J. J. Moore - Zastřelen, ubodán a otráven

Originální název: Shot, Stabbed & Poisoned
Rok vydání: 2018
Český překlad: 2019

Tuto knihu jsem si objednala už k narozeninám a rozhodla se nechat si ji až k Vánocům, přestože jsem se na ni velmi těšila. A nezklamala mě, ač nějaké výhrady mám, a to ani ne pro to, že jde o literaturu faktu o nejrůznějších atentátech v průběhu dějin. 

Kniha je rozdělena na 7 částí pojednávajících o atentátech, a to o atentátech na krále a panovníka, na politické vůdce, na vzbouřence a revolucionáře, na ty, kteří si o smrt svým krutým jednáním koledovali, na zabité kvůli slávě, na vraždy v mafii a na ty, kteří pokusům o svou likvidaci tak tak unikli. 

Většinou jde o docela známé oběti od Caesara po Usamu bin Ladina, ale Moore tu popisuje nejen, že se to stalo a asi proč, ale docela podrobně se věnuje i pachatelům, především průběhu, zraněním, jaká způsobili, rozebírá, zda oběť měla šanci přežít, celkově se dost věnuje souhře okolností, které umožnily, nebo v poslední kapitole naopak neumožnily odstranění cíle. Líbí se mi, když se snaží zachovat si určitou apolitičnost a nebojí se často přinést všechny skutečnosti, které měly vliv. Třeba se nebojí připomenout velice nenávistnou minulost Malcolma X, nebo konstatovat, že Hitlerova bezpečnost odvedla mizernou práci, ač zbytek světa samozřejmě nechtěl, aby měl Hitler dobrou ochranku. Ovšem neděje se to vždy a jeho pocity o mnohých osobnostech někdy proplují na povrch. Není to ale často a hlavně si mě získal nepodlehnutím konspiračním teoriím.

Jenže on ani nemusel. Od prvních stránek je zřejmé, že si nejvíc ze všeho libuje v podrobnostech "techniky" atentátu a stavu obětí, že velice rád detailně popisuje, jak dopadlo tělo, doslova se v něm rochní, čím brutálnější smrt, tím lepší, a vyžívá se v cynických komentářích. Mně osobně to nevadí, sama mám podobný styl, ale chápu, že spoustě lidem to nesedí, a hlavně to snižuje důvěru ve faktickou správnost. Zejména u starších a ještě starších atentátů silně pochybuji, že máme opravdu pravdivý popis minutu po minutě včetně myšlenek hlavních aktérů. Což vlastně platí i u novějších. Umělecká licence se rozhodně projevila a pasáže z pohledu "postav" je potřeba brát silně skepticky. Navíc dost možná trochu i pasáže o průběhu a zažehnutí snah o atentát, protože do jedné z kapitol přidal i Heydricha a z jedné výstavy věnované přímo tomuto atentátu si pamatuji, jak nám některé detaily líčili trochu jinak. Ale to se asi dá očekávat, skoro všechno jsou to ohromné události nechávající po sobě společenský a politický chaos a kronikáře u sebe tito lidé většinou nonstop nevodili. 

Na samotném požitku z četby to navíc nic nesnižuje, a pokud čtenáři nevadí ona značná dávka cynismu, určitě si knihu užije. Já ji rozhodně přelouskala za jednu noc a bylo mi i líto, že už končí. A to nemám literaturu faktu a zejména tu o známých osobnostech vůbec v oblibě. Navíc je kniha plná ilustrací, ať už obrazů, soch a nebo i fotografií, a to i někdy z míst činu, což jen přidává na zajímavosti.

Mé hodnocení: