Neutečeš

Originální název: It Follows
Země: USA
Rok: 2014

Udělala jsem chybu. Tu, že místo náhodného dílu remaku MacGyvera, na kterého občas koukám (páč Patty a Selma a Nicky Stokes z CSI) jsem si pustila tohle. Tohle... dílo. Co se tváří jako horor, před čtyřmi lety z toho marketing dělal budoucí legendu, ale je to ve skutečnosti produkt sjetého producenta neschopného dokončit myšlenku, který jednou v zadní uličce přehnul art. Zvlášť, když doslova o tom je. Tedy o tom přehýbání. No a o té nedokončené myšlence asi taky.

To totiž Jay má nového kluka. S ním se vyspí. On ji sváže, vozí na invalidním vozíku pod nějakým mostem, tam se proti nim vyškrábe jakási nahá ženská a on Jay řekne, že tohle jí teď předal a už jí to bude pronásledovat. Pěšky. Pomalu. A v libovolné podobě, ať už někoho známého nebo cizího. Přestane to teprve, až to sama sexuálně předá dál. Tedy v podstatě jí oznámí, ať se s kýmkoli vyspí, nebo umře (jak to brilantně vysvětlil později, jako holka to přece má snazší). Pak zmizí.

A Jay zjistí, když ji přejde nejhorší trauma po takovém zacházení, že ji opravdu něco pronásleduje. Roste v ní hysterie a paranoia a její pokusy předat to dál ovoce nenesou. Pokusí se tedy s přáteli přijít na způsob, jak to pronásledující cosi zastavit jinak. Ale jde to vůbec? Může ten způsob najít, když neví, proč se to děje nebo jak to začalo? 

A nevíme to ani my. Za celou dobu nezjistíme, co to pronásledující cosi je. Proč je to pronásleduje. Proč se to přenáší sexuálně. Proč nikdy aspoň neběží. Co to chce. Kde se to vzalo. Podobenství na kapavku asi, pro ty s větší představivostí. Jenže ani tak to nefunguje, protože kromě toho, že nezjistíme nic o podstatě pronásledovatele, nedá se zajímat ani o pronásledované. Kromě Jay jsou všichni nesnesitelně artově apatičtí a Jay zase dělá jednu otravnou hovadinu za druhou doprovázenou brekem. Třeba začne střílet na pronásledovatele, ačkoli není smrtelný,občas ani hmatatelný, zatímco za ním je kupa velmi smrtelných a hmatatelných přátel a ona není zrovna ostrostřelec. Nebo se zavře v plážovém domku a čeká, aby pak zase tak tak utekla, když se to tam vláme, aby pak hystericky skočila do auta a nabourala, místo aby do něj hned vlezli všichni a v klidu odjeli. Vždyť času měli habakuk, oni na rozdíl od toho zjevně utíkat můžou. Prostě si tak říkáte, ať ji to už zabije a film skončí.

Pak přijde velkolepé finále, v němž se náhodně rozhodnou vlákat to do bazénu a uškvařit to elektrikou. Aniž by si všimli, že to opravdu není smrtelník... nebo ověřili, že naházet zapojené spotřebiče do vody bude fungovat. Spoiler, nefungovalo. A to vše, abychom se rozloučili scénou, jak... to pronásleduje dál. Jen úplně nevím koho, protože Jay se nakonec vyspala s Paulem, asi spolu začali chodit, mohli spolu spát pravidelně a třeba si to teď předávají jak ping pong. 

Děj tedy veskrze nula, jen se neustále opakovalo totéž - někde byli a začal se tam blížit pronásledovatel. Postavy nula, protože mezi uměleckou teen depresí a pózou a hysterií si nešlo vybrat. Záhada nula, protože se jí nikdo nezabýval a divák brzy sám vzdal touhu něco zjistit. Horor nula, dvě podprůměrné lekačky a žádná atmosféra, jen opakovaná otrava. Vyústění v mínusu, protože nic nikam neústilo. Dokonce ani ten bazén do kanalizace. Zážitek pod bodem mrazu, když ani ironicky to sledovat nejde. Snad jen bod za podivné prostředí, které na mě působilo jako mišmaš osmdesátek a současnosti, takové divné osmdesátkové futuristické ladění. A vlastně si to nezaslouží ani strhat. Nápad to mělo, a kdo se hodně snaží zastávat uměleckých snímků, jistě ho důkladně vysvětlí. Jen se to minulo označením, zařazením, propagací a cílovkou. Pro mě tak byla totální ztráta času. Totální prázdno. Nechápačka. Nic. Uteču tomu ráda.

Foto: ČSFD

Mé hodnocení: