F. S. Fitzgerald - Velký Gatsby

Originální název: The Great Gatsby
Rok vydání: 1925
Český překlad: 1960
Poznámka: Četla jsem pouze v AJ

Tuto knihu, která je i zfilmovaná, jsem si pořídila, když jsem v Levných knihách nenašla nic lepšího a zamířila do sekce vydavatelství Wordsworth Classic - levné klasiky v angličtině. Bylo to ale fakt šlápnutí mimo. Asi zkrátka na klasiky nebudu.

Asi mi uteklo i, o čem tato klasika je. Tedy neuteklo, je to obraz zbohatlické americké společnosti po první světové válce, ale z mého pohledu to nemá žádný pořádný příběh. Nick Carraway, vypravěč, se nastěhuje na Long Island vedle panství Jaye Gatsbyho, seznámí se s ním, začne k němu chodit na večírky, popisovat jeho majetek a zdá se mi poněkud manický stav Gatsbyho. Rozhodně je psychicky v nepořádku. Zjistí, že nejen, že je posledních pět let silně zamilovaný do Nickovy sestřenice Daisy, ač ta je vdaná a přesně těch pět let se neviděli, ale že vše kolem něj je lež a žádný velkopodnikatel s významným šlechtickým dědictvím Gatsby vůbec není. A nakonec vše po jednom výstřelu splaskne jako velká bublina, kterou Gatsbyho život byl.

Což mě fakt nebavilo, nemůžu si pomoct. Vnímala jsem z knihy to unylé pozlátko, nudu a nechuť k neopustitelnému životnímu stylu Gatsbyho, Daisy, Toma a Jordan. Ale byli to pro mě zcela nezajímaví lidé, kteří nedostali na stránkách nic, žádnou osobnost. Jen muži směli ukazovat prachy, ženy buď ťomilej zájem nebo polehávání na kanapi. A jestliže příběh, děj, zápletka, chcete-li byla o tom, jak švihlej Gatsby zkusí sbalit Daisy zpátky, ale teatrálně a fakt trapně se mu to nepovede, až nakonec v závěrečné akci dojde k osudové nehodě, to ode mě klidně držte dál.

Zbytek, onen popis společnosti či nějaký komentář, měl-li to být, jsem si taky neužila. Nebavil mě a podle poznámek pod čarou se stejně veskrze schovával v odkazech na jiná, mně neznámá díla Fitzgeraldových současníků troušených po textu. Tenhle žánr psaný tímto stylem není pro mě a nečetl se mi dobře. Shrnout to můžu asi tak, že měla-li to být být ukázka, jak bohatí tehdy někam přijeli, povalovali se, o nic se nezajímali, a když se něco stalo, prostě hodili dolary a jeli jinam, ukázka to byla, ale kniha ji zosobnila až příliš v jiné úrovni, než zamýšlela. Tenhle pocit jsem měla totiž celou dobu nejen z postav, ale z knihy jako celku. Že je... mělká. Jo, to je slovo, co ji pro mě vystihuje. Chvíli se rozvalit, prolistovat, zahodit, jít. Nezaujala. Neponořila jsem se. Moc mělká. Stejně jako společnost v ní, ano, ale když se kniha stane ukázkou kritizovaného z pohledu z venku, když čpí tím samým, co vyčítá postavám, tak si ji neužiju.

Mé hodnocení: