Vražedná terapie

Originální název: Session 9
Země: USA
Rok: 2001

Je to jen mou kopií, nebo tento film vážně ještě před úvodem dělá "ump ump ump... ups"? Každopádně nemůžu říct, že tyhle zvuky, které mě rozesmály, mě navnadily na údajný horor. Navnadilo mě ale, že tam hráli David Caruso alias Horatio Caine a Paul Guilfoyle alias Jim Brass z CSI. Ovšem podle mě to nebyl horor.

"Horatio" Phil je jedním ze zaměstnanců firmy, která likviduje nebezpečné materiály a odpady, a jeho šéf Gordon získal zakázku na vyklizení psychiatrické nemocnice zavřené v roce 1985, která má být přestavěna, protože slíbil, že to stihnou v téměř nemožném termínu. Není se co divit, že Phil má pochyby. Nemocnice je obrovská, skoro jako samostatné městečko, a se vším poškozením, řáděním vandalů a příběhy o tom, jak ji museli zavřít kvůli děsivým procedurám a selháním testovaných nových terapií... podivně děsivá. Nebo že by to nebyly jen příběhy? Že by se tam něco divného opravdu skrývalo?

Jeden z nich, Mike, totiž najde nahrávky z devíti sezení jakési bývalé pacientky Mary s mnohočetnou poruchou osobnosti, kterou hospitalizovali poté, co zabila svou rodinu, a natolik se do jejího příběhu ponoří, že si je při každé volné chvilce pouští. A spolu s tím, jak se před ním otevírá Maryin příběh, se začnou dít nehody a podivné nezdary celému týmu, začne se zvyšovat stres ze snahy práce dokončit včas, začnou se hromadit i jejich osobní problémy... a pokud někdo podlehne, v naprosto opuštěném areálu se může stát cokoli. 

Spousta věcí se mi na tom líbila. Třeba scény, kdy Mike procházel Maryiny záznamy a pouštěl si nahrávky a vždycky, když mluvily její jednotlivé osobnosti, nebo mluvila o jejích nejhorších činech a co k tomu vedlo, přišly průstřihy na ostatní, na jejich drobné nehody, na jejich rostoucí stres, na jejich rostoucí problémy. Přinášelo to příjemné napětí a očekávání, kdo první propadne zlu a něco provede. Navíc dlouho ani nebylo jasné, jestli se tam děje něco nadpřirozeného s Mary, nebo vážně začínají blbnout sami a nějaký masakr, který snad každý očekával, přijde proto, že mezi nimi vyroste nedůvěra a podezřívavost až do takové míry, že rupnou nervy. Scénář je ostatně rozhodně stavěl proti sobě, každá z postav měla důvod něco zazlívat nebo z něčeho podezřívat jinou. Vlastně se dobře podařilo vyvolat dojem, že všichni začínají bláznit a všichni mají motiv, ač to nebyla pravda.

Jenže pak už byl film ve třech čtvrtinách, z celého týmu zmizel jen jeden, Mike neustále utíkal k záznamům o Mary, ale nic nadpřirozeného se tam nestalo, ani se nikdo další o Mary nezajímal, a mně začalo připadat, že to spolu vlastně nijak nesouvisí. Porucha osobnosti u Mary to celé překombinovala a fakt jsem čím dál víc musela všechno přitahovat za vlasy, abych vymyslela, proč to sedí na současnost a jaká je to vlastně metafora. Zdá se mi, že vedle rozporů mezi postavami, mezi jejich problémy a zdánlivě rostoucí paranoiou, i když se ukáže, že jen jedna z nich začala přicházet o rozum, ostatní neměli vůbec žádné zlé úmysly a jen to tak bylo šikovně nastříháno, žádná další "záhada" nebo starý případ vůbec nemusel být.

Kdyby tyhle dvě zápletky byly rozdělené na dva samostatné filmy, mnohem víc by se toho možná i dělo a nebylo by to tak rozvláčné. Pokud by se soustředili jen na jedno nebo druhé, mohlo to mít lepší tempo, víc se rozvinout a dávalo by to větší smysl. Tady jakékoli náznaky nadpřirozena a cokoli s Mary vlastně bylo jen na obtíž. Spory pomalu ústící v "tak který z nich to je a koho zabije, nebo se zbláznili všichni?" byly super samy o sobě... a pojmenovat film jen proto, že vyvrcholil, když Mike pustil záznam ze zbytečného devátého sezení bez jakékoli spojitosti, bylo vedle. Vážně si mohli věřit. Příběh o tom, jak jeden z nich propadá vražednému šílenství, bohatě stačil. 

Foto: ČSFD

Mé hodnocení: