Premiér

Originální název: Premiér
Země: ČR
Rok: 2019

Jak jsem slyšela o téhle dokonalé novince a viděla, že to je nejhorší seriál dle ČSFD, neodolala jsem a musela se na něj vrhnout. Ostatně oproti ukrutným už zde na cáry roztrhaným kouskům to má jen dvacet minut, tak se to dalo zvládnout. Vlastně to ani nebyl takový výplach, kdy si chcete vydloubnout oči, protože to nebylo... nic. Taková... dva dny odstátá voda. Bez chuti, bez zápachu, asi nezávadná, ale že byste ji chtěli nutně pít i pokud neumíráte žízní, to zase ne. Ovšem na druhou stranu vám nestojí ani za vylití a vy jen čekáte, kdy se sama odpaří. Ale to jako obvykle jako hodnocení nestačí. Proto se pojďme opět ponořit do mých reakcí na jednotlivé scény. Protože on to je jenom sled scén.

Po Praze skáčou a kutálí se písmena. To nevadí, Prahu stejně nemám ráda. Ona za to nemůže, můžou za to turisti a blbě dlážděné ulice, ale co už. A poskládají slovo Premiér, čili název tohoto seriálu v barevném, rozsvíceném duchu, který naznačuje sitcom. Tak to sem naval. Ze života premiéra si jde hezky udělat srandu. 

V domečku (budem mít televizní kooout, teď už nám chybí jen elektrický proooud... eh, to jsou Spucklerovi) se budí Soukup. Nemusíte ani koukat na TV Barrandov, abyste ho a jeho egománii znali. Sám sobě oznamuje, že je jmenujou premiérem. Je to jakýsi Pavel Diviš, jde mu špatně rozumět, děsí se, jak je to jmenování premiérem strašné, a furt nevím, jestli používá číslo královské pomnožné, je to Divišův asistent, nebo jednovaječné dvojče, s kterým se vydává za jednoho. Zatím je možné vše. Ale pak řekne, že bude slibovat, takže je to sám Diviš. Škoda. Verze s dvojčetem by byla napínavá. Nebo? Na hradě už zase mluví v množném čísle. A vysvětluje smysl voleb. On vůbec rád všechno polopaticky vysvětluje, jen taky většinou polovičatě a ani ne polosprávně. Prý není důležité je vyhrát, ale nasrat poražené. Ideální přístup do vlády. Nikdo nevládne líp než vysoce vztahovačnej kecal. 

Jsem asi v první minutě, a už musím i konstatovat, že se to nedá sledovat. Kameramana nechali balancovat na kladině, nebo vybrali někoho, kdo si spletl cestu do ústavu pro léčbu parkinsona. Co se ale týče dia... monologů, musím říct, že jednou za čas probleskne pokus o přirozenou hlášku s potenciálem. Jen by to chtělo revizi. Nebo rovnou přepsat.

A najednou je tam Zeman a blahopřeje mu. Teda... on je to výstřižek z reálného záznamu, ne reálný Zeman, a Diviš, k němuž vede střih, zjevně stojí v barrandovské soudní síni, kde krom toho kameramana s parkinsonem nikdo není, ale... dobře, začínající youtubeři, kteří ještě pracují s movie makerem a neumí se před zeleným plátnem vložit do jiného klipu, to tak dělají taky. Vono je to levnější. Navíc je asi nervozní, jak se při slibu tak ošívá a zasekává. Péče řádného hospodáře, Pavliku, řádného ti vypadlo. 

Na úřadě vlády si pak pochvaluje, že už není "jen" ministrem, ale sedí na druhé straně stolu. Ovšem přijde šok, intimčo s kameramanem mu přeruší jediná další osoba v celé epizodě (neříkám herečka, zatím jsem nikoho neviděla hrát), tajemnice Marcelka, která si z něj může cvrnknout. Ale on z ní ne a dává jí to najevo.... sladce povýšeným způsobem. Je mi vážně líto, že Marcelka nechápe, jak jí do očí říká, že ji hodlá vyměnit co nejdřív. Zase, s lepší režií by to nebyl úplně špatný dialog, ale nechápu, proč se ona tváří, jak kdyby se před ní svlíkal Thor z doby před Thanosem a on, jak kdyby ten Thor vypadal. Aspoň jako po Thanosovi. Takže je to celý spíš jen trapný. Taky mu ale vadí, kromě nejapné Marcelky, že o něm píšou, jak se před kamerou drbal. A pak, páč odmítá číst noviny, mu Marcelka hlásí, že tam píšou o nějaký Krétě. Protože teď přijde další aspekt tohoto seriálu, Diviš se pokusí vysvětlit aktuální události. Většinou je pak nepochopí ani ten, kdo už je jednou chápal. Navíc zmrví repliku, jenže kameraman asi řek znova to nejedu, tak jedou dál. S tím, že Greta měla vzít Marcelce dětství. Nu co s tím? Řekneme za ČR, já je hysterická, nebo s tím (čím?) souhlasíme, protože klima je výzva dnešní doby (dobrá, tohle není článek o tom, že když se vám naklání barák, taky s tim něco uděláte, ať už to byl ožralej bagrista nebo zemětřesení a nebudete čekat, až vám spadne na palici, když to náhodou bylo to zemětřesení, za který přece nemůžete vy, tak to nechme být). Nakonec se rozhodne pro vágních pár vět bez jakéhokoli smyslu a nadiktuje tiskovou zprávu. Kterou si Marcelka nepíše, takže je to asi jedno. Pak tam něco mumlaj o Arnoštovi, nerozumím co, a pak mi došlo, co mi na jejich dialogu tak nesedí. Je to psané přesně jako by se mezi sebou neformálně bavili lidi v reálném životě. Doslova. Což absolutně nefunguje pro hraný seriál. V televizi je potřeba trocha korekce a naprostá přirozenost včetně přeřeků, záseků, koktání, slovní vaty, to nefunguje. Zvlášť, když to zjevně nemá žádný účel.

U Marcelky v kanclu má pak Marcelka šok. Diviš ji nachytal při nicnedělání. A Diviš zase jednoznačně nemá páru o herectví, protože se furt dívá stranou na štáb, ač ve scéně nikdo další není a už vůbec ne tím směrem. Co ale chce? Vadí mu moc práce. Vždycky si totiž myslel, že podřízení jsou od toho, aby měl míň práce, a Marcelka a nemocný Arnošt, zjevně jediní podřízení na celém úřadu vlády, mu ji neubírají. No nevim, ve státním aparátu má vždycky nejvíc práce občan, když po něm něco chce.

Ale to, jak je Marcelka trvale tři vteřiny před orgasmem, je už otravný. I to, jak se nad tím Diviš blahosklonně usmívá. Opět to přináší dojem natáčení skrytou kamerou v divočině, ale jako profiscénář a režie to skřípe víc než můj pokus o hru na housle. S tímhle by vylítli i u ochotníků. Já to vím, já hrála divadlo na základce. Byla jsem excelentní betlémská kometa. 

A ježišmarja, Marcelka má na vlastním pracovním stole fotku z dovolený. To je hrůza! Já tu mám plyšovou kočku, o který se hádáme, jestli to neni spíš štěně. Minimálně fenka huskyho si to myslí a furt by ji čistila. Ale fotka z dovolený je průser. On totiž nemá rád, když mu někdo na mobilu nebo počítači ukazuje fotky z dovolený. Hele, Diviš, ale tys ji popad a prohlížel sám, ona o ní ani necekla. 

A teď mu někdo volá kvůli blbýmu parkování. Kde? Nevíme. Kdo? Nevíme. Diviš taky ne. Vydedukuje však, že to bude vrátný, a seřve ho, co ho s tím otravuje. Prej totiž ten vrátný zkoušel, kam až může u nového premiéra zajít. Zase to vysvětluje rozklepané kameře, jako by měl přednášku ve škole. Z níž těch posledních pět dětí neuteče, protože je baví, jak rozsekaně mluví. Jeho přednes je fakt... divnej. Divný pauzy, divná intonace, jediná nasazená linie hlasu, jako když ve třetí třídě recitujete básničku a snažíte se tak moc pamatovat si všechna slova, až vůbec nevnímáte obsah. Neprocítěně. Neopravdově. Podivný mix až příliš přirozených slov pronášených velmi nepřirozeným způsobem. A ještě markantnější přitom je, že když už nečučí na štáb za kamerou, neustále mluví k neviditelným lidem všude kolem. Jeho monology nefungují ani na pohled, neví co s očima a rukama. A o čem to sakra vůbec monologuje? Co to znamená? Byl scenárista taky jenom třeťák s blbou pamětí? K čemu tahle scéna je?

Teď je Diviš doma s Marcelkou v blond paruce. Tohle je asi největší výmaz, poněvadž nemáte tušení, co to má být za roli nebo proč ji hraje ta samá ženská, a on to vůbec nijak nevysvětlí. Najednou se znají přes dvacet let a ona potřebuje protlačit zákon o konopí. Ani už není tak nervozně nadržená. Nevím, co má společného s Marcelkou. Proč. Jak. On jí to ale zamítne. Janičce prý. A jestli tohle mělo bejt flirtování, tak to má taková mumie Tutanchamona víc chemie i se šutrem než Diviš s kýmkoli. Navíc byl Tutanchamon víc sexy než padesát Divišů dohromady. I tehdy, když ho vykopali. 

Pak mu volá nějaká další kočička. Bude jí tak dvanáct podle toho, jak mluví. On k ní. Ale můžeme se jen dohadovat, protože ji ani neuslyšíme. Diviš a Marcelka/Janička jsou vůbec jediné osoby na scéně za celý díl. Akorát v ní vytušíme zlatokopku. Však on sám je na peníze a moc. Byl ministr už třikrát. A zase chvilka kamenného flirtování. Tutanchamon pláče. Proč on je takovej... to není ani prkennost, to je... víte, jak vám maminka hrozila, že vám zamrzne jedinej výraz na xichtě? Asi tak. 

A nakonec rekapitulace, protože jsme pod tou náloží úplně zapomněli, co se za těch 20 minut dělo. Spolu s ďábelským monologem, jak ho bude bavit ta zášť a podlejzání, za doprovodu hudby, která se hodně urputně snaží býti zlověstnou. Chlape, tohle nebyl monolog záporáka. Byls někdy v divadle? Viděls někdy film? Pustil jsi někdy televizi ve chvíli, kdy tam nejsi ty? To nebyl záporák ani z Marvelu, ani ze Shakespeara. To byl mírně navátej šutr s egem skály. 

A sponzor pořadu: Jaromír Soukup Shop. Hele řekněte mu někdo, že napodobovat Trumpa není cool. Obzvlášť, když mu to nejde. 

Navíc mi stále vrtá hlavou otázka, co tohle vlastně je. A pojďme si to jako v právu rozebrat ne podle názvu, ale podle obsahu. Seriál? No dílů to má víc a kdyby byl amatérský, tak ho pochválím, ale tohle za sebou má Barrandov a TV produkci, takže to nefunguje. Sitcom? Eh, vždycky, když už se schyluje k lepší hlášce, zabije to přednes, nerevidovaný scénář a divný pohyby. Ironie? Když já ani nevím, jestli ten premiér má bejt blbej, hajzl, mistr světa amoleta co miluje poučování, nebo někdo, kdo si vyrábí planetu Soukupos. Komentář? Občas to k němu zajede, ale on nekomentuje, on blbě vysvětluje. A na satiru je to zase moc málo chytrý a moc hodně hloupý. Je to spíš plytká zoufalost. Jen si na rozdíl od Sousedů, Kameňáku a podobných zhůvěřilostí myslím, že s lepším scenáristou, lepším hercem a stativem by to mohlo mít budoucnost. Vzít to víc jako Českou sodu a míň jako Amatér objevil youtube.  

Mé hodnocení: