Originální název: Don't Be Afraid of the Dark
Země: USA
Rok: 2010
Hlavní hrdinka hororu Sally je asi dvanáctileté děvče, jejíž matka jí věnuje až přespřílišnou péči, dopuje ji léky i vitamíny a snaží se, aby se jí nikdy nic nestalo. A sama je dost labilní. Jenže poté musí jít Sally bydlet ke svému otci a jeho přítelkyni Kim. Ti dva se navíc stěhují do starého velkého domu, který je třeba zvelebit a prodat - dříve patřil podivínskému umělci, který beze stopy zmizel, a teď je dlouho opuštěný i s rozlehlými pozemky. Sallyin otec se do prodeje velmi zažere a Kim se snaží seč může dům vylepšit. A Sally je nešťastná, protože ani jednoho nemá ráda a nemá ani žádné přátele. Je stále sama, na což není kvůli matce zvyklá. Pak se ale ve tmě najednou ozvou hlasy, jež ji osloví a přemlouvají, aby se stali přáteli. Sally se snaží zjistit, kdo to k ní mluví, a stále ji něco táhne k zamřížovanému otvoru na popel ve sklepě, aniž by tušila, jaké zlo se v něm skrývá.
Bohužel až příliš pozdě zjistí, že ta děsivá stvoření, kterých jsou stovky, nechtějí být kamarádi, ale chtějí ji k něčemu úplně jinému. Jsou to dávná monstra živící se lidskými kostmi, zvláštní slabost mají pro dětské zuby a jediné, co jim může uškodit, je světlo. A už zase mají hlad. A i když se Sally podaří dokázat Kim, že jim tu hrozí nebezpečí a naklonit si ji na svou stranu, monstra se nevzdávají a touží po lidské oběti. Teror na všech obyvatelích se stupňuje a blíží se chvíle, kdy už nebude možné se bránit.
Film mě zaujal hlavně díky tomu, že my, jakožto diváci, prakticky od začátku víme, co jsou ta neznámá monstra zač a hlavní postava se to dozví také brzy. Na rozdíl od ostatních hororů se tedy nesnaží tři čtvrtě filmu zjistit, co ji ohrožuje, ale bojuje s konkrétním a nebezpečným nepřítelem, který je sice maličký, ale krvelačný, dravý a jsou jich stovky. Navíc jsou vynalézaví a dělají co můžou. Pomalu to vypadá, že není naděje na záchranu.
Samozřejmě nechybí obvyklé klišé - otec, který nevěří žádným povídačkám, Sally zavolá psychologa, a matka, v tomhle případě tedy nevlastní, která se nakonec postaví na její stranu, sama pochopí, co se děje, ale otce nedokáže přesvědčit, dokud i on sám není napaden.
Bohužel, hodnocení filmu i něco snižuje, a to fakt, že prakticky celou dobu se odehrávají stejné scény. Sally je v nějakém pokoji, najednou zhasne či zatemní světlo, objeví se monstra a snaží se ji zabít. A Sally se snaží najít nějaký zdroj světla, kterým by se mohla bránit. A tak je to až do konce. Nicméně finále už zase zvedá úroveň trochu výš. Tak, jak správný horor má, nedopadne ani tenhle moc dobře a při tom, co se stane jedné z postav, člověka zamrazí. Tolik ke scénáři.
A co do ztvárnění těch zrůd, nemám co vytknout. Připomínají mi zmutované krysy, ale jsou určitě vhodně vyobrazené. I Sally je skvělá a líbí se mi, že do její role neobsadili roztomilou culíkatou holčičkou s milým úsměvem. Jediná "technická" věc, která mi nesedí, je snad jen název. Když jsem slyšela Nebojte se tmy, představovala jsem si film, který bude pojednávat o tom, že ve tmě není žádné nebezpečí, nebo naopak, že cosi bude útočit za světla a tma nebude nebezpečná. Bylo to ale právě úplně obráceně a proto mi to přijde trochu zavádějící.
Foto: ČSFD
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat