Máj

Originální název: Máj
Země: ČR
Rok: 2008

Máj je lyrickoepická romantická báseň, tedy - to nebudeme rozebírat. Kdo měl smůlu na učitele, jako můj bratr, má z Máje dosud noční můry. A i kdo ne, najde se jen velmi málo středoškoláků, kteří si ho upřímně užijí, když se o něm učí. Faktem ale je, že je to báseň K. H. Máchy, kterou si tento film vzal za předlohu. A má určitý děj o nešťastné lásce, která zavede Viléma až na popraviště, ale je hodně epická, tedy popisuje přírodu, pocity a tak. Tedy i film je umělecký a ne úplně "běžný". A mně se celkem líbí.

Nejsem na umělecké filmy. Vůbec. Máj je ale celkem krátký a není natočený jako úmyslný výplach. Naopak z něj prýští romantismus. Loupežníci, němá dívka, popraviště, kostel, dávný rozkol otce a syna, všechny domy zdánlivě samostatné a opuštěné, trosky, řeka, lesy, nešťastná láska, otcovražda, žal a smutek. K tomu postavy kněze a kata, co trochu působí jako průvodci (a kat je vypravěč) a trochu jako spiklenci, kteří to celé způsobili. Podstatu romantismu myslím film zachytil dokonale. K tomu velmi dobrá hudba, ale fakt velmi dobrá. Příjemná na poslech, při scénách v kostele byste mohli získat dojem, že to je modlitba a ne sloka Máje se správnými notami. Ach zemi krásnou zemi milovanooou, to se vážně povedlo.

Líbily se mi i některé umělecké efekty. Ulétávání klobouků, motýli, hra se světly, letecké záběry. Pár jich sice bylo mimo i na umělecký záměr (podříznutí mlynáře se prostě nepovedlo ani trochu, barva krve už vůbec ne, a notak, nejde se nesmát, když ho tahá z podsukní), ale protože to nemá působit realisticky, mávnu rukou.

Trochu horší to bylo s hraním. Většina herců to zvládla dobře. Kat Tříska excelentní a jeho přednes Máje neměl chybu. Ale mlynář Kukura byl... dokud mlčel, šlo. Ovšem jeho přednes naprosto prkenný, nepřirozený, a když měl řvát v kostele, znělo to, jako když to s potížemi předčítá. A nejsem si jistá ani Vilémem Stropnickým. Nedokážu říct, co konkrétně, ale něco mi na něm nesedělo. Předabování ho zabilo hodně, ovšem není to to jediné.

A pak je tu největší problém, Jarmila. Nebudeme chodit kolem horké kaše. Ona byla celkem kurva. Bylo by snadné čekat typickou zápletku. Chodí za ní prasáckej mlynář, matka s tím souhlasí a ona s tím udělá máloco, protože je mladá postižená holka v 18. století. A pak se zamiluje do jeho syna loupežníka a konflikt je na světě. Jenže tady si Jarmila zjevně velmi dobrovolně s mlynářem užívá, pak natrefí na mladšího, s ním si užívá taky, fajn, stále si říkáte, že teď tedy mlynáře odmítne, ale ne, ona to dobrovolně táhne s oběma, za oběma chodí, oba prakticky vodí za nos a nechá je mít s ní vážné plány, o nichž ví. Jako jo, tady jsi svou vinu rozhodně přidala, holka. I hrob můj. A hlavně tvůj.

Foto: ČSFD

Mé hodnocení: