1. 7. 2018

Banda rozlítaných dinosaurů

Byla jsem na předpremiéře Jurského světa 2 (protože tu ale nemám recenzi ještě ani na 1, tak zprávu nečekejte) a znovu jsem přečetla Jurský park. A pak jsem prošla mou starou povídku Jurský svět přeloženou do angličtiny, abych odstranila ty nejhorší chyby, které dokážu najít i sama. Zůstala tam hromada chyb hlavně v minulých časech, jenže s tím nic nenadělám, když je neumím. Ale to je fuk, důležitý je, že se mi spolu s tím v noci na včerejšek o dinosaurech i zdálo.

Kdysi se mi zdávalo, že babiččiným domem prochází velociraptoři. Protože zatímco doma jsme v těch časech video neměli, ona ho měla snad odjakživa, a tak jsme Jurský park sjížděli neustále. Tak mocmoc, že ho můžu recitovat spolu s filmem. Teď se ovšem rozmnožily i další druhy a zdálo se mi, že nejen babiččiným domem, ale rovnou celou její vesnicí prochází všichni možní dinosauři. Jenže nějak nesmyslně agresivní. 

Nejdřív jsme chtěli, nebo v tom snu alespoň já, zabezpečit všechny cesty, kterým se lze dostat do domu. A protože zvenku sice dům vypadá normálně, ale zevnitř má dvě patra a dvě půlpatra s jednou místností, přičemž do každého se jde extra dostat oknem a pak prolézt různými cestami do zbytku, bylo to komplikované. Navíc k tomu babička přistupovala velice knižně-johnhammondovsky, tedy že se přece nic vážnýho neděje a proč všichni tak vyšilujou. Takže se do domu brzy dostala hromada dinosaurů a začala žrát. Já si naštěstí našla fikanou schovku, a to za dveřmi kotelny v suterénu (heh, třetí půlpatro?). Tedy ne tak docela na rozdíl od reality, nejprve byly schody, poloprůhledné dveře, dalších pár schodů a dveře do samotné kotelny. Já se schovala za těmi prvními, protože kotelna byla horká, jak kdyby v ní hořelo, ale stačilo to bohatě. Nevšiml si mě ani tyranosaurus procházející kolem, a protože ten prostor byl hodně maličký, neobtěžoval se ho zkoumat. I když jestliže se tyranosaurus vešel do chodby před kotelnou, musel se vejít už všude. 

Pak jsem ale vyběhla ven s tím, že tu na další masožravce, kteří jsou dost malí, aby se protáhli všude, čekat nebudu. A s jednou malou odbočkou a honičkou po školních chodbách (ačkoli to byla škola, do níž jsem chodila já a která rozhodně není v oné vesnici - asi proto, že v tamější škole jsem byla jen párkrát o prázdninách a moc si ji nepamatuju) jsem konečně vyběhla na cestu od domu směrem ven z vesnice a potom k nám. Jenže jsem se dostala skoro jen k autobusové zastávce a najednou se na hlavní cestě právě směrem "od nás" objevil obří apatosaurus. Vykračoval si, jeho hlava se kývala vysoko nad stromy a domy a brzy byl u nás. Možná byste čekali, že mírný obr apatosaurus prostě půjde dál svou cestou, ale jak už jsem říkala, všichni tihle dinosauři byli nějak moc agresivní. I tento. Proto, vždycky když se dostal nad nějakou skupinku lidí (lidí snažících se uprchnout tam bylo dost), lehl si na ně celým břichem a z nich zbyla jen kaše. Fakt, že pro něj takový "dřep", kdy pokrčil nohy tak, až se břichem dostal na zem, byl fyzicky nemožný, stranou, tohle rozhodně neudělá mírumilovný býložravec. 

Nebyl to ale takový problém jako masožravci. Když šel kolem, stačilo se přitisknout ke stěně nejbližšího domu, on si mě nevšiml, i kdyby si všiml, těžko mě zalehne, a pak pokračovat dál. K probuzení, naštěstí.

Ovšem to nebylo všechno!

Včera ráno jsem pak mámě říkala, že se mi zdálo, jak jsou ve vesnici dinosauři, a ona na to: "Dneska na fotbale budou." 
Nu, hráli tam mimo jiné kategorie 50+, takže...

1 komentář: