Jsem avokádo!

Teda ještě ne úplně, ještě mi chybí slib a zápis do seznamu, ale to je už jen formalita.

Možná jste se divili, proč sem tak dlouho nepíšu. A proč avokádo. To jste jako fakt nikdy neviděli Daredevila? Slepá ještě nejsem, i když vidím prd, ale advokát jo! Teda.... Složila jsem advokátní zkoušku.

Taky se tomu divím. Fakt mi bylo mizerně. Ne stresem, ale dobře mi nebylo už tři dny, nejedla jsem dva dny, klepala jsem se a potila, a i když si to asi všichni vyložili jako nervozitu, bylo to prostě tím, že jsem odolávala útokům chřipky. Alespoň, že hlava se rozhodla, že tři dny urputné bolesti stačily a dnes už dá pokoj. Jo a taky mě bolela záda, protože jsem až do včerejška spala doma, kde mám naprosto příšernou matraci, a pak se dodělala v ČB, kde mám matraci sice jen rok a půl starou, ale výrazně tvrdší (což mi víc vyhovuje), takže to není úplně hladký přechod. Taky mi ještě ráno volali, zda bych na tu zkoušku nepřišla o hodinu dřív, což neměl být problém, kdybych se po cestě nezačala děsit, protože kus od Prahy odklízeli mrtvolu z kolejí a hrozilo zpoždění v libovolné délce od pěti minut po hodinu. Naštěstí ta mrtvola, tedy ještě za života, byla ranní ptáče, takže než jsme tam dorazili, stihli to tak nějak zprůjezdnit a zpoždění se udrželo pod deseti minutami. 

Pak přišla samotná zkouška. Ještě před ní jsem si chtěla projít moje vlastní zápisky, což jsem vůbec nestihla, a na to jsem už seděla před zkušební komisí. To vám dávají otázky z trestního, správního, ústavního, občanského, obchodního práva, z procesu a z předpisů týkajících se advokacie a naučte se to všechno najednou. Kde jsou státnice, kde to byly tři, dva a tři předměty v celku a přišlo mi to šílený! Ale něco jsem tam řekla, něco jsem ze sebe dostala, a asi to stačilo na projití.

Tudíž k článku ohlašujícímu, jak jsem složila maturitu, pak k tomu, jak jsem odpromovala, přibývá tento. Je určitě zajímavé to sledoval. Ale ještě zajímavější je ležet v posteli. Nemůžu se dočkat, až se konečně v klidu vyspím, nebudu myslet na to, co všechno ještě neumím, a probudím se, aniž bych musela sáhnout po učení. Ačkoli teda zítra se probudím s tím, že jdu k zubaři, což taky taková bomba není, ale... aspoň nemusíte sami o těch zubech nic zjišťovat a učit se to zpaměti. 

A to bývala advokacie na škole to poslední, co jsem kdy chtěla dělat.