The Sims: Momentky ze hry 28

Ha, mysleli jste, že tahle rubrika o hraní superprofláklé hry pro děti je už na tomto blogu mrtvá, že? Že když už se v ní skoro tři roky nic neobjevilo, prostě skončila, že? Že by přece zrovna mě nemohlo bavit The Sims, že? A proč jste si to jako mysleli? Já je hraju dál! Tohle léto jsem si je konečně nainstalovala znovu a dokonce objevila pár uložených a dosud nezveřejněných screenů. Vůbec mě navíc ani nepustila má původní největší záliba - totiž stavět domy, městečka, interiéry a přivádět simíky do švihlých situací. Takže tady je další várka přesně toho. Jen si vůbec nepamatuji jména, takže si budeme muset vystačit bez nich. Ale to my vždycky zvládneme. Rozhodně lépe než starat se o kytky. Doufám, že aloe vera, co jsem si koupila o víkendu, chvíli přežije. Přinejhorším měla v květináči dvě sazeničky, ty by mohly. ...Vidíte? Jsem dospělá, starám se o kytky... a i tak ráda upaluju simíky zaživa.

Nebo je alespoň nechávám zakládat požáry. Ostatní to pak vždycky pořádně vyděsí. Tak moc, až jim vlasy hrůzou odletí z hlavy.

A nebo, když je na celoměstskou ohnivou katastrofu příliš zima, přijde soukromé drama. 

To se takhle ukáže, že džin rád flirtuje s vílami, zatímco jeho čarodějnice nemůže nic, než se na to zoufale ne/koukat...

...zatímco paní vlkodlaková McCallová si to s rivalkami vyřeší ručně stručně. 

"PANEBOŽE POMOC! ONA MÁ KAZ NA PĚTCE!"

"A ty budeš mít brzo kaz rovnou na ksichtě!"

"To se ještě uvidí, pojď si pro ni ať jsi kde jsi!"

"Cože, tam jsi? Moje kostrč!"

"Zase se tejden nenarovnám..."

Jiní se ovšem ani v zimě nehodlají pouštět do žádných potyček, a tak si proti všem, kdo by se chtěli přijít prát, postaví vlastní armádu. Co na tom, že jen sněhuláků.

A další... prostě rovnou zmrznou.

...zatímco jejich vlastní matka z toho má zcela zjevně prču!

Naštěstí tím pro ně nic nekončí. Protože i po smrti si můžou užít spoustu zábavy.

"Tak, to je ten nejkrásnější sněhulák, jakého jsem kdy postavil."
"...vždyť nás měla rozdělit smrt, proč tu s ním musím pořád tvrdnout..."

A někdy si po smrti můžou užít spoustu zábavy i nepřátelé dotyčného.

Jen místní víla rovnou všechnu zimu zcela ignoruje. Nejdřív se zahřeje u prodejného stánku...

A pak si vyrazí užít do vedlejšího vůbec ne pochybného baru, který má v oknech zajímavá červená světla, všude spoustu polštářů a do patra tam kdovíproč objednali hromadu postelí. 

Když už je ale přestane zima bavit, můžou se nadpřirození simíci pokusit změnit počasí pomocí Kamene počasí. Jako třeba místní upírka, které se podařilo... přimět ho kýchat blesky.

Měla totiž v úmyslu přivolat zamlžený podzim, aby mohla v parku hrabat listí a opečovávat rostlinky česneku. Největší upírova zábava. 

Nakonec ale stejně zase vždycky přijde léto. To miluje především místní čarodějnice. Jednak se ráda naloží do svých tajných egyptských lázní ve sklepě...

...jednak pak vždycky ráda přeskočí do svého polokrytého bazénu...

...a jednak si užívá prodloužené otevírací hodiny v knihovně, kde se s knihou může... ehm... zavrtat do křesla?

Pořád ale asi lepší než studovat doma. To úspěch nikdo nedocení a kynout nadšeným davům v liduprázdné pracovně není nic moc.

Do knihovny přitom v létě často rády zamíří i víla a vlkodlačice v Monte Vista. Jen to ne vždy dopadne dobře.

"Můžeš mi vysvětlit, co to tu zrovna předvádíš za taneček? Kde si myslíš že jsme? Na soutěži stepu?"

"To snad není možný, to nebyl ani tanec!"
"Tak tohle byl trapas..."

"Na tohle už nemám nervy, jsi ta nejhorší kamarádka vůbec!"
"Oh, proč se na mě mračíš!"

"Ach jo, když já nemohla na záchod, dokud nenajdu tu kuchařku pro úroveň předzačátečník..."

Zkrátka je už asi jasné, proč nikdo nemá čas na děti.