Šmejdi

Originální název: Šmejdi
Země: ČR
Rok: 2013

Velmi, velmi známý dokument, který měl odstartovat lavinu protestů a opatření, díky nimž se zájezdový prodej zaměřený na seniory už tak moc nepoužívá (ačkoli myslím, že lidé dávno věděli, jak to chodí, akorát si stěžovali jen mezi sebou a tohle určitým způsobem sjednotilo velké množství), jsem viděla hned, jak jsem mohla. A myslím, že určitě stojí za zmínku.

Autoři tohoto dokumentu se rozhodli zmapovat předváděcí akce, na které většinou seniorům chodí, či teď už spíš chodily pozvánky, kde stálo, že jde o výlet na nějakou památku, hody nebo podobně za 49,- Kč nebo podobnou nízkou cenu včetně dopravy a oběda a většinou ještě s dárkem pro zúčastněné (jak si pamatuji z pozvánek pro prarodiče, tak to bývaly extra dárky pro ženy, pro muže a pro manželské páry - tu plastovou nápodobu rustikálních kukaček máme doma dodnes). Buď vůbec nebo jen velmi malým písmem s dodatkem o předváděčce nejrůznějšího zboží. A tak se lidé, kteří se těšili na zámek, dostali k tomu, s čím na začátku nepočítali. Do sálu obvykle v nějakém zapadákově, kde několik hodin poslouchali prodejní nalejvárnu, jak jsou hrnce, deky, mixéry, vysavače, lampy, inhalátory, matrace té které společnosti geniální a zázračné, se vším jim pomůžou, jak obsahují tajné prvky a jak je skvělé, že oni teď mají šanci koupit jednu sadu ne za 60 tisíc, ale s vylosovanou slevou třeba jen za 20, no pakatel!

Háček byl samozřejmě jednak v úplně obyčejném nebo i podřadném výrobku s hodnotou deseti i vícenásobně nižší, jenž se jim mnohdy už nepovede reklamovat a vrátit, jednak v tom, že málokdo měl k dispozici takové částky, takže se upsali nebankovním úvěrovým společnostem, a jednak v tom, že i pokud někdo kývnout nechtěl, prodejci dobře nastudovali postup, aby ho k tomu dotlačili. Po prvních pár minutách nóbl přednášení se začali k účastníkům chovat jako k malým dětem a pak jako ke zvířatům, začali vyhrožovat, měli brutální poznámky, jak pokud nekoupí, tak umřou, protože se očividně nezajímají o své zdraví, upírali jim slíbené jídlo, zdravý nebo diabetik, co na tom, pokud se to někomu nelíbilo, nekompromisně ho vyhodili, ačkoli třeba ani nevěděl, kde zrovna je, a mám velké pochyby, zda se alespoň v 10 % případů odehrála vůbec ona slíbená akce a nebyla to po celé dlouhé hodiny jen úmorná nalejvárna. Samozřejmě předváděli mnoho dalších dobře nacvičených triků, které film popisuje, a využívali větší zmanipulovatelnosti seniorů. Vše s velkou opatrností, aby se jim tam nedostala kontrola ČOI.

Kromě ukázek z těchto akcí, kdy člověk prostě jen zírá, jak někdo může takhle vyjet i proč si to lidé nechají líbit, když někteří nevypadali tak staře a nemohoucně, film přidává rozhovory s některými účastníky. Ti líčí, co a za kolik kde zakoupili, protože zjevně netušili, že je to šmejd, a pokouší se rozebírat s nimi i důvody, proč jezdí. Ale kupodivu to není jen všude omílané "nikdo se o mě nezajímá". Někteří to tak měli, ale například "hlavní" účastnice Dana neustále jezdila s "kámoškama", muž, jenž často vystupoval s ní, byl její kamarád, očividně měla kolem sebe spoustu lidí, očividně jí vadilo, že neustále utrácí desetitisíce a že tam na ni řvou a vyvíjejí nátlak, ale jezdila dál a dál a dál. I když slíbila konec, jela zase. Přes prostřihy na advokáta a na psycholožku se totiž můžeme dozvědět, že nakonec se snadno může vytvořit i závislost, a ohromnou roli tu hraje něco, co bohužel vůbec nezaznělo v tomto filmu, ale co jsem slyšela v souvislosti s jiným dokumentem - lidé často jedou proto, že si chtějí dokázat, jak to zvládnou a jak oni nepodlehnou. Prostě chtějí ukázat, že nejsou tak staří a padlí na hlavu. Jenže bohužel, prodejci jsou vždycky ve výhodě.

Proto se mi také dokument hodně líbil. Neukazoval jen záběry z akcí, těch je ostatně na youtube nemálo k nalezení, a nebyl tak jednostranný. Nechal promluvit i "oběti" a diváka přitom nijak nekorigoval. Z toho, co řekli a ukázali všichni, si mohl udělat vlastní úsudek. V mém případě třeba to, že křičet, aby se děti věnovali prarodičům, tak docela nepomůže, protože mnohdy je to stejné, jako u gamblera. I když má kolem rodinu, pojede zase. Ví, co se stane, ale tentokrát to přece určitě zvládne a prostě musí. Jinak je také samozřejmě skvělé, že se po tomto dokumentu začala měnit legislativa a asi to skutečně ustoupilo. Bohužel, kdo chce, vždycky si najde nový způsob, jak z někoho vytáhnout peníze, takže je třeba neusnout na vavřínech a nemít ochranu spotřebitele za vyřešenou.

Foto: ČSFD

Mé hodnocení: