Geraldova hra

Originální název: Gerald's Game
Země: USA
Rok: 2017

Tento film je dalším z mnoha natočených podle předlohy Kinga, kterou jsem četla a která má jisté odlišnosti. Není jich tu zase tolik, protože má velmi skromné obsazení i děj, ale tentokrát bych je nechtěla porovnávat a chci se na něj podívat jako na samostatné dílo. Protože si myslím, že je to velmi dobrý, velmi dospělý film, který zasahuje opravdu hodně lidí. 

Hlavní postavou a z 95 % jednou z pouhých dvou postav je tu Jessie, která se svým manželem Geraldem odjela na chatu u jezera, aby si tam užili víkend. Tedy... aby se pokusili oživit své manželství, protože Gerald má problémy v posteli a vzruší ho už leda hra na násilí. Proto Jessie připoutá ke sloupkům postele, jenže Jessie se to brzy přestane líbit, pohádají se a Gerald dostane infarkt. Jessie tak zůstane připoutaná v domě uprostřed ničeho, kde nejbližší sousedé jsou kilometry daleko a uklízečka a zahradník přijedou nejdřív po víkendu. Společnost jí dělá jen hladový toulavý pes a potom se ukáže jakýsi měsíční muž, kterého má za čekající smrt. Jinak zůstává jen sama se sebou a nemá moc šancí, jak se z toho dostat se zdravým rozumem... nebo vůbec.

Zvláště, když se v panice začne znovu uzavírat do své hlavy a utápět ve vzpomínkách na nejhorší okamžiky svého života, na zatmění slunce, když jí bylo dvanáct a když její otec udělal něco, co ji spoutalo už dávno před Geraldem. A jenom pokud se vymaní ze všech duševních pout minulosti, jen pokud konečně přestane poslouchat muže, jimž dovolila uzavřít ji do skořápky a chovat se k ní jako k neschopnému kusu masa, jenom pokud konečně vypustí skutečnou Jessie a začne poslouchat svůj vlastní rozum, může přežít. Bude to sakra bolet, ale co ještě může ztratit kromě sebe?

Když jsem si film pustila poprvé, bála jsem se, jak si filmaři poradili se skutečností, že kromě úplného začátku a konce jde jen o Jessiiny myšlenky a vzpomínky. Protože děj s jedinou postavou je sakra těžký natočit. Ale udělali mi radost, když zvolili pár klasických flashbacků a její myšlenky vokalizovali v podobě přeludů představujících submisivní Jessie ztělesněnou v Geraldovi, který ji postrkoval spíš k tomu, aby se poddala osudu, a sebevědomou Jessie ztělesněnou v její vlastní realistické podobě, která se ji snažila přimět uvažovat, dívat se kolem sebe a využít všechno, co může, ke svobodě. Hrozně se mi líbila dynamika mezi těmito přeludy, jejich poznámky, vzájemná interakce a samozřejmě i to, že Jessie nikdy nic neřekli přímo, jen naznačovali a dávali jí možnost vymanit se z okovů obrazně i doslova. Flashbacky na zatmění slunce do toho byly taky zakomponované velmi dobře a vlastně se ani nezlobím, že jedním z přeludů byl místo "poslušné Jessie" rovnou Gerald. Tím, že mu vzpomínky "vyprávěla" totiž vznikla možnost je přirozeně ukázat.

Navíc se jim tu podařilo udělat Jessie mnohem méně protivnou než v předloze a vážně hodně dobře rozvinuli její osobnost, kterou bohužel definovalo zneužití, a kromě fyzických problémů spojených s její situací ukázali, jak to konečně začala překonávat. Bohužel, novým traumatem, ale v tomto případě to dávalo smysl. Připadalo mi to prostě jako příběh někoho, kdo se pod brutálními okolnostmi vymaňuje z role oběti přijaté v dětství a prohloubené v manželství, což se děje dnes a denně. 

Chápala jsem i roli onoho vykradače hrobů/ měsíčního muže, ale to je asi jediná část, kterou film ani nepotřeboval. Dokud byla Jessie v poutech, představoval pro ni hrozbu smrti, která reálně existovala i bez skutečného zločince v okolí. A možná ještě ta zmínka o snu se studní a ženou, která se do ní dívá, což musím s předlohou porovnat, protože v předloze to nebyla žádná představa dospělé Jessie, která bude o jejím tajemství mlčet, jak tady naznačovali, ale reálná vize Dolores Claiborneové ze stejnojmenné knihy ve chvíli, kdy do té studny hodila vlastního tyranského manžela a rozhodla se o tom nikdy nepromluvit. Ano, byl to moment spojující ženu a dívku na odlišných březích jezera, ale film to vzal jen po nejasném povrchu a zbytečně se na to až moc soustředil.

Foto: IMDb

Mé hodnocení: