Blog tehdy a teď

Mnoho z vás asi ví, že tohle není můj první blog. Že už vlastně dvanáct let (což bylo letos v březnu a "reboot" v září) mám blog na blog.cz. A deset let jsem tam pravidelně přispívala a vůbec působila na oné platformě. Dokud mě naprosto neznechutilo, jak mizerně je vedená, a dokud to s ní nezačalo letět z kopce. Ne ani jít. Naštěstí jsem už ale měla založený povídkový blog tady na blogspotu, tak jsem se všemi zkušenostmi založila tyhle tayloroviny a všechno hodnotné sem přesunula pod původním datem. A když se na tento blog podívám teď, je to i graficky pořádný rozdíl od té zbylé dvanáctileté jízdy.

Nejdřív jsem dělala velmi jednoduchou věc. Prostě jsem vytvořila větší obrázek do záhlaví, oddělila ho od stránky, tam jsem nastavila nějakou barvu a víc neřešila. Tehdy jsem to ještě nijak zvlášť neuměla, blog to ani o moc lépe neumožňoval, a tak jste po otevření mého blogu mohli vidět (mnohdy i přes většinu obrazovky) toto.

Po nemožných pokusech s křiklavými barvami jsem byla nadšená, když jsem se v photofiltre naučila kůlově zešikmit obraz.

A tohle, kde jsem zase nadšeně objevovala efekty a prostě chtěla dát najevo, že tady je to o CSI, jenže ten program ještě neuměl pracovat s vrstvami. Jsme někde v roce 2008.

Pak mě ale přestalo bavit mít černé pozadí a chtěla jsem celý blog zesvětlit, a také jsem si oblíbila pár Yelina a Horatio. Navíc jsem začala používat i svůj tehdejší název nenázev, a tenhle obrázek pak zůstal v záhlaví dlouho.

Teď na něm vidím spoustu nedokonalostí, které jsem tehdy úplně ignorovala, ale i docela dobrý potenciál, především v jejich póze.

Jenže Horatio a Yelina se přeci jen okoukali, já se chtěla vrátit k Las Vegas a na chviličku nasadila tohle. Dlouho to však nevydrželo, neboť pár Nick a Sara mě nějak nezaujal a růžová taky ne, a navíc můj podíl spočíval pouze v namontování hlav, změně barvy a přihození efektu. Ta jediná prapodivná fanfikce z nějakého roku 2008 nebo 2009 se Sarou a Nickem byla vážně šlápnutí vedle.

Místo toho jsem sáhla po ověřeném GSR a trochu vyšperkovala dosavadní styl. Rok 2009 byl velmi zlomový. K obrázkům jsem začala přidávat "duchaplné citáty", které bych v současnosti každému házela tak akorát na hlavu, obzvláště anglicky, naučila jsem se pracovat s vrstvami v lepší verzi photofiltre, každý obrázek jsem pečlivě ohraničila "originálním rámečkem", které jsem pilně stahovala, a na zbytek stránky nastavila právě barvu z rámečku.

Ale nebyla jsem plně spokojená a brzy nahradila GSR Smacked. Jenže jedinou změnou v podstatě byla záměna obličejů a jiný druh kytky. Jinak krev, černá a hluboký citát Byrona přetrvaly.

Na rozdíl od Las Vegas. Jak je vidět, začala jsem tehdy mnohem víc tíhnout k CSI: New York. A pomalu už nejen ke Smacked, tedy páru Stella a Mac, ale i ke krásně použitelnému katastroficky ukončenému Flangell, kde se z mrtvé Angell dali stále dokola dělat andílci. A to bylo námětem nejednoho obrázku, takže přirozeně i záhlaví.

Potom jsem ale začala trochu závidět blogerům, kteří tvrdě pracovali nejen na záhlaví, ale dokázali vytvořit komplexní design bez tak očividných a amatérských předělů, a tak jsem konečně začala zkoušet i já něco trochu většího a ambicióznějšího. Jenže mi to nešlo.

Doteď se mi velmi líbí rozložení, hlavně předěl vekoměstské propasti a bílého nic, a barvy, ale s onou vlnou dole jsem to vážně nezvládla a tak se není co divit, že jsem byla pořád nespokojená. I v tomhle vidím potenciál a docela lituju, že jsem si neuložila verzi před přidáním extra špatné vlnovky, protože s tím by se dalo udělat něco pěkného.

A jak jsem byla stále otrávenější z nepodařené vlny, přišla vize zjednodušení, zesvětlení a tančící siluety na boku, jenže v duchu "stále je tu CSI: NY" jsem potřebovala tančící pár z NY a tančící pár z NY nebyl, tak jsem to vyřešila takhle. Žádné záhlaví, toto bylo pozadí stránky, vlevo viselo menu, v němž jsem poprvé použila odkazující obrázky - názvy rubrik jsem vyrobila ozdobným písmem a odkazovala. Tehdy ještě bylo nutné pracovat s odkazy přes html. Mně se to líbilo a i teď se mi to líbí, i když bych to asi trošku poupravila, ale u čtenářů tento design sklidil rozporuplné reakce. Přesto byl ten pravý přelomový, 2011 myslím (poprvé jsem úplně změnila rozvržení stránky a přidala tematické obrázky ke komentářům) a zůstal déle, než rok.

Jenže déle než rok je doba dlouhá, a já už zase chtěla změnu. Tak jsem se pokusila o zločinnou nástěnku a nezdá se mi tak špatná. Jenže jsem měla nejdřív problémy s přílišnou tmavostí a neschopností nastavit text tak, aby nelezl moc doprava a byl celý vidět, a poté s velikostí, protože mi jednoduše nešlo uložit toto pozadí přes celou výšku a každému končila dolní hrana jinde, takže i přes docela dobré detaily alá FBI pátrá (ale opět jsem přecenila své možnosti, teď bych je nastavila jinak, a už by mě tak nedohánělo k šílenství, že to chce přeladit), nevydržel.

Krom toho jsem znovu zatoužila zpátky po černé, definitivně si zamilovala Maca Taylora (ha, chápete, ne? Ann Taylor?), vyrobila něco, co se mi líbí téměř bez výhrad, snad kromě ořezu. Byla jsem už na vysoké, měla nějaké zkušenosti s montážemi a konzultovala to se spolubydlící. Všechno bylo od téhle chvíle striktně policejní, odznaky, pistole, agenti, akce, temno. A Mac.

Dokonce jsem tohle měla docela dlouho i na mém PDA, když to vystřídalo Evana Crosse (ne, Marťo, Niall Matter fakt nebyl můj kluk), a potom tohle SHIELD. Který pak asi po měsíci padl, takže bomba. Ale na mobilu mám SHIELD dodnes. Šest let. To už jiný nebude. Však písničku od The Who, která byla znělkou CSI: NY, mám jako vyzváněcí melodii už jedenáct let. 

Ačkoli tento design tedy opět vydržel určitě víc než půl roku, věděla jsem, že nechci žádný absolutně trvalý, a vrhla jsem se znovu do světlé a změnila i CSI. Nejprve jsem jen tak z nudy udělala tento banner, který ve zvětšené verzi momentálně tvoří záhlaví mého youtube channelu (už taky pár let):

A uvědomila jsem si, že by to mohlo být parádní záhlaví. Místo photofiltre jsem totiž začala používat photofiltre studio X s poměrně rozšířenými možnostmi, a zase se mi začaly líbit jiné designy kolegů blogerů, a to ty s dokulata ohraničenou stránkou a kolem ní nějak příhodně umístěnými postavami. Protože jsem ale nenašla žádnou fotku, z níž bych mohla jednoho nebo druhého usadit nahoru, stvořila jsem tohle. Eric, Horatio, pistole, krev. A hrdě u toho zůstala asi půl roku. Jenže ani při opakovaných pokusech mi nešlo a nešlo zalícovat rámeček a zůstávaly v něm nevzhledné zuby.

Alespoň jsem si konečně zvykla dělat screeny obrazovky, kde tak byl vidět celý design, a pomocí kterých jsem popisovala, jak funguje a má vypadat.

Pak mě ale nenavazování rámečku naštvalo natolik, že jsem znovu přešla k New Yorku, inspirovaná Jeanette absolutně zrušila jakékoli rozvržení a celý design udělala pomocí jednotlivých obrázků. A byl z toho bullet design (po několika dnech však jeho finální verze skončila bez upozornění v záhlaví, tehdy spammeři neuvěřitelně štvali, desítky reklam denně), kde jsem přidala ikonky i do rozcestníků a změnila svůj blog na kovově šedou pistolovou.

Spoustě lidem se děsně líbil, někteří mi vyčítali, že kopíruju Jeanette (ač její styl fungoval zatraceně jinak), a mně trochu vadilo, že tam všechno tak nějak "visí ve vzduchu", ale dal mi tolik práce, že mi bylo líto ho měnit. A tak také držel rok.

A už jsme u roku 2013, kdy jsem chtěla nové téma a něco trochu krvavějšího. Jenže Hannibal Lecter neměl nijak zvlášť charakteristické doplňky a já sáhla po novince, jež jsem nově začala sledovat. A vznikl krvavý Dexter design.

Dexter měl při tom naprosto jednoduchý koncept. On, jeho skalpel, jeho uspávací injekce, krev, rány na tváři a sklíčka v zápatí. Bylo to skvělé až na řešení pravého ohraničení, kterému jsem pořád nemohla přijít na kloub, ale přesto má spokojenost byla obrovská.

Potom jsem ale od základů překopala všechny rubriky, začala z blogu všechno, co se týkalo CSI, přesouvat jinam, a rozhodla se pro maximální autorství, kde jsem si kromě vlastní grafiky stoupla i modelem.

Zůstávaly problémy s ořezem, zejména mých nohou, a měla jsem problémy s laděním detailů, ale nakonec jsem se rozhodla pro nůž podle toho, jak všechno, o čem píšu, s klidným svědomím rozpitvám. Přelom let 2014 a 2015, chvíle do konce univerzity, zkrátka jsem si už chtěla jet vlastní cestou.

K plné spokojenosti jsem se ale nakonec dostala až ke konci roku 2015, protože rádobydrsňárna s nožem jsem pořád nebyla já. Místo toho jsem nasadila design odpovídající tomu, že na blogu zkrátka píšu, a usadila se s perem, jež se i pro ostatní blogy stalo mým poznávacím znamením a jímž píšu dodnes. Stejně jako je dodnes tento design na kyllina.blog.cz, což je mrtvý blog, jenž nechávám existovat jen proto, aby mi dále přitahoval pár čtenářů přes vyhledávání. Takže nelze očekávat, že by se tam změnil (s výjimkou odmazávání prázdných rubrik).

Krom toho ale mám v zásobě ještě několik designů z několika jiných webů.

Předně - asi vůbec netušíte, že jsem před dloooouhými lety měla blog o romanci Greg/Grissom, kde se skvělo toto pozadí:

Byla to vážně chuťovka, nechcete vědět, co se tam nacházelo, byla jsem hluboce v pubertě, ale po nedlouhém působení jsem tento blog raději zrušila a vůbec toho nelituji.

Existuje však další blog, kde je má aktivita malá, kterým se nechlubím, jenž je spíš mým odreagováním, a kde mi design tak vyhovuje, že jsem ho od založení nezměnila Jde o nogwarts. Tedy jeho verzi, jež bývala na blog.cz:

A jeho současná verze na blogspotu:

Za záhlaví slouží tento wallpaper, na nějž jsem skutečně hrdá:

A když vynechám CSI ne-wiki, která žádný kreativní design nemá a ani nemá mít, a nejspíš v tichosti zanikne, existuje ještě poslední stránka, kde řádím, a to archiv mých literárních děl.

Původně jsem si fakt moc oblíbila svůj wallpaper s Macem, který jsem tam i umístila do záhlaví:

Ale nakonec, ve stejné době jako  proběhla přeměna z Dextera na absolutní autorství, i na ann-taylor-story jsem se rozhodla pro logičtější a autorštější design, a teď, bez jakékoli plánované změny, vypadá takhle:

Jsem možná trochu cvok, ale myslím, že dle ukázek je krom vývoje i jasné, že z původního chaosu, kdy jsem nevěděla, co mi vlastně přesně sedne, jsem se pomalu trochu ustálila. A opět, všechno je to jiné než design tohoto blogu, kde ale plánuji změny už dlouho a třeba se k nim jednou dostanu.