David Langercrantz - Muž, který hledal svůj stín

Originální název: Mannen som sökte sin skugga
Rok vydání: 2017
Český překlad: 2017

Tuto knihu jsem kupovala s rozpaky, protože předchozí "pokračování Milénia" v rukou tohoto autora nedopadlo dobře. Je naštěstí o mnoho lepší. Alespoň nějakou dobu. Přestože se naprosto odvrátil od tématu Milénia, tedy Lisbeth v hlavní roli, stejně jako nebezpečí, která hrozí jí a jiným ženám proto, že se některé skupiny rozhodly je zneužívat, nebo je prostě nenávidí, tu až na okrajový případ téměř odpadlo pryč. Však muž, který hledá svůj stín, již není dívka stíhaná systémem v podstatě proto, že je dívka bez moci, že?

Onen muž je bohatý Leo Mannheimer, jenž se poslední dobou chová velice divně. Vedle toho je Lisbeth na krátkou dobu ve vězení kvůli událostem z minulého dílu - mařila svým pátráním vyšetřování vraždy Franse Baldera. Je to jen na chvíli, osobně se jí ani netýká, že kontrolu tam prakticky převzala mafiánka Benita. Pouze se rozhodla Benitě nedovolit nadále týrat ubohou Fáriu Kází. Ale znepokojilo ji něco jiného. Jejímu starému opatrovníkovi Holgeru Palmgrenovi se dostaly do rukou dokumenty z jejího dětství, mezi nimi i o neúspěšném pokusu odebrat ji z matčiny péče. Tehdy si Lisbeth myslela, že jde o opatření sociálky, ale co když to všechno bylo jinak?

Lisbeth do všeho zapojí i svého známého novináře Mikaela Blomkvista, poskytne mu vodítka, pár jmen a své vzpomínky a pomalu se začne rozplétat dávná historie Registru pro výzkum dědičnosti a prostředí a ukazovat se, že jejich výzkum zahrnující i Lisbeth nebyl tak nevinný, jak se z názvu může zdát. Vyžadoval neetické postupy, kterým se Lisbeth naštěstí vyhnula, ale jimž za oběť padli právě Leo Mannheimer a jistý Dan Brody. A čím hlouběji se Mikael noří do příběhu i do Leova soukromí, tím méně hodlá mlčet. Samozřejmě, čím blíž se čmuchalové jako Mikael a později i policie dostávají, tím větší potřebu jednat mají i aktéři dávných zločinů. Přičemž se neštítí ničeho. Ani vraždy. Čímž se vracíme ke známému kolotoči skrývání, šifrované komunikace, hackování, slídění po informacích a závodů s časem. O to víc, když se na scénu vrátí i pomstychtivá Benita a Fária utlačovaná teď svou extremistickou rodinou, neboť Lisbeth stále nedokáže vystát, když se někomu děje příkoří.

Opravdu jde o výrazně lepší počin než předchozí. Tato kniha se četla hodně rychle, ubíhala rychle, měla tempo, byla srozumitelná. Vlastně se v ní všechno hodně rychle vysvětlovalo a i problém s Registrem, dvojčaty a Leem a Danem byl jasný skoro od začátku. Mikaelovi i čtenářům. Stále však zůstávalo dost věcí zahalených nejasnostmi a čtenář hltal stránky, aby zjistil víc. Nebylo zde ani mnoho akčních scén neustále opakovaných dokola, přičemž ty "akční" nebyly o akci samotné, jako spíš o napětí a vzteku, že se to stalo a že to zloduch provedl. 

Na druhou stranu jsem se začítala dál a dál, už jsem byla skoro ve dvou třetinách knihy, a stále to působilo jako úvod. Rozjezd. Že to jde tak hrozně hladce, že pořádný start musí teprve přijít. Jenže se to nestalo, hrozně hladce a skoro poklidně šlo všechno celou dobu. Samozřejmě události nebyly poklidné, ale atmosféra tak působila. Příliš popisně. Když se totiž dostalo k finálním a nejhorším střetům, přišly náhle. Bez vybudované atmosféry. Bez napětí. Bez obav, jak to dopadne. Vymyká se jen vražda Holgera, která je opravdu skvěle napsaná, ale jinak bylo všechno dost... suché. Chyběl pocit paniky, chyběly skutečné obavy o životy a nejvíc mě to asi zarazilo ve chvíli, kdy Benita s Kázíovými unesla Lisbeth. Přišlo to najednou, neustále to bylo přerušované scénami s Bublanskim, Mikaelem a dokonce minulostí a nefungovalo to. A když k tomu přičtu neskutečně divnou scénu Dan, Leo, jed a les, kde mělo jít o život ještě víc, kde Dan popisoval, jak byl neustále strachy bez sebe, ale pro čtenáře se to táhlo a necítil z toho nic, není to dobré.

Škoda je i příběhu Fárii. Skvěle by působil samostatně jako hlavní zápletka. Jeho prostřednictvím by se Lisbeth dostala mnohem víc do popředí. Znovu by šlo o dívku, kterou nenávidí muži, tentokrát proto, že podlehli extremismu, ženy nenávidí ze základu svého náboženství, a kolotoč kolem nich by se mi líbil. Ostatně i Lisbeth se na chvíli vrhla do pátrání v tomto případě, souběžně probíhal s hlavní linií a  byl dobře a zajímavě napsaný. Jenže jen na okraj. Skoro jen proto, aby Fáriini bratři mohli spolu s Benitou unést Lisbeth a nebyli jen náhodnými poskoky. Celý případ totiž Lisbeth vyřešila během jednoho odpoledne, do odhalování Registru se v podstatě vůbec nepletla s výjimkou závěru a těch pár útržků z Fáriiných vzpomínek, které děj přerušovaly, vlastně dělaly jen to. Přerušovaly. 

Lisbeth tak opět nebyla ani zdaleka hlavní postavou, málokdy se jí čtenář dostal do hlavy, její slavné konsekvenční analýzy se vynechávaly a celá Fária dohromady s tématem pokusů na dvojčatech a Registrem skřípala, protože tyto příběhy byly o něčem úplně, ale úplně jiném. Měly být v samostatných knížkách. Pak bych dala plný počet, protože zápletky jsou to kvalitní. Jen provedení má mouchy.

Mé hodnocení: