Jozef Karika - Trhlina

Originální název: Trhlina
Rok vydání: 2016
Český překlad: 2016

Tuto knihu jsem si stejně jako předchozí původně koupila k narozeninám a nechala ji až k Vánocům. A vlastně jsem ji okukovala už dlouho, protože byla inzerovaná jako slovenská bomba. Nebudu lhát, čekala jsem něco jiného. Ale nebudu lhát ani dál, tohle se mi líbilo taky. 

Hlavní postavou je údajně reálný Igor ze Žiliny. Má to být přepis nahrávek jeho příběhu, který autor zaznamenal během několika schůzek, a Igor tvrdí, že tak se celá věc skutečně odehrála, i když mu to nikdo nebude věřit. Jako nezaměstnaný absolvent skončil "u lopaty" při vyklízení starého ústavu a našel trezor se záznamy o pacientovi, jenž měl ve 30. letech na tři měsíce zmizet v pohoří Tribeč a zažít něco, co naprosto rozložilo jeho psychiku.  Zároveň byl Igor blogger, takže z těchto materiálů udělal článek a tím vše rozjel. Našel další zdroje, podle kterých se v Tribeči záhadně vypařilo víc lidí, většina se už nenašla, kdo ano, měl stejné následky, a nedávalo smysl, že se ztráceli na přehledných úsecích a ve stejném ročním období. K tomu se mu ozval David, že celý příběh je hoax, on Tribeč zná a nic se tam neděje, a Andrej, že jde o typické úkazy náhlých zmizení známých v ezoterických kruzích. Igor nejdřív neřešil, co je pravda, ale David i Andrej, s nimiž udržoval kontakt, tak fanaticky trvali na svém, že tušil virální senzaci, pokud jim zajistí schůzku, na níž se porafou.

Odtamtud už nebylo daleko k vyhecování se k výletu na Tribeč v kritickém období a... k věcem, které je změnily k nepoznání. Které nejsou strašidelné. Žádná monstra. Žádní mimozemšťani. Ale rozbourání reality tak, jak ji znáte. Nebo co byste dělali vy, kdyby dům měl o místnost víc než před dvěma hodinami, což můžete doložit čerstvou fotkou? Kdybyste skákali ze hřebene na hřeben? Kdybyste náhle sami byli někdo jiný?

Ovšem věřím, že se to stalo a Igor opravdu zažil nadpřirozené jevy? Ne. Věřím, že jestli si to celé nevymyslel autor, Igor to viděl, protože jak sám říká, dal si pervitin a nepřipouštěl si moc silné účinky. Ostatně blog údajně smazal, s Andrejem se nesmí stýkat, jeho přítelkyně Mia skončila v prakticky vegetativním stavu, David najednou neexistuje, a tak nemá žádné důkazy. Ale ze zničeného mobilu jdou přece pořád vytáhnout data, smazaný blog jde dohledat přes webarchivy, pokud svůj harddisk fyzicky nezlikvidoval, jdou data a fotky vytáhnout i z něj, s Davidem a Andrejem komunikoval přes e-maily a skype, takže by na ně oba měl mít kontakt a nějakou historii. I stav poslední dívky, co se tam údajně ztratila a pak našla, kterou zmiňovali, by se dal ověřit, ale ani slovo. Já vím, snadno to smete tvrzením, že vše důkladně zlikvidoval, protože ho to dohánělo k šílenství, ale... když důkazů může být hodně a nepřinese žádný, pošlou ho do háje i měšťáci v Horní Dolní. Přesto, byl to dobrý příběh, ať už zcela vymyšlený? Sakra jo. 

I jako pouhá fikce se to vážně skvěle čte. Naprosto funguje. Jako blogger Igora dokážu pochopit s obsesí přijít s něčím rezonujícím, s touhou nenechat si ujít nalezený poklad, mít kliky. Stejně jako jeho přítelkyně Mia už bych na druhou stranu nesouhlasila se snahou poštvat proti sobě Davida a Andreje pro blbý virál. Ale celá část před osudovou cestou, kdy pomalu odhaloval záhadu a valil na nás, jak je vlastně divnější i jak je vlastně falešná, vyberte si, byla dobrá. Věřit se dalo obojímu, Igor byl jen obyčejný kluk, k ničemu se nepřikláněl, celý proces popisoval "obyčejně" a čtenář byl zvědavý, jak daleko zajde.

Kde se kniha rozešla s mými představami, byla osudná druhá cesta na Tribeč, protože ta zabrala jen závěr, kdežto já čekala bloudění lesem ve stylu Blair Witch jako ústřední zápletku. Vážně to bylo krátké, chtěla bych víc! Nicméně taková volba nezahlcovala hromadou událostí, autor vše dávkoval sporadicky a perfektně budoval atmosféru čiré hrůzy vycházející z... reality nechovající se, jak má. Což nezní nijak drasticky, ale když začali bloudit, došlo jídlo, byla zima, pořád se ocitali, kde neměli, nacházeli stopy po tom, jak původně byly věci, statické obyčejné věci, které se nemůžou prostě změnit, jinak, jako ta popsaná místnost navíc nebo neexistující pátý člen výpravy na fotce, pak pískání, náhlé ohluchnutí, všechno v lesích mimo civilizaci... vážně to nepotřebuje příšery ani explicitní nadpřirozeno. Když realita nefunguje, když, jak skvěle popsal, máte všechno k tomu, udělat co chcete, přesně víte, co chcete, ale zkrátka to nedokážete (což znám z mých známých snů, kde nedokážu namačkat na mobilu ani blbých 158, protože klávesy 1 5 a 8 nenapíšou 158), a ono to pokračuje až do úrovně, kdy vám rozhází mozek, k totálnímu děsu to stačí. 

Zavrtávat se do problémů s údajnou reálností nemusel, naopak tím otevřel dveře k neustálému zpochybňování věrohodnosti (četla jsem, jak prakticky vůbec neodpovídají ani žádné místní popisy). Však vybudovat napětí, pak čtenáře natahovat k prasknutí a po celou dobu si udržet tempo, se autorovi vážně povedlo na každý pád. Přesně odhadl, kde přitlačit, kde přeskočit, v čem se hrabat a co jen naznačit, aby nebyl nudný úvod, ani příprava, ani túra, a aby vyvrcholení bylo skutečné vyvrcholení, kde se čtenář vyděsí taky. Jako když viděli tu fotku s pátým neexistujícím člověkem, jehož drželi mezi sebou, a začali panikařit, já tak nějak taky. Byl to prostě chlap. Obyčejný chlap. Na obyčejné rozesmáté fotce mezi přáteli a známými. V tu chvíli ta nejstrašidelnější věc na světě. 

Mé hodnocení: