a možná i trošku zavádějící. Ano, ukazuje opravdovou matčinu noční můru, ovšem mám pocit, že se celou dobu soustředí právě na ni, tedy na život jejího syna, středobodem rozhodně není matka, a spíš než noční můru téhle matky ukazuje takovou, jíž se může bát každá. Často je i kritizován a já chápu proč. Ovšem ve mně zanechal hodně. A vzhledem k tomu, že není určen pro stříbrná plátna, mu promíjím sem tam nějakou nereálnost a vůbec celkové komorní ladění. Emoce to víc než vynahradí.

O tom, že film existuje, jsem se před časem dozvěděla od kamarádky proto, že hlavního hrdinu v něm hraje Grant Gustin neboli seriálový Flash. Herec už na pohled strašně roztomilý a ve svých rolích ještě roztomilejší. I tady byl Grant, tedy Chris, roztomilý kluk. Šestnáctiletý středoškolák žijící jen se starostlivou matkou, jehož otec se drží stranou od nich i od alkoholu, který jejich rodinu rozvrátil. Žil si ale dobře až do nedávna, kdy prodělal svůj první rozchod a ten ho natolik sebral, že skončil v depresích. Začaly mu tak problémy ve škole a ve sportovním družstvu, do čehož se měl teď za pomoci matky zase znovu dostat a všechno si urovnat. Ve stejné chvíli však do školy nastoupila Vanessa, která se do města přestěhovala proto, že ji přidělili do nové pěstounské rodiny. V té dřívější se stal tragický incident - její přítel spáchal sebevraždu, jeho rodina ji z toho obviňovala a stát se rozhodl ji přesunout. A Chris, velmi podobný jejímu bývalému, ji ihned zaujal.

Jenže typické roztomilé dobrodružství se nekonalo. Vanessa využila jeho depresivního rozpoložení a on se do ní zamiloval až po uši. Trávili spolu každou přestávku, chodili spolu ven po škole, když se jí zachtělo, neváhali jít dokonce za školu. Zbláznil se do ní tak, že ho vždycky přiměla udělat, co chtěla ona, bez ohledu na něj. Prosby Chrisovy matky Maddie, jakmile se z takového chování stalo pravidlo, nepomáhaly. Chris znovu začal ignorovat tréninky, takže ho vyhodili z družstva, nechával Vanessu přespávat u sebe doma, opíjel se s ní a na jakoukoli kritiku reagoval silně podrážděně, aniž by si připustil, že tady něco opravdu nehraje.

Maddie sice chápala, že chlapec v pubertě se začne měnit, jenže na Vanesse se jí pořád něco nezdálo a hlavně neschvalovala, jak Chrise táhla pryč od veškerého dalšího života. Také jí přišlo zvláštní, že by se o ni její pěstounská rodina nezajímala, že by jí brali klíče a zamykali ji venku, nebo že by ji nikdy nemohli vyzvednout, jak jí Vanessa tvrdila. A když jednou zjistila číslo k Vanesse domů, potvrdila si, že její instinkt nelhal. Dle Vanessiny verze žila se svými pěstounskými rodiči od deseti let, protože si její biologická matka nemohla dovolit dvě děti, tak se staršího zbavila a teď kdesi žije s malým Kylem. Podle pěstounů u nich dívka žila měsíc, její složky z předchozích domovů pro ně byly nedostupné a v podstatě nic o ní nevěděli. Krom toho, že její matka je dávno mrtvá a žádného bratra Kyla nemá.

Maddie tak za pomoci svého bývalého manžela rozjela vlastní pátrání po Vanessině minulosti a rychle objevila, že jde o patologickou lhářku s celou řadou problémů. Chris alespoň zareagoval na incident se smrtí Vanessina bývalého a pokusil se s Vanessou rozejít, jenže ta mu jen ztropila žárlivé scény, ještě hlouběji do něj zaťala drápy, a když se Maddie rozhodla fyzicky zakročit, přistoupila k nejhanebnější zbrani, obvinila ho ze znásilnění. A ani tehdy její manipulace s Chrisem nekončila. Nehodlala ho totiž nechat jí. Neustále ho přitahovala zpátky k sobě, a to proto, že se ho chystala přimět definitivně jí dokázat, jak ji miluje. Stejně, jak Maddie zjistila, to přiměla udělat Kyla, onoho mrtvého chlapce, a před ním ještě další. Jenže nezjistila to až příliš pozdě? Vanessa je skutečný blázen a nelze odhadnout, kdy si usmyslí, že je čas jít.

Asi se vám to teď zdá celé poměrně rychlé. Ono to totiž rychlé je. V podstatě v minutě, kdy se Vanessa objeví ve škole, skočí po Chrisovi a už ho nepustí. Okamžitě se mu vnutí, začne ho kontrolovat a přiměje ho podřídit se její vůli. Taky mi to přišlo podivné a chápu kritiky, že to vypadá nereálně. Prostě příliš bleskově. Jenže když se ukázalo, co je zač, smířila jsem se s tím. Nebyla klasickým vztahovým manipulátorem, jenž se přerodí do domácího násilníka. Nepostupovala podle žádného vzorce, nestupňovala svůj vliv. Ona trvale žila v módu plné polní. Navíc Chris nebyl její první oběť a ona dokonale věděla, jak všeho dosáhnout, aniž by u něj vzbudila podezření. A on byl jen šestnáctiletý kluk, který před ní měl jediný vztah, z něhož se sotva vzpamatoval, a tak hledal jakoukoli náplast. Že proto absolutně ztratí hlavu a udělá cokoli, co mu krásná holka, jež na něj vybalí úsměvy, lichotky, sex a slzy, řekne, tomu věřím. To není úplně nereálné. Byl prostě moc naivní a manipulovatelný. I když uznávám, že volnější a třeba delší začátek by působil lépe.

Na druhou stranu, velice příjemně mě překvapili "dospělí", a to Maddie, ve výsledku i ředitelka školy a policie. Líbilo se mi, že Maddie hystericky nekřičela a nezakazovala, když Chris začal flákat povinnosti a když ho Vanessa prakticky odtáhla pryč. Líbilo se mi, že začala hledat racionální důvody pro to, jak se dívka chová, a že místo nesmyslných a nefunkčních konfrontací šla po stopách. A ředitelka a policie pak překvapili po údajném znásilnění. Samozřejmě jsme viděli policistu, jak na Chrise vyjel, že podle něj prostě žárlil, tak nebohou chudinku povalil na zem a znáte to. Takoví jsou. Ovšem detektivka vyšetřující Chrisovo napadení byla profesionální a vůbec se na něj nedívala skrz prsty, detektiv, jenž dostal na starost samotné znásilnění, byl otevřený možnostem a nakonec sám přišel s pochybnostmi a opravdu se tomu věnoval, ne že jen uvěřil slzám, ředitelka též zachovala profesionální tvář a nepokusila se "doporučit", aby se Chris neukazoval ve škole a tak dál.

Za to jsem opravdu ráda, protože jinak film perfektně ukázal, jak falešné obvinění ze znásilnění ničí život. A to extrémní formou. Když se celá škola otočila ke Chrisovi zády a pomlouvala ho, když mu nechtěli věřit kamarádi, když mu chodily výhružné e-maily, to byla jedna věc. Ale když ho Vanessa doopravdy přesvědčila, že to asi udělal, bylo mi ho strašně líto. Nejen, že ho v tu chvíli zruinovala navenek, ale i vnitřně, protože začal pohrdat sám sebou, nenávidět se a myslet si, že se zachoval jako jeho opilý otec, což byl důvod, proč šli s matkou od sebe.

Proto je asi trochu zarážející, a to už mi zase tolik realistické nepřijde, že i po tomhle se opět nechal Vanessou svést a vmanévrovat do poslední fáze jejího plánu. Jenže to už bylo všem úplně jasné, co chystá, divákům i Maddie, která celou dobu věřila v jeho nevinu, a tak se rozjela promluvit se sociálkou a předchozími Vanessinými pečovateli, a já měla nervy tak napnuté, že mi to moc nevadilo. Až doslova do posledních minut jsem sledovala, jak Vanesse vše vychází a jak za to Chris platí a ji jsem strašně nenáviděla. Ani skutečnost, že už se narodila s psychickou poruchou a odchod otce a smrt matky ji jen prohloubila, mou nenávist nemírnila. Nešlo k ní cítit sympatie, jako se nešlo zbavit nervozity a strachu o Chrise. Nebo jako nešlo přestat zírat, čeho všeho jsou lidé schopni a jak snadno lze někoho přivést do hrobu.

Opravdu, jsem zvyklá na horory, kde by tento námět taky mohl fungovat, ukázalo-li by se víc krve. Jsem zvyklá na válečná dramata. Měla jsem období sledování filmů a dokumentů z vyhlazovacích táborů. Vážná soukromá dramata nejsou mým neoblíbeným tématem. Zvláště ta podobného typu. Ovšem musím uznat, že takto hlubokou stopu ve mně nechá málokteré navzdory všem vadám.

(Omlouvám se za kvalitu, lepší jsem nenašla.)

Foto: Ann Taylor

Mé hodnocení: